Černá smrt – první morová rána

Nemoc, která putovala z Asie do Evropy mezi roky 1346 až 1353 za sebou zanechala obrovskou zkázu. Podle některých odhadů vyhubila nemoc zhruba polovinu tehdejší světové populace. Za vše mohl kmen bakterie Yersinia pestis, který se mezi obyvatelstvo rozšířil prostřednictvím infikovaných hlodavců a blech. Těla zemřelých poté končila v hromadných hrobech.

Bakterie je známa i dnes a existují proti ní i vakcíny, ovšem kvůli takřka nulovému výskytu se proti nemoci neočkuje. K léčbě se dnes rovněž dají využít i širokospektrální antibiotika.

Ital Agnolo di Tura, autor Sienské kroniky, který v letech 1300 až 1351 zaznamenával současné události, popsal šíření nemoci ve svém městě následovně.

„Oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. Já sám jsem vlastníma rukama pohřbil všech svých pět dětí do masových hrobů, v nichž někteří byli tak mělce zasypáni hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali jejich těla,“ popsal svými slovy.

Velký londýnský mor

Černá smrt, kterou přenášely především v horkých letních měsících blechy z kožichů infikovaných hlodavců, znovu udeřila v Londýně mezi roky 1665 a 1666. Odhaduje se, že během této doby zemřelo téměř 15 procent populace Londýna, což tenkrát znamenalo něco kolem 100 tisíc lidí.

close Obraz zachycující scénu hrůzy v Londýně při vypuknutí velkého londýnského moru. info Zdroj: Wikipedia, Rita Greer FAL zoom_in Obraz zachycující scénu hrůzy v Londýně při vypuknutí velkého londýnského moru

Onemocnění typicky začínalo náhlou horečkou se zimnicí a třesavkou. Současně se objevila i schvácenost a bolesti hlavy. V průběhu následujících hodin docházelo ke zduření místních uzlin, které získaly typicky černou barvu, podle které získala nemoc i své pojmenování.

Žlutá zimnice

V roce 1793 se epidemie žluté zimnice zmocnila města Filadelfie, což bylo tenkrát hlavní město Spojených států. Jednalo se o velice nebezpečné onemocnění doprovázené krvácivými stavy a horečkami, které přenášeli infikovaní komáři. Nemocný nejprve začal trpět bolestmi hlavy, zad a svalů, následovala nevolnost a zvracení. Postupem času začalo docházet ke krvácení do zažívacího traktu, kůže, očí, uší, nosu, ale i pohlavních orgánů. Typickým symptomem byly rovněž černé zvratky.

Žlutá zimnice, která nese pojmenování podle žloutenkového symptomu, který se vyskytuje u části infikovaných, doposud nebyla vymýcena a ohrožuje obyvatele především v oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Případy úmrtí jsou však zaznamenávány i v Severní Americe, Karibiku a dříve výjimečně i v Evropě. Nemoc je léky neléčitelná, ale lze se proti ní nechat očkovat.

Pandemie chřipky

Společně s rozvojem dopravy došlo rovněž k usnadnění cestování, ale mezi roky 1889 až 1890 i k přenosu nakažlivých chorob do vzdálených míst. Jednou z nich byla i chřipka, která se během několika měsíců rozšířila po celém světě a dokázala zabít přes milion lidí, a to navzdory skutečnosti, že letecká doprava ještě neexistovala.

Americká epidemie obrny

V roce 1916 začala strašit především rodiče malých dětí epidemie dětské obrny. Jednalo se o nakažlivé virové infekční onemocnění, které postihovalo především malé děti. I přesto, že nemoc nezpůsobovala 90 až 95 procentům infikovaných žádné problémy, zapsala se do historie jako jedna z nejhorších nemocí.

V nejvážnějších případech se začala objevovat svalová slabost, která vyústila v neschopnost pohybu, a to během několika hodin od nakažení. Úmrtnost infikovaných dospělých se pohybovala mezi 15 až 30 procenty, u dětí mezi dvěmi a pěti procenty. Od 50. let 20. století máme k dispozici vakcínu, díky níž je dnes dětská obrna ve většině zemí vymýcena.

Španělská chřipka

Za nejhorší pandemii všech dob se považuje španělská chřipka, která mezi roky 1918 až 1920 připravila ve třech vlnách o život téměř 100 milionů lidí. Ke snadnému šíření choroby přispěly stísněné podmínky vojáků panující v první světové válce i nekvalitní strava, se kterou se museli lidé v probíhající válce spokojit.

close Španělská chřipka je dodnes považována za nejhorší pandemii všech dob. info Zdroj: Otis Historical Archives, National Museum of Health and Medicine, Public domain, Wikimedia Commons zoom_in Španělská chřipka je dodnes považována za nejhorší pandemii všech dob

„Šlo o chřipku, jakou známe dnes, ale v té nejzhoubnější formě. Virus se stále proměňuje a když dojde k proměně části genetické informace, vznikne virus zcela nový, vůči kterému nejsou lidé imunní. Přesně to se stalo i v roce 1918, a proto španělská chřipka způsobila takovou katastrofu,“ uvedl v Magazínu Leonardo historik lékařství Harald Sallfellner.

