Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Naučit se znovu chodit? Chce to trpělivost, pevnou vůli a virtuální realitu

Chodím, tedy jsem? Otázka která nikdy nepadne. Odpověď, která se musí prožít. Radek Berky poskočil na trampolíně a opět přistál na pevné zemi. Trochu zavrávoral. Sebevědomé počínání černovlasého muže na překážkové dráze sklízí uznalé pohledy. Učí se totiž znova chodit. Před rokem a půl přišel vlakvedoucí z Kralup nad Vltavou o nohu. Jedno mizerné zakopnutí …a tvrdý pád pod vagón.

25.3.2015
SDÍLEJ:

Jak se naučit znovu chodit a důvěřovat umělé končetině. Foto: Dimir Šťastný

S protézou teď kráčí, hopsá, balancuje a usmívá se. Tátovi malého školáka ani nic jiného nezbývá. Deprese si sice prožil, ale musí fungovat, teď prý hlavně pro svou rodinu. „Největší strach jsem měl, že na tu stranu, kde mi chybí noha, přepadnu," popisuje lehce zadýchaný své první krůčky v tělocvičně Rehabilitační kliniky Malvazinky. „Ale člověk se to prostě naučí, nevím, jak to přesně vysvětlit," dodává a postupuje k dalším nástrahám rehabilitačního drilu.

S „detektivním pátráním" po ztracených pohybech tady v Malvazinkách začínají poměrně brzy, prakticky ihned po amputaci. „Všechny potřebné kroky je třeba zahájit ihned, jakmile to zdravotní stav pacienta dovolí. Ztráta dolní končetiny je velmi významný zásah do celé stability těla. Bezprostředně po operaci by měl člověk začít pracovat na své kondici," upřesňuje primář místního rehabilitačního oddělení Libor Musil.

Jedním z jeho „svěřenců" je právě Radek Berky, který berle odhodil do kouta už čtvrtý den. Prošel si stejnou léčbou jako ostatní pacienti. Například předprotetickou terapií, která se věnuje péči o pahýl, otok, jizvu a tvar pahýlu. Musel posílit zbývající končetinu nebo bandážovat pahýl. Všechno zvládl. Po roce a půl může motivovat čerstvé členy terapeutické skupiny.

Procvičovaný pohyb není samoúčelný

Malvazinkami projde ročně přibližně stovka pacientů. Podle fyzioterapeutky Hany Kohoutové potřebují na zvládnutí chůze bez opory přibližně měsíc. „Celkový program je časově náročný, ale přináší výsledky. Pacienti zpravidla denně rehabilitují po dobu tří až čtyř týdnů," poznamenává fyzioterapeutka, která se na klinice specializuje na programy pro pacienty po amputaci dolní končetiny.

Na cestě plné kroků, skoků a pádů využívají moderně vybavené kliniky celou řadu pomůcek, které náročný proces zefektivňují. Jednou z možností je využívání virtuální reality. „Senzory snímají konkrétní pohyb, přičemž pacient plní úkol. De facto se jedná o virtuální hru," nastiňuje primář Libor Musil. Procvičovaný pohyb není samoúčelný a pacient je podvědomě více motivován.

Kvalitního terapeuta však sebelepší stroj nenahradí. Každý člověk má totiž své specifické potřeby a chybějící pravá ruka je něco jiného pro praváka, leváka, sportovce nebo písařku. Rehabilitace je tak o nalezení rovnováhy v tom nejširším slova smyslu. „Klademe důraz na to, aby se lidé léčili s určitým cílem návratu domů a do zaměstnání. Zdravotnická péče se dříve soustředila především na akutní péči, ale méně se řešilo, co s pacientem dál," doplňuje Libor Musil. Stále však máme co dohánět.

Dokonalejší protéza za 700 tisíc korun

Radek Berky se již k práci u dráhy nevrátí. Chce se naplno věnovat rodině. Rád by se také pustil do sportování, ale stejně jako u mnoha jiných lidí s podobným osudem, bez sponzora to asi nepůjde. Vždyť jen technologicky dokonalejší umělá protéza vyjde na sedm set tisíc korun. A to je pro člověka odkázaného na invalidní důchod takřka nereálný sen.

