Stačí jen chvilka nepozornosti… V loňském roce řešili policisté každý den průměrně 270 dopravních nehod. Bezmála každých dvacet minut je na našich komunikacích zraněn jeden člověk. Více než dva a půl tisíce lidí se zranilo těžce a téměř desetinásobek pak postihlo lehčí zranění. A právě loňský říjen byl nejtragičtějším měsícem roku, neboť při něm zahynulo 62 lidí. Češi ale riziko závažného zranění nebo usmrcení podceňují. Třetinu řidiček a řidičů dokonce nikdy nenapadlo, že by jim případné zranění při autonehodě mohlo změnit život.

Ilustrační foto.
GSK stahuje z českého trhu čtyři šarže léku Theraflu Forte

I v porovnání výdajů, jež vynakládají jednotlivé státy Evropské unie na rehabilitační péči a léčbu, se podle statistického úřadu Eurostat potácíme na chvostu. Zatímco ve většině zemí EU na tuto agendu vyčleňují více než polovinu peněz určených na zdravotnictví, u nás jde naopak o jeden z nejmenších výdajů. Přitom rychlý návrat člověka do pracovního procesu se pozitivně projeví jak na výdajích státu, tak i na peněženkách lidí.

Pokles šancí na přežití při sražení autem
při 30 km/h přežije 97 % chodců
při 50 km/h přežije již jen 80 % lidí
při 55 km/h přežije 50 % sražených
při 60 km/h přežije pouze 10 % z nás

Zdroj: BESIP

Snížení příjmu
Z průzkumu agentury Ipsos, jež provedla v dubnu dotazování mezi lidmi, kteří v posledních pěti letech zažili těžké onemocnění, prodělali úraz, pečovali o člena rodiny či zažili smrt partnera, vyplývá, že se příjem těchto lidí ve vážné životní situaci snížil až o osm tisíc korun. Rozpočet nejvíce zatěžují náklady na bydlení a lékařskou péči, rodinný rozpočet se ale neobejde bez dalších nutných výdajů na jídlo, dopravu či sport a vzdělávání. Z šetření rovněž vyplynulo, že nemalý je i počet dlouhodobě se léčících lidí, jedná se téměř o každého desátého člověka.

Ilustrační foto.
Nezletilí, alkohol a hazard? Stále běžná kombinace

Cílem projektu Poúrazová péče, jenž funguje od roku 2017, je informovat jak veřejnost, tak také lékaře o možnostech tuzemské poúrazové péče. Tedy rehabilitační a lázeňské. Dalším cílem projektu je přispět formou osvěty k bezpečnosti silničního provozu, a to jak na webu www.pourazova-pece.cz, tak také na internetu, sociálních sítích a i ve spolupráci s médii.

***

POMOHLO MI, ŽE JSEM SE ZAČAL VĚNOVAT PLAVÁNÍ
(rozhovor s Janem Povýšilem)

Honzo, co byla první otázka, kterou jste si položil, když jste zjistil, že už nebudete chodit a že se vše ve vašem životě změní?
Kterému sportu se budu věnovat a jestli mě i tak vezmou na střední školu, na níž jsem měl složeny přijímačky. Ono se toho totiž v patnácti až tak moc nezmění.

Zakousl jste se do života, ale jaká věc pro vás byla nejtěžší a co vám naopak v návratu pomohlo?
V patnácti není nic tak těžké, aby se to nedalo nějak zdolat. A nakonec se ukázalo, že i věc „nejzásadnější”, tedy holky, se zvládnout dá. Nejzásadnější vliv na návrat do běžného života měla rodina, táta, máma a brácha. A pak samozřejmě kamarádi a spoluhráči z pozemního hokeje. A vlastně i to, že jsem se velmi brzy začal věnovat plavání.

Ilustrační foto.
Se svou hmotností nejsou spokojeny téměř tři pětiny české populace

Měl jste nebo máte nějakého asistenta, který by vám pomáhal? Jak vypadá pomoc v praxi?
Asistenta nemám, tedy ve smyslu „osobního” pomocníka. Asistenta ovšem využívám stejně jako většina fotografů při focení, jen ten můj mívá kromě starosti o techniku a světla, ještě na starosti mě. I když je pravda, že se mnou moc práce není. Občas stačí popostrčit do kopce nebo pomoct se schody. Nebylo by občas od věci mít každý den někoho, kdo by mi pomáhal, ale na takového člověka nemám dostatek financí. Takže „práci“ asistenta suplují moje přítelkyně, kamarádi a rodina.

Jan Povýšil (*1982) je paralympijským medailistou, mistrem Evropy i vicemistrem světa v plavání. Od patnácti let, kdy se na tobogánu těžce zranil, je odkázán na invalidní vozík. Rád fotografuje, stal se rovněž tváří projektu Poúrazová péče (http://www.pourazova-pece.cz).