Ve starém Řecku a Římě měli ohledně neplodnosti řadu teorií, a uplatňovali tak různé léčebné postupy. „Antičtí lékaři se zaměřovali pouze na odstranění potíží u žen. Že by se neplodnost páru mohla týkat také mužů, v té době nikdo nepředpokládal,“ říká MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.

Středověké ženy menstruovaly volně pod svými šaty a krev jim stékala po nohách.
Krvácení do mechu, věznění v chýši. Muži v historii menstruující ženy nenáviděli

Značná pozornost byla například věnována odchylkám od ideálu, ať už se to týkalo tvaru ženské postavy, nebo podoby menstruačního krvácení. Přílišná štíhlost i tloušťka mohly být na překážku, stejně jako netypická intenzita či barva menstruační krve.

Bloudivá děloha bez semene

Antičtí lékaři se zabývali také ženskými pohlavními orgány, například hovořili o takzvané bloudivé děloze. Ta podle nich vznikla, když žena neměla dostatek pohlavního styku. Mužské semeno totiž mělo podle starověkých doktorů léčivé účinky a dělohu zvlhčovalo. Pokud měla žena styku málo, její děloha byla podle tehdejších představ vysušená a bloudila různě po těle, což mělo za následek vznik nemocí. Samozřejmě tím byly rovněž ztíženy podmínky pro početí.

Symbol penisu se ve starověku často objevoval na zdech domů
Přirození, kam se podíváš. Starověk nebyl prudérní, sex byl všude

Kromě léčení ve svatyních či nošení amuletů antičtí lidé praktikovali i daleko bizarnější metody. Ženám se doporučovalo pít krev gladiátorů nebo se nechat od kněze sešvihat proužkem kůže z obětované kozy. Neplodnost ale tehdejší doktoři radili léčit též bylinkami, koupelemi nebo úpravou stravování, což podivně nezní.

Středověké hodnocení varlat

Středověk kladl na plodnost ženy vysoké nároky. Jako na právoplatnou manželku na ni totiž nahlížel až po porodu prvního dítěte. Pokud žena nemohla přijít do jiného stavu, měl její manžel právo se s ní rozvést a vystavit ji tak veřejnému zostuzení a posměchu.

V něčem byl ale středověk vůči neplodnému páru spravedlivější. Lidé již nepřipisovali všechny obtíže ženám, zvažovali i problémy na straně muže. Tehdejší lékaři například předpokládali, že suchá a studená varlata značí nedostatek spermatu, případně jeho špatnou kvalitu.

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Plodnost středověcí doktoři zjišťovali třeba z moči. Za známku neplodnosti považovali to, že se v odebrané moči během deseti dní objevili červi. V případě ženy se do moči mohly rovněž vložit zrna ječmene, a pokud do deseti dní vyklíčila, byla žena schopná otěhotnět. Neplodnost se nejčastěji léčila bylinkami, kouzelným zaříkáváním, modlitbami a amulety.

Někteří lékaři však měli v rukávu originálnější recepty. Svým pacientům radili přisypávat po tři dny do vína sušená a rozemletá varlata z vepře či starého kohouta. Pokud tato metoda nezabrala, doporučoval se odvar ze sušené zaječí dělohy nebo šanta kočičí svařená s vínem.

Tisícileté babské recepty fungují

„Problémy s plodností se v jedné třetině případů týkají ženy, v jedné třetině muže a v jedné třetině je to kombinace obou faktorů,“ vysvětluje Veselá.

Přestože se dnes k vyšetřování i léčbě využívá nejmodernějších technologií, doporučuje lékařka vyhradit prostor také alternativním přístupům, z nichž některé jsou ověřeny tisíciletou tradicí.

Při obezitě se mění hladiny hormonů a z tukové tkáně se do organismu následně vyplavují jiné typy látek, než které jsou u zdravého muže třeba. Následkem toho může dojít k útlumu tvorby spermií
Zhodnoťte své spermie. Stačí k tomu krejčovský metr nebo kalkulačka

„Řada studií prokázala, že kombinování postupů moderní a tradiční medicíny funguje velmi dobře. Například ženy, které vedle inovativních metod užívaly též byliny, případně docházely na akupunkturu, si až dvojnásobně zvýšily šanci otěhotnět,“ uzavírá lékařka.

I dnes se uznává, že vhodně namíchané bylinné směsi dovedou upravit menstruační cyklus, zklidnit hormony i rozjitřenou mysl.