Vzpomenete si, kdy jste měl naposledy klíště?
Odhadl bych, že asi před pěti lety.
A bylo infekční?
Já jsem asi člověk, na kterého klíšťata takzvaně nejdou, takže i když jsem zvyklý se pohybovat v přírodě, trošku podvědomě se nějakému nezodpovědnému chování v lese vyhýbám. Ale že bych si speciálně dával pozor, to ne. Ale jedno klíště si vybavuji. Když jsem si šel zaběhat a přeskočil jsem na nějakou lesní cestu a dotkl se stehnem trávy, tak hned po pár vteřinách jsem ucítil, že něco na stehně není v pořádku. Zjistil jsem, že tam mám úplně čerstvě zakouslé klíště, které jsem hned vyndal. To klíště se nestačilo ani napít.
Radek Klubal, lékař Medicínského centra PrahaNa toto téma ještě zareaguji. Ten, kdo byl nakažený, nebo se obává nákazy, tak se takzvaně očkuje před infekcemi. Podobně jako jsme byli očkováni třeba na tetanus, chřipku, klíšťovou encefalitidu, očkuje se i na lymskou boreliózu. I když v této chvíli probíhá řada nových studií na vytvoření lépe fungující očkovací látky, existuje i očkování, kdy dostanete vakcínu, aby se vaše tělo bránilo klíštěti samotnému.
V praxi je vidět, že když jde sto lidí na procházku do lesa, někteří si klíště nikdy nepřinesou, přestože si sednou někde na pařez. Jenže tu jsou i lidé, kteří si někde jednou sednou a přinesou si, i když si dávají pozor, třeba dvacet klíšťat. Pak je nějaký takový běžný průměr, kdy lidé mají za sezonu jedno nebo dvě klíšťata.
Takže lze s trochou nadsázky říct, že jde o injekční repelent?
Můžeme si to tak představit. Když se na něco očkuje, vezme se konkrétní infekce, třeba virus chřipky, a zabije se. V uvozovkách se rozemele a z toho se udělá očkovací látka, kterou lidé dostanou ve formě injekce, někdy i kapek. Což je to, na co chci, aby můj imunitní systém reagoval.
V případě klíštěte je to stejné. Vezme se klíště, rozemele se a očkuje se organismus. Takže náš imunitní systém nereaguje na samotnou infekci, ale na nějaké struktury, částečky toho klíštěte. Toto skutečně v praxi funguje a možná i tímto způsobem reagoval můj imunitní systém, protože jsem měl okamžitě na kůži takovou pupínkovou reakci nad to samotné klíště a hned jsem ho ucítil. Jsou lidé, na které klíšťata nejdou a některý imunitní systém reaguje přímo na to klíště jako takové.
Když se vrátím do svého dětství, běhali jsme po lesích a loukách, vraceli jsme se nejednou s několika klíšťaty zakousnutými na různých místech těla, ale nepamatuji si, že by někdo tak zásadně jako třeba v dnešní době řešil, jestli je klíště infekční. Co se za tu dobu změnilo? Proč se klíšťat tak obáváme?
Změnilo se klima. Před 30 lety, když byla zima, tak byla zima. Mrzlo, byl sníh, dokonce se dalo někdy i sáňkovat ve městech. V době skutečné zimy, kdy klíšťata přetrvávala někde v listí, zmrzla a na jaře se musela vylíhnout nová generace klíšťat, která ovšem nebyla nakažená. Jednalo se jen o některé lokality, kde byla nebo přežila nakažená klíšťata. A to se změnilo. Teď je zima mírná a díky tomu, že se klíště nasaje na nějakého hlodavce nebo ptáka, jeho šance na přežití stoupá a zimu tak přežije.
Vybírá si klíště svého hostitele? Pakliže ano, podle čeho?
Určitě ano. Informací a poznatků, čím by to mohlo být, je několik. Proti hmyzu existují repelenty, takže existují i látky, které odpuzují hmyz a klíšťata. Funguje to i opačně. Existují látky, které hmyz přitahují - třeba různé parfémované složky. Když vyperu prádlo a použiji nějakou voňavou aviváž, jsou určité vůně, pachy, které hmyz přitahují. To samé platí pro mýdla nebo barevné oblečení.
Barevné oblečení přitahuje klíšťata?
Nevím přesně, jaká barva přitahuje klíště, ale přitahuje různý hmyz, tudíž může hrát roli právě i proto, jestli mám nebo nemám klíště. Existují i nějaké konstituční typy, jak jsme se o tom před chviličkou bavili, že na někoho klíšťata nejdou a není to tím, že bych byl něčím navoněný nebo měl barevné oblečení. Takže něco je v naší pokožce, co klíšťatům přirozeně vadí nebo nevadí, přitahuje je také určité složení našeho potu, mazu.
Klíště většinou najdeme v místech, kde je pokožka jemná, většinou je zakouslé v tříslech a podpaží nebo na očním víčku. Klíště, když se chce dostat k naší krvi, hledá tu nejjednodušší cestu, jde tam, kde je kůže jemná, tenká a je tam přístup cév. Chrání nás také ochlupení na kůži. Dneska je trend, že se lidé holí, ale tím pak ztrácejí přirozenou obranu proti tomuto hmyzu a zjednoduší mu cestu k přisátí.
Pocházím z hor. Když jsem šla do lesa, tak mi táta vždycky říkal: „Dej si pivo, to klíšťatům nevoní.“ Odpuzuje pivo klíšťata?
Já bych řekl, že ta úspěšnost je dejme tomu tak 30 až 40procentní. Je tam vitamín B stejně jako v pangaminu, který je vhodný pro děti. Ale neznamená to, že když všichni budeme jíst pangamin nebo pít nealkoholické pivo, tak 90 procent lidí bude ochráněno.
Když se do nás klíště zakousne, jak ho máme správně vyndat? Metod se mezi lidmi traduje hodně - od různých olejů, mýdel, pinzet nebo karet. Někdo točí po směru hodinových ručiček, jiný proti. Jaká je ta správná technika?
Já myslím, že všechno má nějakou logiku. Klíště, když se zakusuje, má v uvozovkách zobáček, který vpíchne do kůže. Má na něm trny, takže když se zanoří do kůže, otevřou se, a když to klíště chcete vytahovat, trny vám v tom brání.
Mám si klíště představit jako hmoždinku do zdi? Ta funguje na podobném principu.
Ano, přesně tak. To klíště je obtížné vyndat, točivý účinek má historickou logiku. Když s klíštětem začnete točit, tak je to jako s tou hmoždinkou. Když se ji budete snažit vytáhnout rovnou, nepůjde to. Ale když s ní začnete točit, trny stočíte okolo těla hmoždinky a umožní vám to ji vytáhnout. Čím víc se klíště mačká nebo morduje, tím víc nechtěně vymačkáte z klíštěte do pokožky všechno, co v sobě má, včetně slin, ve kterých je uložen zárodek.
Pozoruji vás a na stole tady točíte prstem proti směru hodinových ručiček.
Zase to má logiku. Naše DNA se točí doleva, takže i kvůli trnům u klíštěte, když budete točit obráceně, by to šlo hůře a špatnou mechanikou by se do těla dostala infekce. Nejlepší doporučení je klíště vzít a co nejrychleji ho vytáhnout ven. K tomu slouží různé pinzety nebo kartička, která má v sobě zářez, s nímž klíště podeberete a vyndáte ho ven. Eliminujete tím riziko vpravení infekce.
A když se mi na kůži později objeví erytém ve tvaru zarudlého kolečka, znamená to, že mám lymskou boreliózu?
V ordinaci probíráme situaci s nemocnými lidmi vlastně téměř denně. Nedávají na sebe pozor, prodělali třeba už lymskou borelii, byli přeléčeni, takže mají tendenci při jakémkoliv zákusu nového klíštěte okamžitě panikařit. Ideální rada sice neexistuje, ale všechno má nějakou logiku. Jedno z logických opatření je, že se snažím případné klíště odstranit co nejdříve. Takže když jdu na procházku a vím, že na mě klíšťata jdou, měl bych se opravdu hned po návratu domů prohlédnout. A pokud někde zaznamenám klíště, je nutné ho okamžitě odstranit.
Když zjistím, že mám klíště až po 24 nebo 48 hodinách, což je dlouhá doba, riziko na přenos infekce z klíštěte do našeho organismu je samozřejmě vyšší. A ať to je včas odstraněné klíště, nebo po delší době odstraněné klíště, riziko přenosu infekce tam je vlastně vždycky. Člověk by proto neměl panikařit, ale spíš to místo, kde klíště bylo zakousnuté, pár dní sledovat.
A když si klíštěte nevšimne? Třeba proto, že je na místě, které běžně nekontrolujeme?
To se stává. Chci říct, že erytém se nemusí vždycky objevit. Klíště se může zakousnout ve vlasech a časem odpadne samo. Ale i bez vytvoření nějaké kožní změny se borelie může začít projevovat, a to jsou ty příznaky bolesti zad, kloubů, hlavy. Příznaky se začnou objevovat do tří až pěti týdnů. Někdy můžou uplynout i měsíce, než se tyto příznaky objeví u lidí, kteří už někdy borelii prodělali. Ti ale zase dokáží velmi rychle zareagovat na to, že by to mohla být borelie, protože už s tím mají zkušenost.
