Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Násilí nepochází z náboženství, ale z člověka

Při sčítání lidu v roce 1921 se k náboženskému vyznání hlásilo téměř 93 procent Čechů. Loni už to byl pouze každý pátý. Mnozí lidé dnes ani netuší, jak se jmenuje současný papež. Rádi o sobě říkáme, že jsme ateisté. Hlubší vhled do náboženského života své země nemáme a ani o něj nestojíme. A to může být nebezpečné. „Na tuto nevědomost čekají samozvaní náboženští vůdci, teroristé, ale i populističtí politici," říká religionista Zdeněk Vojtíšek.

2.12.2016
SDÍLEJ:

religionista Zdeněk VojtíšekFoto: Deník/Martin Divíšek

Mohl byste vysvětlit rozdíl mezi kultem, sektou a náboženským hnutím? Podle jakých znaků je lze rozpoznat?

Jsou to nesouměřitelné pojmy. Odborně označujeme pojmem nové náboženské hnutí dosud společensky nepřijaté skupiny, které na duchovní scénu přicházejí s něčím novým, a pochopitelně se setkávají s nedůvěrou a někdy i odporem většiny. Tento nesouhlas je často vyjádřen pejorativním názvem, vlastně nadávkou „sekta". Nemůžeme tedy přesně říci, co je sekta. Musíme vystačit s tvrzením, že „sekta" je subjektivní označení pro náboženství, obvykle nové a neznámé, které se nám prostě nelíbí. Zda se nám nelíbí proto, že je třeba nebezpečné, nebo kvůli nějakým našim předsudkům, to už nevyčteme.

Jaká je podle vás současná situace s působením nových náboženství a sekt v Česku?

Odpovím trochu oklikou: Novým náboženským hnutím se většinou nepodaří ve společnosti vydržet a časem zanikají. Přetrvání je spíše výjimkou. Ale ta hnutí, která přetrvají, se postupně ve společnosti etablují. Časem ztratí svou novost, opustí své zaměření proti stávající společnosti a otupí hrot svého protestu proti tomu, jak žijí ostatní. Tento proces trvá hodně dlouho. Příkladem mohou být svědkové Jehovovi, ti jsou u nás nejstarší. Naopak u jedněch z nejmladších u nás třeba u buddhistických společenství bylo začlenění velmi rychlé. Na tom měla velký podíl i široká popularita dalajlamy, který ovšem paradoxně právě s touto školou tibetského buddhismu nemá mnoho společného.

Čím vlastně nová náboženství u nás uchvacují lidi? My Češi o sobě přece rádi prohlašujeme, že jsme nejateističtější národ v Evropě…

Češi nejsou ateisté. Pro Čechy je charakteristická totální nedůvěra k náboženským institucím, tedy k jednotlivým církvím. To se projeví každých deset let na prudce klesajícím počtu těch, kdo se k nim hlásí. Tuto nedůvěru, někdy i nenávist, jindy pohrdavou ignoranci Češi rádi vyjadřují slovem „ateismus". Ale není to tak úplně pravda: náboženský život mimo tradiční instituce v Česku jen kvete.

Možná, že v podléhání sektám hraje vliv i neinformovanost, jakási nadutost ateismu. Starší generace prošly povinnou výukou náboženství, dokonce i za minulého režimu se komunistům nepodařilo náboženskou výuku úplně vymýtit. Mělo by se i dnes ve školách náboženství učit jako samostatný předmět? Anebo bychom měli děti pouze učit „o náboženství?

Profesor Halík často hovoří o českém náboženském analfabetismu. To je odpovídající diagnóza. Míra nevzdělanosti v náboženských věcech je v české společnosti pozoruhodná a lidé se za svůj deficit už obvykle ani nestydí. Tento stav má dva nepříjemné důsledky: nábožensky kreativní lidé (a těch je u nás dost) si tvoří svou individuální necírkevní náboženskou alternativu velice intuitivně a někdy mnoho nevědí o tom, „do čeho se pouští". Daleko závažnější je ale druhý důsledek: v kombinaci s nadutým sebevědomím se Češi často považují za nábožensky velmi tolerantní. Ve skutečnosti jsme spíše nevědomí než tolerantní. Je to dobře vidět na vztahu k islámu: při prvním závanu potíží, které k nám ještě ani nedolehly, jsme se stali nejvíce protiislámsky naladěnou společností v Evropě. Naše rádoby tolerance spadla jako domeček z karet, protože o islámu víme zoufale málo. Lehce pak podléháme populistickým výrokům, které by jinde oslovily jen malou část obyvatelstva. Proto by se podle mého názoru mělo ve školách určitě o náboženství učit.

Zvláštní je, že sektám podléhají často lidé vzdělaní, nadprůměrně inteligentní. Přitom mnohá sektářská učení na první pohled působí naivně, dá se říci až hloupě. Jak to, že v tomto případě nefunguje zdravý rozum?