Asijská chřipka

Mezi roky 1957 až 1958 se z chřipky stala opět choroba globálního měřítka. Nemoc byla poprvé zaznamenána ve střední Číně, ale díky letecké dopravě se brzy rozšířila do celého světa. Virus, který měl celosvětovou pandemii na svědomí, byl kombinací virů ptačí chřipky a nejprve postihoval děti a v druhé vlně starší lidi.

Nejvíce nemocných však bylo zaznamenáno ve věkové skupině mladých dospělých, kteří nebyli dlouhodobě dostatečně imunní. Celkový počet obětí asijské chřipky se odhaduje na jeden až dva miliony.

AIDS

Historie obávané nemoci, která je známa tím, že se šíří především mezi homosexuály, se začala psát roku 1981 a dodnes na ni umírá ročně kolem 900 tisíc lidí. Od prvního případu nákazy zemřelo téměř 35 milionů lidí na celém světě.

Nemoc AIDS způsobuje virus HIV, který se velice pravděpodobně vyvinul ze šimpanzího viru, který se přenesl na obyvatele v západní Africe už téměř před sto lety. Až donedávna neexistoval žádný lék, který by nemoc léčil, ovšem v 90. letech 20. století se začaly objevovat první vlaštovky a dnes je možné s vhodnou medikací prožít obvykle dlouhý plnohodnotný život. A co je ještě příznivější, v roce 2020 se z HIV vyléčili dva lidé.

Prasečí chřipka

V roce 2009 svět ohrozila pandemie prasečí chřipky, kterou způsobil kmen H1N1. Velmi rychle se nemoc rozšířila z Mexika do zbytku světa a během prvního roku infikovala téměř 1,5 miliardy lidí, z nichž zhruba půl milionu nemoci podlehlo. Zajímavé bylo, že chřipková pandemie brala životy především lidem mladším 65 let.

Sezónní chřipky mají většinou na svědomí naopak populaci nad tuto věkovou hranici. Podle odhadů to bylo z toho důvodu, že starší jedinci již mají vypěstovanou imunitu vůči skupině virů, do které patří i H1N1.

Západoafrická epidemie eboly

V období mezi lety 2014 až 2016 uvědomilo Guinejské ministerstvo zdravotnictví Světovou zdravotnickou organizaci o rychle se rozvíjející epidemii eboly.

close Ebola hemoragická horečka je závažné, často smrtelné onemocnění. info Zdroj: Photo Credit:Content Providers(s): CDC/Dr. Lyle Conrad, Public domain, via Wikimedia Commons zoom_in Ebola hemoragická horečka je závažné, často smrtelné onemocnění Nemoc trápí lidstvo už od roku 1976, kdy byl zaznamenán první případ krvácivého smrtelného onemocnění, které se velice snadno přenáší kontaktem s tělními tekutinami nakaženého, ke kterému může dojít v rámci blízkého kontaktu tváří v tvář, ale i přímým kontaktem jakéhokoliv materiálu znečištěného tělními tekutinami nemocného, jak se lze dočíst v brožuře Epidemie eboly v západní Africe od Státního zdravotního ústavu.

Nemoc se projevuje zvracením, průjmem, vnitřním a vnějším krvácením, což vede k poškození vnitřních orgánů. Má velice rychlý průběh a během šesti až deseti dnů je jasné, zda pacient přežije, či zemře. Na ebolu dodnes neexistuje žádný lék, ale snaha o nalezení vhodné vakcíny neustále pokračuje.

Virus zika

Epidemii viru zika máme ještě všichni v živé paměti a jeho dopady budou především obyvatelé Jižní a Střední Ameriky cítit ještě řadu let. Virus se nejčastěji šíří prostřednictvím infikovaných komárů z rodu Aedes, ale může být sexuálně přenositelný i z člověka na člověka.

Pro dospělé ani děti nepředstavuje vážná rizika, ale ohrožuje ty, kteří se ještě nemohou bránit. Ohrožené jsou totiž plody a embrya, které nosí těhotné matky ve své děloze, a mohou pro ně představovat těžkou vývojovou poruchu mikrocefalii, jejímž projevem je zakrnění či předčasné ukončení růstu mozku. V roce 2014 se v Brazílii narodilo s touto vadou 150 dětí, v roce 2015 to bylo kvůli viru 2 700.

Covid-19

Zatím nejnovějším silně infekčním virovým onemocněním, které má na svědomí celosvětovou pandemii, je covid-19, který je způsoben novým koronavirem SARS-CoV-2. Od prvního potvrzeného případu v prosinci roku 2019 bylo dle Live Science infikováno minimálně 75 milionů lidí, z nichž 1,6 milionu zemřelo. Je však nutné počítat s tím, že hlášený počet potvrzených úmrtí je pravděpodobně nižší, než jaký je skutečný stav.

Název onemocnění je sloučeninou anglických slov coronavirus disease 2019, což v češtině znamená koronavirové onemocnění 2019. Velkým problémem nového onemocnění je fakt, že nemá specifické příznaky. Někteří jedinci mají bezpříznakový stav, jiní pociťují horečku, kašel, únavu, dýchací potíže či ztrátu chuti. Nejhorším projevem je syndrom akutní dechové tísně a následné dlouhodobější poškození orgánů, jako jsou plíce či srdce.