Rehabilitační hodina na Malvazinkách skončila. Na tvářích účastníků je znát únava. Byla to jedna z těch každodenních vysokohorských tůr, které v tělocvičně a v parku společně podnikají. Strach z pádu do života bez pohybu, ale v očích této party odhodlaných lidí už nenajdete. Teď jde o život. Strach z pohybu bez života se totiž překonává mnohem složitěji.

Počet amputacíPrvní amputace končetin se uskutečnily již v období 5000 let před naším letopočtem, a řadí se tak k nejstarším chirurgickým výkonům. Při srovnání počtu amputací v Česku během několika posledních desetiletí je zřejmé, že jejich počet neustále roste. Ještě koncem 80. let bylo ročně prováděno zhruba 3700 amputací, v roce 2008 toto číslo vzrostlo již na 8 170 zákroků ročně.

Mívám fantomové bolesti. Bolí mě palec u nohy, který už nemám

Amputace končetiny neznamená konec života.Radek Berky je jedním z mnoha pacientů kliniky v Malvazinkách. Bývalý vlakvedoucí se učí chodit rok a půl, ale, jak tvrdí, je stále ještě začátečník.

Jak se to stalo, že jste se stal pacientem kliniky Malvazinky?

Dostal jsem se sem po vážném úrazu. Pracoval jsem jako vlakvedoucí, zakopnul jsem a vagon mi přejel nohu.

Jak jste se naučil fungovat bez jedné nohy? Bylo zapotřebí velké odhodlání?

Už čtvrtý den jsem odhodil berle a pajdal bez berlí. Právě díky Malvazinkám jsem se toho naučil strašně moc.

Vnímáte, že nemáte nohu? Co teď cítíte při chůzi?

Vnímám to, ale je to takový divný pocit. To se nedá popsat, to si musíte zažít.

Co je pro vás v tom prožívání nejtěžší?

Roli hraje hlavně psychika. Ze začátku jsem si to prakticky vůbec neuvědomoval, až po roce a půl na mě padla nějaká deprese. Byl jsem zavřený doma a sám. Deprese tam jsou, člověk si to uvědomuje, ale nechce si to připustit.

Pomáhají vám od špatných nálad vaši blízcí?

Můj syn a má přítelkyně, to je jakoby takový můj hromosvod. Oni mě prostě drží, rodina.

Když vás tak při hodině sleduji, zdáte se být v dobré náladě…

Já to beru jako to je. Abych brečel, nebo se uzavřel doma, to ne, chodím mezi lidi, v kraťasech, nebojím se ukázat, že nemám nohu. Když vedu kluka do školy, tak jsou tam malé děti a ukazují si na mě, ale nepřipouštím si to.

Docházíte pravidelně na rehabilitace. V čem jste udělal největší pokroky?

Určitě, jsem si vylepšil hlavně stabilitu. Strašně jsem se bál, že na tu stranu, kde mi chybí noha, přepadnu. Ale díky paní fyzioterapeutce Kohoutové jsem se to naučil. Člověk se to prostě naučí, nevím jak to vysvětlit.

Tady jsou různá bradla, cvičební pomůcky a nástroje. S čím jste nejvíc bojoval?

S osou, to jsou takové obrácené jehlany, na tom byly náročné cviky. Kopec, trampolínu, všechno, co tady vidíte, tak zvládám, už i na protéze. Nevím, co ještě všechno protéza dokáže, ale chtěl bych být lepší.

Jak se naučit znovu chodit a důvěřovat umělé končetině. Věnoval jste se před úrazem sportu?

Sportoval jsem jen rekreačně. Kolo, fotbal a posilovna.

A myslíte, že vám to potom nějak pomohlo? Že jste měl lepší fyzičku?

Určitě, fyzička je při tom hodně důležitá. Člověk musí získat sílu a dobrou kondici.

Měl byste chuť se teď věnovat sportu i soutěžně?

Rád bych to zkusil, ale ono je to i finančně náročné. Musel by se asi najít sponzor.

Jak si v rámci rehabilitace pomáhá kolektiv ostatních amputářů? Podporujete se navzájem?

Už jsem se tady něco naučil, tak dávám obrázek těm, co teprve začínají. Ukazuji jim, že to jde. Navzájem si taky říkáme, co nás bolí a podobně. Jsem vlastně ještě začátečník, takže mě zase zajímají technické věci týkající se protézy. Je to fajn sem chodit.

Zmínil jste péči o protézu. Vyžaduje speciální údržbu?

Důležitá je hlavně hygiena. Musíte ji pravidelně sprchovat, když se člověk zpotí, tak to potom zapáchá. Mám ji nasazenou celý den, takže je to nezbytné. Nohu si jinak každý večer mažu mastičkou, která uleví svalům.

Jak je to vlastně složité zařízení?

Ta moje funguje na principu odtlaku, který působí, když protézu zatížím vlastní vahou. Kolega už má technicky dokonalejší model, který řídí počítač. Vlastně tady to koleno je jeho, to mi půjčil.

Také bych potřeboval občas půjčit koleno…

No, ono to tak nejde. (smích) Normálně je to o něco složitější…

A jsou s používání protézy spojeny nějaké nepříjemné fyzické bolesti?

Občas mě bolí záda a občas mám takzvané fantomové bolesti. Jinými slovy, bolí mě to, co nemám. Cítím prsty, cítím lýtko, ale jen občas. Jsou to takové jakoby jehličky, které vás bodají. Třeba mě najednou začne na tři sekundy píchat v palci.

Kolik času to zabere naučit se chodit s jinou protézou?

Kdybychom si to teď s kolegou prohodili, tak já s ní budu umět chodit, ale nebude to ono.

Jaké teď máte plány do budoucna? Chystáte se začít zase pracovat u dráhy?

Do budoucna bych chtěl dostat lepší protézu. Pracovně se zapojovat už nechci. Máme malého syna a chci se věnovat hlavně jemu. Navíc s protézou není každý den stejný. Někdy tu protézu nemohu nosit, mám puchýře, nebo to bolí, a to jsem potom hrozně nervózní.

Autor: Martin Vaněk

25.3.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Deník s vámi - Setkání s primátorkou v rezidenci primátora: Adriana Krnáčová.
1 16

Chlubila se otevřením tunelu. Krnáčovou starostové chválili

Marine Le Penová
2 8

Le Penová se chce soudit s bankami. Odřízly jí účty

V Davli zmizel kus betonového mostu. Podívejte se

Stavbaři rekonstruují most ve středočeské obci Davle opravdu důkladně, kvůli stavbě nového pilíře jeho část zbourali. Pohled na chybějící kus velkého betonového mostu vypadá značně nezvykle. Prohlédněte si fotografie v naší galerii.

Medveděv se na schůzce se Zemanem distancoval od článku o okupaci

Ruský premiér Dmitrij Medveděv se dnes distancoval od článku na ruském armádním webu Zvezda, který obhajoval sovětskou intervenci do Československa v roce 1968. Text podle něj neodráží oficiální stanovisko ruské vlády a jako takový je osobním názorem svého autora. 

Do Česka nás láká školství a zdravotnictví, říká velvyslanec Saúdské Arábie

Česká republika se pro obyvatele Saúdské Arábie stala vyhledávanou turistickou destinací. Mnozí do Čech rovněž jezdí kvůli dobrému zdravotnictví a za vzděláním. Za uplynulý půlrok se počet vydaných turistických víz ze Saúdské Arábie do Česka zdvojnásobil. Uvedl to nový velvyslanec Saúdské Arábie v České republice Najíf Abúd.

Vánoce jsou finančně náročné. Úvěr ale může být špatným pánem

Podle finančních poradců ale i psychologů by úvěry měly sloužit k nákupu jen těch věcí, které nezbytně potřebujeme. Nemá cenu se neúměrně zadlužit a kvůli hezkému Štědrému dni si pak znepříjemnit celý rok. Praxe ale také ukazuje, že mnohé domácnosti si kvůli nedostatečné finanční rezervě nemohou tuto úvahu dovolit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT