Apnoe. Noční můra novopečených rodičů. Zástava dechu, jež trvá déle než dvacet vteřin, může mít fatální následky. Orlickoústecká nemocnice už od roku 2008 pořádá kurzy resuscitace pro rodiče. Dosud je absolvovalo přes tři a půl tisíce párů. Klidnější spánek mají nejen díky vlastní připravenosti, ale i díky možnosti zapůjčit si z nemocnice monitor dechu miminka. „Nikdy nevíme jistě, kde je ona časová hranice, za kterou se dítě už samo nenadechne a kdy tedy potřebuje nutně naši asistenci, na kterou nás monitor upozorní," říká primář dětského oddělení Luděk Ryba. To nedávno převzalo dvacet nových monitorů od Nadace Křižovatka.

Dvacet vteřin

Taková délka zástavy dechu se může vyskytnout i u zcela zdravých miminek ale stejně tak může signalizovat závažnou poruchu dýchání, která ohrožuje zdraví a život miminka.

První apnoe monitory se objevily už v šedesátých letech minulého století, k jejich významnému rozšíření došlo díky pokroku technologií a cenové dostupnosti koncem století. Trend užívání apnoe monitorů dorazil v 90. letech i k nám.

Rozhovor s primářem

Podle primáře dětského oddělení Luďka Ryby, s nímž jsme na toto téma hovořili, měla a má velkou zásluhu na vybavení většiny porodnic těmito monitory Nadace Křižovatka, která shání sponzory na zakoupení monitorů. Jejich životnost je omezená, a tak je třeba je periodicky po několika letech obměňovat.

Nemocnice převzala další monitory dechu. Nabízíte rodičům stále možnost jejich zapůjčení domů? Za jakých podmínek?

Od roku 2009 zprostředkuje oddělení kojenců Orlickoústecké nemocnice zapůjčování monitorů domů. Rodiče si monitor zapůjčují na půl roku, případně na delší období. Nájemní částka je sto padesát korun za měsíc, takže náklady vycházejí laciněji než si pořizovat monitor vlastní.

Všechny monitory jsou servisovány a mají záruční osvědčení. V případě poruchy je přístroj vyměněn zdarma za jiný. Takový případ je ale vzácný. Naopak starší přístroje, které nejsou pravidelně servisovány licencovanou firmou, mohou mít poruchy častěji a bývají méně spolehlivé.

Monitor dechu novopečeným rodičům určitě může přispět ke klidnějšímu spánku. Lze vůbec u miminka podle nějakých signálů předvídat komplikace?

Monitory dechu slouží všem novorozencům a kojencům bez ohledu na to, zda spadají do nějaké rizikové skupiny, například nedonošených, nebo zda se dítě jeví zcela zdravé. Bohužel, závažné poruchy dechu mohou být prvním příznakem, že není vše v pořádku. A monitory dechu mají zajistit, aby to nebyl také, v tragickém případě, příznak poslední. Pokud jde o miminko rizikové, mělo by být užívání monitoru naprostou samozřejmostí. Nikdy nevíme jistě, kde je ona časová hranice, za kterou se dítě už samo nenadechne a kdy tedy potřebuje nutně naši asistenci, na kterou nás monitor upozorní.

Můžou rodiče nebezpečným situacím nějak předcházet, nebo jde právě o náhlé a nepředvídatelné stavy?

Předcházet nečekaným příhodám rodiče samozřejmě mohou, například tím, že miminku po krmení dají dostatek času na odříhnutí nebo již běžně známou a užívanou technikou spaní miminka na zádech, a nikoliv na bříšku. Spánek na bříšku je u malých kojenců prokazatelně spojen s vyšším výskytem syndromu náhlého úmrtí dítěte. Jsou pochopitelně i další možná ochranná opatření: k miminku nepatří kouření v rodině ani konzumace alkoholu nebo drog a podobně. Kontroverzní je i spánek maminky s miminkem ve společné posteli. Toto téma by bylo na samostatný rozbor, ale v každém případě je jasné, že brání používání monitoru dechu, protože pokud je na podložce více osob totéž platí třeba u dvojčat a jedna přestane dýchat a tím se hýbat, monitor registruje pohyby té druhé osoby a alarm nespustí. 

Náhlá zástava dechu není i miminek nikdy vyloučena…

Bohužel, zkušenosti nás učí, že ani tam, kde jsou všechna bezpečnostní opatření respektována, není náhlá zástava dechu vyloučena. A právě proto monitor hlídá i tam, kde to nečekáme, a tehdy, kdy toho sami nejsme schopni třeba ve spánku nebo když se maminka věnuje své práci a otočí se k miminku zády.

Nemocnice nabízí kurzy resuscitace. Jak často se konají a jaký je o ně zájem?

Platí, že kdo řekne A, měl by říci i B. Takže pořídit si monitor dechu je krok první. Ten druhý je vědět nebo se naučit, co dělat, když spustí alarm a my zjistíme, že miminko nedýchá. Pak má šanci řešit problém jen ten, kdo ovládá základy resuscitace. V případě dětí to znamená umělé dýchání a srdeční masáž. Protože většina občanů neprošla kurzy resuscitace, nabízíme od roku 2008 kurzy resuscitace pro rodiče. Účastní se jich převážně páry, které očekávají narození potomka. Do dnešních dnů tento kurz absolvovalo přes tři a půl tisíce párů. Konají se každý týden ve středu od 13 hodin a může se přihlásit kdokoliv, kdo má zájem.

Dají se pro rodiče, kteří do kurzu nejdou, stručně shrnout hlavní zásady, jak postupovat v případě závažných zdravotních komplikací u miminka?

Výhoda toho, kdo absolvuje některý kurz základů resuscitace, je, že si v zásadě jednoduchá pravidla a úkony vyzkouší v klidu a pod odborným dohledem. Tak si ověří, že křísit druhého je zvladatelné, a uloží si do paměti jednoduchá pravidla týkající se polohy resuscitovaného, místa a způsobu stlačování hrudníku a u dětí techniky umělého dýchání a poměr vdechů a stlačení hrudníku.

Máme tu smutnou zkušenost, že ten, kdo se pokoušel křísit nedýchající miminko, aniž by měl podobnou průpravu, bohužel správný postup nezvládl.

Naučit se resuscitaci podle písemného návodu nepovažuji za možné, praktickou zkušenost nelze nahradit. Určitou naději těm, kteří se bez průpravy ocitnou v nouzi a budou muset první pomoc poskytnout, nabízí v dnešní době telefonická asistence centrály záchranné služby. V takové situaci jde v první řadě o čas, takže jakékoliv shánění rad druhých může znamenat zdržení. Ideální stav nastane, až všichni občané této země budou spolehlivě ovládat základy resuscitace. S nácvikem je nejlépe začít už ve školách, ale ani ve vyšším věku není pozdě.