Růst dítěte ovlivňuje v rané fázi výživa, potom pohyb a růstové hormony. V období puberty se k růstovým hormonům přidružuje významný vliv pohlavních hormonů, u obézních ale převažují ty ženské. "Dochází například ke zduření prsních žlázek neboli gynekomastii, ale i k nevratným změnám na pánevní kosti," uvedl Sedlák.

Pánev mají děti do deseti let stejnou, u dívek se ale s nástupem puberty začne rozšiřovat. Podle Sedláka se kost stejně mění také u chlapců s nadměrným obsahem tuku v těle.

U dívek vyšší procento tuku urychluje pubertální vývoj, může probíhat i rychleji. Jsou také kvůli vyšší hladině estrogenů menší, než jaké mají dispozice po rodičích. U chlapců záleží na citlivosti vůči těmto ženským pohlavním hormonům. Pokud je vysoká, vedou estrogeny tělesnou stavbu chlapce směrem k ženskému pohlaví a zablokují spuštění mužské puberty. "Výsledkem je, že se nedostatečně rozvíjí reprodukční funkce a některé americké studie hovoří i o snižování plodnosti u těchto mužů," uvedl.

Podíl obézních dětí roste

Problém nastává také, pokud není zachovaný optimální poměr tuku a svalů v těle. Pokud je tuku více a svalů méně, hovoří odborníci o takzvané skryté obezitě. Děti totiž mají optimální váhu a nejsou na první pohled obézní. Mají ale méně svalů, které se později už nemusí optimálně vyvinou. Svalová vlákna se totiž přestávají tvořit na konci puberty.

Zatímco v roce 1991 trpělo nadváhou a obezitou deset procent dětí, v roce 2016 už skoro 18 procent. Počet dětí s vyšší hmotností vzrůstá mezi pátým a devátým rokem, u chlapců postupně až do 13 let. Současné děti začaly také podle Sedláka více ukládat tuk v oblasti břicha. Souvisí to podle něj zejména se stravou a stresem.

Odborníci se také proto snaží děti motivovat ke sportu, ale zejména k přirozenému pohybu. Pohybová doporučení na minimální aktivitu aspoň 60 minut denně plní jen zhruba asi pětina dětí. Na sportovní kroužky přitom chodí téměř dvě třetiny z nich. "Zoufale chybí přirozený pohyb, například když jdete pěšky nebo jedete na kole," uvedl Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého Olomouc.

Podmínky pro pohyb dětí podle něj musí vytvářet zejména rodiče, ale také škola nebo obce. Jako doporučení zazněla například chůze pěšky do školy, poskytnutí prostoru pro přirozené hraní venku, aktivní přestávky ve školách, navýšení počtu hodin tělocviku a změna jejich náplně. Rozšířit by se měla také školní nabídka nepovinného tělocviku a zařazení pohybu do ostatních předmětů, protože může zlepšovat soustředění a postřeh. Města pak mohou pro děti připravit různá hřiště, minimálně nechat v odpoledních hodinách otevřená ta školní.

Se vztahem k pohybu je třeba začínat brzy, už u dětí mezi prvním a třetím rokem života. Zásadní je vztah rodičů ke sportu. Kde pravidelně sportují oba rodiče, je pravděpodobnost, že dítě u sportu vydrží asi 70 procent. U jednoho aktivního rodiče se snižuje na 50 procent.

"V případě srovnání výsledků z olympijského víceboje z 90. let a současných, nejsou dnešní děti v žádné disciplíně lepší. V některých jsou dokonce dramaticky horší. Sedmileté jsou na tom téměř stejně, s věkem se rozdíly zhoršují," uvedl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.