Jeden z nejtrapnějších předsudků o náboženství je ten, že se týká jen málo vzdělaných lidí. Opak je pravdou. I u nás zkušenost ukazuje, že ubývá tradičně věřících na venkově, ale jejich počet roste mezi mladými středostavovskými rodinami ve městech. Alternativní necírkevní způsoby náboženského života jsou ještě viditelněji doménou bohatších a vzdělanějších lidí. Jde totiž o to, že k tomuto světu všichni přistupujeme s určitými předpoklady o existenci, či neexistenci transcendentních (přesahujících smyslovou zkušenost pozn. red.) sil, bytí po smrti nebo smyslu života. Na základě obou typů předpokladů řekněme těch náboženských i těch nenáboženských si velmi racionálně vytváříme komplexní obrazy světa. Náboženství ani jeho odmítání tedy rozumu nijak neodporují a předpoklady, na nichž tyto obrazy stojí, zase nelze racionálně potvrdit ani vyvrátit. Kritérium rozumnosti se tak s náboženstvím i ateismem dost míjí.

Lze říci, že každý člověk může být potenciální obětí sekty? A nebo jinak může o sobě někdo prohlásit: „Mně se tohle nikdy nestane, já bych určitě do žádné sekty nikdy nevstoupil?!

Je bez diskusí, že nová hnutí používají náborové, udržovací a motivační způsoby, které by jinde ve společnosti (i v etablovaných církvích) byly chápány jako problematické, nebo dokonce odsuzované jako psychická manipulace. Je tedy možné s trochou nadsázky hovořit o „obětech" této manipulace. A je naprosto zřetelné, že nejlepší obranou před manipulací v oblasti obchodu, politiky i náboženství je přiznat si svou ovlivnitelnost a poznat svou zranitelnost.

Občas se objeví názor, že působení sekt souvisí s ústupem tradičních církví. Vy ale s tímto tvrzením polemizujete.

Do značné míry s tím skutečně nemohu souhlasit. Jednak proto, že nová náboženská hnutí vznikala vždy a jejich současný velký počet je především důsledkem náboženské svobody a plurality. Za druhé proto, že s tím ústupem tradičních církví je to trochu jinak. Strmě klesá počet těch, kteří se k nim formálně hlásí, ale množství těch, kteří v nich alespoň někdy praktikují, je i u nás dnes v podstatě vyrovnaný a drží se asi na jednom milionu. A za třetí proto, že etablované instituce dost dobře nemohou soutěžit s novými hnutími, protože nikdy nebudou přinášet tak populární, exotická či jednoduchá řešení ani poskytovat tak bezprostřední, dynamická a nekomplikovaná společenství. Tyto typy duchovního života oslovují lidi v odlišném psychickém rozpoložení a sociální situaci a vzájemně si zas tak moc nekonkurují.

U nás je známá kuřimská kauza z roku 2007. Prohlásil jste tehdy, že hnutí nepovažujete za nebezpečné. Která jsou tedy ta nebezpečná?

To je omyl. Náboženské společenství, jehož členové se podíleli na některých trestných činech, nemělo jméno a dodnes toho o něm mnoho nevíme. Ale víme, že vycházelo z Hnutí Grálu a odštěpilo se od něj. Hnutí Grálu v tom tedy bylo nevinně a nelze je považovat za nebezpečné. Ta otázka nebezpečnosti je ovšem sporná. Záleží totiž na tom, co kdo považuje za nebezpečné. Asi všichni se shodneme na ohrožení života a zdraví. Jenže toto ohrožení může přijít zcela nečekaně a ne vždy je možné ho z nauky hnutí odvodit.

Před dvaadvaceti lety způsobili poprask i Imanuelité a jejich Mesiáš Parsifal Imanuel neboli Jan Dietrich Dvorský. Média se této kauze nadstandardně věnovala i proto, že zmíněný Mesiáš byl životním partnerem dcery slavné české herečky. Z dnešního pohledu ale bylo Dvorského jediným prohřeškem to, že neposílal své děti do školy. Nebyl Dvorský a spol. pouze obětí porevoluční doby, kdy se tyto věci hodnotily přísněji než dnes?

Ano i ne. Určitě se do jisté míry stal obětí „protisektářské paniky", která rychle vzrostla právě na jaře 1993 kvůli hrůzostrašné cestě amerického společenství Davidiánů k hromadné smrti. Na druhou stranu bylo toto hnutí skutečně mimořádné kvůli hladovkám svých příslušníků, kvůli jejich snaze o umírání v lesích, kvůli jejich nenávisti ke „starému světu" i kvůli dalším rysům. Prudký konflikt tohoto hnutí se společností byl patrně nevyhnutelný a možná i ze strany Parsifala záměrný. Trestný čin ohrožení mravní výchovy mládeže byl sice zástupný problém a konflikt by dnes zajisté měl jinou podobu, ale nebyl by patrně o mnoho mírnější.

