Tři roky od covidu: Nic horšího jsem nezažil, říká muž, jenž přežil těžký průběh

Peklo začalo pro zdravotníky. Nemocnice vyčlenily a izolovaly lůžka speciálně pro pacienty nakažené covidem a přímá svědectví z uzavřených oddělení byla drastická. Sestry mluvily o lapajících po dechu toužících dále žít. Kolikrát však byla jejich snaha o záchranu života marná. Lidé umírali denně.

Jedna jako druhá. Lidé po covidu přichází o schopnost rozeznat tváře, míní vědci

Jedním z tragických symbolů covidové krize byl Domov pro seniory Luxor v Poděbradech na Nymbursku. Zatímco první fázi zvládli jeho klienti a personál výborně, pozdější vlna znamenala katastrofu. S covidem zemřela více než polovina klientů a do zařízení museli přijet pomáhat vojáci a dobrovolníci.

Smrt na jazyku

Dalším symbolem doby zákazů a uzávěrů byly nepovolené či tajné večírky. A právě na jeden takový málem doplatil majitel čajovny a obchodní zástupce pivovaru Radek Čech. „S dnešní zkušeností bych samozřejmě na takový večírek nešel. Ale tehdy jsme se ho zúčastnil a nakazilo se tam poměrně dost lidí,“ říká s odstupem času Čech.

Radek Čech, který má tvrdou osobní zkušenost s těžkou formou covidu.Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický

Nakazil se na podzim roku 2020 v době, kdy ještě nebyly k dispozici vakcíny. Tehdy mu bylo 48 let a chvíli to vypadalo, že další narozeniny už fyzicky zdatný a sportem udržovaný muž slavit nebude.

Svět mu potemněl v pátek 25. října. „Začalo to příšernou bolestí hlavy, která se postupně stupňovala. Teplota mi vystoupala ke 40 stupňům a mně bylo jasné, o co se jedná. Na jiné choroby totiž netrpím a tohle, co začalo, bylo to nejnepříjemnější, co jsem v rámci svého těla zažil. Musím přiznat, že později mě už napadaly takové myšlenky, že by bylo lépe zemřít, aby to přestalo,“ vybavuje si Radek Čech zoufalství, které prožíval zhruba devět dnů. Dodnes mu prý nikdy v životě nebylo hůř.

Uplynuly tři roky od prvního covidového nouzového stavu. Experty stále rozděluje

Během celé doby se o něj starala manželka. V pondělí se objednal do nymburské nemocnice na testování, ovšem nejbližší volný termín v té době mu přisoudil odběr až na pátek. Naštěstí mu dříve pomohla jedna z lékařek v nemocnici. Vzala mu krev a udělala rentgen. Pak byl na tři hodiny zavřený v jednom z pokojů a zkoumali, co mu vlastně je.

Výsledek nebyl povzbuzující: měl oboustranný zápal plic v rámci koronavirové infekce. Dostal heparin na ředění krve, který si pak doma sám píchal, a také antibiotika, aby už k tam špatnému stavu nepřibyla ještě nějaká infekce. „Kdyby se k tomu přidružilo něco dalšího, zřejmě by to byl můj konec,“ konstatoval nymburský čajovník. Právě proto se léčil doma. Měl obavu, aby v nemocnici nechytil něco dalšího.

Bolest hlavy, halucinace

Stavy, které celý týden prožíval, se dají jen těžko popsat. Neztratil sice chuť a čich, ale zato jen velmi ztěžka dýchal. Podle jeho odhadu tak na 20 procent. Bylo nemožné se hlouběji nadechnout. Horečka také neustupovala a neustále se ohromně potil.

Covid a opatření dnes? Izolace končí, podmínky jako při chřipce, rozhoduje lékař

„Když mi žena na talířku nesla čaj nebo něco k jídlu, viděl jsem její výraz ve tváři a bylo mi jasné, že na mě asi není hezký pohled a že to asi nebude žádná legrace,“ připustil muž, podle nějž jednou z nejhroznějších věcí byla bolest hlavy, kdy se prý chvílemi dostával i do halucinací. „A opravdu jsem chvilkami uvažoval o smrti jako o vysvobození. Nemohl jsem spát a když jsem usnul, bylo to fyzickým vyčerpáním. Měl jsem sny z dětství a občas jsem měl pocit, že jsou to takové ty sny, ve kterých člověk rekapituluje život,“ přiznal Radek Čech.

„Nikomu bych to nepřál…“

Pocením zhubnul deset kilogramů. Cesta pár metrů na záchod mu trvala i desítky minut. Subjektivně má pocit, že mu pomohl až lék na pocení. Po dvou dnech jeho užívání se mu ulevilo. To už byla sobota 2. listopadu. Když pak zamířil ke svému obvodnímu lékaři na kontrolu, ten pečlivě studoval jeho zdravotní kartu.

„Na rovinu mi řekl, že to bylo padesát na padesát. Jsem si toho vědom. A jak říkám, nic horšího jsem v životě nezažil. A nepřál bych to ani těm, kdo o existenci téhle strašné nemoci stále pochybují,“ říká s odstupem času Čech.