Člověk, který v životě nebyl u lékaře a nikdy podobné nemoci neřešil, si některých příznaků nemusí všimnout, někdy to je i rok či dva. Protože to, že jsme třeba unavení a bolí nás hlava, si dokážeme spojit s tím, že jsem měl moc práce, nebo že jsem byl třeba očkovaný. To všechno dokáže diagnostiku borelie zkreslit. V momentě, kdy už jsem zkušený, a nebo mi přece jenom po několika měsících něco řekne, že by se mohlo něco dít, jdu k lékaři.
Jediný způsob, jak si můžu jako lékař ověřit borelii, je udělat krevní testy. Náš imunitní systém na různé typy infekcí reaguje poměrně brzy. A když je člověk nakažený, lékař nasadí antibiotika.
Někteří lidé nebo rodiče dětí místo klasické léčby pomocí antibiotik přistupují k alternativní léčbě boreliózy a raději sáhnou po bylinkách. Lze léčit lymskou boreliózu tímto způsobem?
Jsou to stovky tisíc lidí. Naše tělo se bez antibiotik nedokáže lymské borelie zbavit. Obrací se na mě lidé s čerstvými obtížemi, lidé, kteří byli přeléčeni nějakým tradičním způsobem u jiných lékařů nebo se léčili přírodně. Takže mám zkušenost, jak se v různých fázích onemocnění u různých lidí chová. Přírodní léčbou můžu infekci ne odstranit, ale spíše zmírním obtíže. Podobně, když budu mít teplotu, protože mám chřipku, a vezmu si paralen, vlastně neléčím chřipku, ale jen zmírňuji klinické příznaky onemocnění a pak si tělo s chřipkou vlastně poradí. Na podobné bázi funguje přírodní léčba. V případě lymské borelie můžu řadou přírodních preparátů zmírnit neurologické obtíže, kloubní obtíže, ale samotnou infekci neodstraním a můj imunitní systém si v případě borelie neumí poradit.
Pane doktore, může být borelióza přenášená z matky na plod během těhotenství?
Obrací se na mě velké množství lidí a ještě jsem nezažil, že by došlo k viditelné nákaze miminka. Teoretická možnost tady existuje, ale za dobu mé praxe a po praktických zkušenostech s nemocnými, a jsou jich tisíce, jsem to nezaznamenal. Existují publikace, kde bylo podezření, že možná došlo k nákaze miminka, ale když ty studie pečlivě projdete, zjistíte, že nejsou příliš kvalitní. Z mé strany tedy panuje obava, že ta informace není příliš věrohodná.
A když už jsme u těch maminek… Pokud žena prodělává boreliózu a miminko plně kojí, je možnost přenosu infekce třeba mateřským mlékem?
Na toto téma jsme v naší konferenci, kterou jsme organizovali v roce 2019, hovořili. Možné to teoreticky je, ale zase bych asi použil příměr s něčím, co je srozumitelné. Třeba syfilida.
Syfilis je pohlavně přenosná infekce. Není to přímo spojené s tím, že by docházelo vysloveně k sexuálnímu kontaktu. Ale je to nějaký intimní kontakt, takže může například dojít k přestupu infekce přes poranění z jednoho člověka na druhého. Něco podobného je možné polibkem. Takže když má někdo aktivní syfilidu na rtu, teoreticky může infekci přenést přes nějakou ranku polibkem. Teoreticky podobné to může být u mateřského mléka. Když má v sobě matka aktivní infekci a miminko saje mateřské mléko, může dojít k pohmoždění bradavky a přes určitou ranku miminka by teoreticky mohlo dojít k přenosu infekce.
Může lymskou boreliózu přenášet i jiný hmyz, komáři, mučenky, ovádi, nebo jsou to jenom klíšťata?
Na 100 procent může lymskou boreliózu přenášet i jiný hmyz. A není to nic kacířského. Tyfus nebo mor přenáší také blecha, štěnice a ovádi, takže vlastně jakýkoliv hmyz, který saje krev na člověku nebo na zvířatech, dokáže přenášet různý typ infekcí. Mohou to být viry, bakterie, parazité, houbová onemocnění. Existuje spousta klasických publikací, kdy vezmete blechu, mochničku, štěnici, která se někde napila krve, a když uděláte analýzu vzorku, zjistíte přímo fyzicky přítomnost infekce. Nejvíce se mluví o klíšťatech, protože ho takzvaně chytnete při činu. Když mě něco poštípe a nevím, co to bylo, mám v sobě pořád otázku, jestli mě nakazil komár, nebo to bylo klíště.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
