Nový rok nás vede k bilancování minulých let, uvědomění si úspěchů, selhání, křivd a osobních posunů. „Novoroční předsevzetí jsou pak v zásadě kroky, u kterých věříme, že mohou zvýšit náš blahobyt a pomohou nám lépe si strukturovat čas, jenž je na tomto světě omezený,“ říká psycholožka Šárka Červinková z psychologické poradny Terapeutovna. Podle ní je předsevzetí motivační nástroj a jako u jiných prostředků záleží, jestli s ním zacházíme destruktivně nebo podpůrně. Doporučení odbornice je být otevřený změnám, které jsou prospěšné, i pokud se týkají vlastních zvyků. A pokud tomu pomůže šikovně nastavené předsevzetí, je to skvělé.

Má to ovšem i stinné stránky. Předsevzetí je především o vytváření naděje na kvalitnější život a lepší sebeobraz. Bohužel s ním někdy neumíme správně zacházet. Klademe na sebe přehnané nároky, nepočítáme s komplikacemi. Často si stanovíme cíle v odhodlanosti příznačné pro nové začátky následujícího roku, aniž bychom věděli, jak jich reálně dosáhnout a jak postupovat. Většina lidí se chce mít lépe než dnes a jen 10 procent si dokáže svá předsevzetí udržet déle než několik měsíců.

Za úspěchy se odměňujte

Za jakých podmínek může mít předsevzetí nějaký význam a může dojít k jeho naplnění? Předpokládejme, že tento proces předsevzetí má dvě fáze, kterými byste měli k úspěšnému dosažení projít. Tou první je vědomé rozhodnutí o cíli (například cvičit 3krát týdně, udělat si více času na rodinu…). Druhá fáze je o utvoření nevědomého zvyku. Ten bude fungovat, přepíšete-li starý, špatný zvyk, který vám ovšem krátkodobě přináší potěšení (například kouření, přejídání se večer). Mozek se ovšem změnám brání a spustí tak bariéru obranných mechanismů, které vás mají udržet u starých zvyklostí, ačkoliv mohou být i škodlivé.

„Pocítit dříve či později odpor, úzkost, strach je ve skutečnosti zcela přirozená reakce na změny. A abyste tyto bariéry mohli překonat, potřebujete utváření nového zvyku pozitivně podmínit,“ vysvětluje psycholožka. Podle ní je recept je jasný: Odměňujte se hned od začátku! Přepis starých vzorců je vždy o hledání nových potěšení, radostí a kvalit, díky kterým můžete osobnostně i společensky růst.

Předsevzetí, u kterých přichází odměna po delší době, jsou ve většině případů odsouzena k zániku. Lidé běžně potřebují v dlouhodobých cílech okamžitou odměnu. Tedy, pokud ze sebe něco vydám, potřebuji také něco nazpátek, abych mohl opět vydat a upevnit si nový zvyk.

„Hovoříme o pravidle rovnováhy. Potřebujete potvrzení, že tato cesta vám dává smysl, těší vás. A uspokojivá odměna je velkým ujištěním. Jinak cítíte marnost. Podobně dítě vnímá dárek od rodičů jako ujištění: ‚Mají mě rádi, jsem dobrý/á.‘ Naproti tomu odebrat mu výhody a radosti je signál, že je něco špatně. Efekt okamžité odměny je proto velmi významný a předurčuje vytrvalost v naplnění svého předsevzetí,“ je přesvědčená Šárka Červinková.

Příkladem takové okamžité odměny může být například naplánovat si na večer po práci činnost, odpočinek, večeři, kterými se po dnešním zvládnutí svého předsevzetí rozmazlíte. „Zvolte odměnu, na kterou se můžete těšit. Může to být hodina domácí sebepéče, kdy vás nikdo nebude vyrušovat,“ doporučuje odbornice.

Člověk se může změnit

Lidé si často dávají předsevzetí ohledně hubnutí, ale možná si někdo také řekne: Změním se, budu lepší, hodnější atd. Kupodivu to jde. Ano, i dospělý člověk se může změnit. „Ke změnám osobnosti může běžně docházet v závislosti na nových životních zkušenostech. Jiná situace je se ke změně vědomě rozhodnout. Některé vlastnosti vás mohou dostávat do nepříjemných poměrů, nemáte je na sobě rádi… To je legitimní důvod zkusit něco dělat jinak,“ míní Šárka Červinková.

Pokud jste na to ovšem sami, bez terapeuta, bývá osobnostní změna poměrně náročný proces. Budete mít tendence navracet se ke svým zautomatizovaným vzorcům. A pokud ujedete, pravděpodobně vás zatíží pocity viny či studu. Zkuste si vzpomenout, kde mají tyto neoblíbené rysy vaší osobnosti počátek. Kdo vám je předal, před čím vás chránily, k čemu vám pomohly. „Totiž veškeré vlastnosti, vzorce chování a myšlení, emoce ve specifických situacích máte v jedinečných schématech přivlastněné z podstatných důvodů. V minulosti se vám vyplatily, důležitá autorita je ocenila, díky nim jste přežili v kolektivu. Důvody jsou různé. A abychom byli hodnější, prvně je třeba zjistit, proč jsme v minulosti potřebovali být zlí, nepříjemní, chladní,“ popisuje psycholožka.

Pokud se potýkáte s problémy ve vztahu, doporučuje odbornice řešit je okamžitě a nečekat na novoroční předsevzetí. Napětí plynoucí ze vztahových komplikací se rádo kumuluje a bouchne nejčastěji ve stresových situacích třeba zrovna o Vánocích nebo během rodinné oslavy. Není náhodou, že v lednu mívají individuální i pároví terapeuti zaplněné čekárny. Ale jestliže jste se s partnerem dohodli z podstatných důvodů řešit své obtíže po Novém roce, měli byste si vzájemně pojmenovat problém, velmi konkrétně a bez výčitek sdělit, co potřebujete ve vztahu jinak, a vyslechnout, co naopak vy můžete udělat pro svého partnera.

Realistická očekávání

S předsevzetími do nového roku bývá člověk idealisticky odhodlaný a nepřipouští drobná selhání. Uvažuje v pozitivních extrémech. A pokud nastane komplikace, drobný zásek, opustí své přesvědčení s pocitem selhání. „Zatímco jste na začátku extrémně motivováni, je běžné, že jakmile začnete svá předsevzetí reálně žít, potýkáte se s překážkami. Zřídka se naše sny budou realizovat bezchybně, bez komplikací,“ upozorňuje Šárka Červinková.

Nejčastějším důvodem selhání je podle ní nerealistické předsevzetí. Proto byste si měli položit otázku, zda jste toho na sebe nenaložili příliš. Pokud ano, jste pravděpodobně dřív nebo později odsouzeni k selhání a pocitu neschopnosti. Je tedy dobré přehodnotit svá očekávání a stanovit si realistické cíle. Klidně můžete odložit polovinu požadavků na příští rok.

Pokud se vám podařilo stanovit si přiměřené nároky (například víte, že už jste to jednou dokázali nebo máte podporu partnera), vytvořte si sami pro sebe tzv. krizový plán. Jistě totiž nastane situace, kdy se zapomenete, zhřešíte, budete své předsevzetí vědomě či nevědomě bojkotovat. Je to normální.

„Krizový moment nastává v situacích diskomfortu – žízeň, hlad, opuštěnost, únava, bezmoc. Budete mít tendence svůj nový režim bojkotovat a doporučuji se na tyto spouštěče připravit. Zároveň je důležité přijmout drobné výpadky jako součást procesu. Stanovte si, co dělat, když nastanou… Pokud nemáte krizový plán a už jste se ocitli ve fázi selhání, nezahazujte své předchozí úsilí a i nadále se svého předsevzetí zkuste držet,“ doporučuje psycholožka a na závěr dodává: „A pokud jsou vaše novoroční ambice nad vaše síly, položte si otázku, jestli je na změnu, kterou jste si předsevzali, ten pravý čas. V budoucnu třeba mohou nastat příznivější okolnosti.“

Příklad krizového plánu

Snažíte se zhubnout a cestou z práce se zastavíte v cukrárně. Pokud je skutečně nad vaše síly svou chuť překonat nebo ji uspokojit něčím zdravějším, dobře, kupte si zákusek. Jeden, ne dva. A rozdělte se s partnerem. Drobný hřích je vedle vašich původních zvyklostí stále úspěch. A pochvalte se, že jste nezhřešili, jak jste byli dříve naučení. Navíc nárůst odpírání a frustrace vedou k extrémnímu propadu zpět do úrovní zlozvyku.