O Islámském státu se v médiích také píše jako o sektě. Je to správné označení?

V zásadě ano. Musíme mít vždy na paměti, že pojem „nové náboženské hnutí" vytvořili západní vědci a že nejlépe „funguje" při popisu náboženské situace v západních společnostech. Je nesporné, že islám vždy byl a také dnes je velmi bohatý na odštěpená hnutí, běžně nazývaná „sekty". Některá byla a jsou v uskutečňování svých náboženských cílů násilná. Takzvaný Islámský stát je jedním z nich.

Také u nás se objevují ojedinělé případy mladých lidí, kteří by chtěli Islámský stát následovat. Jak je to možné?

Nezdá se mi to zas tak překvapivé. Připojení k novému náboženskému hnutí je vždy důsledkem nespokojenosti se společností, s postavením v ní a výrazem protispolečenského protestu. Čím naléhavější potřebu protestu někdo cítí, tím radikálnější hnutí může zvolit. A Islámský stát je z tohoto hlediska tak extrémním, že pro někoho je vlastně ideálním cílem. Které jiné společenství tak viditelně a slyšitelně popírá základní hodnoty Západu? A které jiné nahání Zápaďanům tolik strachu, obviňuje je ze slabosti a poskytuje jednotlivcům tolik pocitu vlastní důležitosti?

Vy považujete takzvané ohrožení islámem za reálné?

Některé ze společností muslimů procházejí v současné době zásadní proměnou. Jejich malá část si chce vynutit svou verzi budoucnosti silou a tvoří společenství, která se dopouštějí násilí. Jsou ale z dlouhodobého a globálního hlediska slabá a jejich v podstatě jedinou nadějí na úspěch je to, když do svého boje vtáhnou Západ. Tímto způsobem by totiž mohli alarmovat a radikalizovat své muslimské spoluobčany, kteří jimi zatím pohrdají a štítí se jich. Vnímám samozřejmě ohrožení ze strany těchto násilníků prostřednictvím teroristických útoků. Zároveň ale nepochybuji, že skutečným cílem těchto útoků nejsou ani tak ti mrtví a zranění, ale my ostatní, kteří se tímto způsobem máme nechat vtáhnout do strachu a nenávisti vůči všemu islámskému. Větší ohrožení než ze strany muslimů cítím ze strany populistických politiků (i těch našich), kteří tento strach jitří a nenávist přiživují. Nevědomky dělají přes-ně to, co teroristé chtějí.

Nejen islám, ale i křesťanství má či mělo své kruté stránky. Zastavme se například u čarodějnictví a jeho násilného potírání.

Čarodějnické procesy vidím jako důsledek paniky, která nakonec „semlela" patrně více nevinných lidí než skutečných narušitelů tehdejších náboženských pořádků. Ale nemějme iluze, že se jednalo „jen" o nějaké temné období křesťanských dějin. Podobná antisatanistická panika zachvátila docela sekulární části některých západních společenství v 80. a 90. letech minulého století a těžce dolehla na stovky lidí. Násilí, strach či panika nevyplývají z náboženství nebo z ateismu, ale pocházejí ze samotného člověka. Náboženství je maximálně může ospravedlňovat a rozdmýchávat, anebo naopak odsuzovat a tlumit, ale žádné náboženství bychom neměli vinit za to, za co máme odpovědnost my sami jako lidé.

Autor: Denis Drahoš

2.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předvolební Deníku probíhala 19. října v Aviatice: Zbyněk Stanjura, Daniel Herman
51

Snazší bydlení? Politici slibují půjčky pro novomanžele a zrušení daně

Předvolební debata Deníku: (zleva) Vít Rakušan, Markéta Pekarová-Adamová, Ivan Bartoš
17 51

VIDEO: Neváhali ani vteřinu. Politici měli ohledně vlády s Babišem jasný názor

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si minisytryně Katla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

Uberu roste konkurence. Lyft dostal od Googlu miliardu

Americký gigant Lyft ve čtvrtek oznámil, že obdržel investici jednu miliardu od společnosti Google Alphabet. Částka mu má pomoci k tomu, aby lépe obstál proti konkurenčnímu Uberu, který na trhu sdílené dopravy ve Spojených státech vede.

OBRAZEM: Policie Modrava nekončí, filmaři se na Šumavu vrátí

Režisér Jaroslav Soukup žádá čtenáře Deníku o zajímavé historky z prostředí venkovských lékařů a veterinářů.

Video veřejného znásilnění z Konga kolovalo na sítích. Bojuje se ženskými těly

Sedmiminutové video, ukazující nahou ženu, která je znásilněna, zmlácena a nakonec sťata před plným náměstím v jednom z měst v Demokratické republice Kongo (DRK) kolovalo na sociálních sítích několik měsíců, než bylo oficiálně staženo na apel televize France 24. Jak píše server CNN, tato znásilnění zapadají do širšího příběhu, který se datuje do 19. století.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení