I díky skvělé práci jeho oddělení je havířovská porodnice „v kurzu“. A oblibě se on sám těší také u veřejnosti – stal vítězem 13. ročníku celonárodní ankety v kategorii Lékař lůžkového zařízení. Letos v dubnu také převzal Cenu města Havířova.

Čím vám učarovala pediatrie? Kdybyste nebyl pediatrem, kterému oboru byste se jako lékař věnoval?
Já chtěl být vždycky zvěrolékařem nebo lékařem, nikdy jsem neměl jinou vizi. Jednu chvíli jsem zvažoval studovat jazyky, ty mě moc baví, ale nakonec zvítězila medicína. V tomto mám i vzor, moje maminka se celý život věnovala dětem jako karvinská pediatrička. Jako lékař jsem měl vždycky vztah spíše k dětem než k dospělým pacientům.

Takže pediatrie byla jasná volba?
Na škole se mi líbily všechny medicínské disciplíny, snad až na kožní, a byla doba, kdy jsem si dovedl představit, že bych byl patologem. Ale vůbec nelituji, že jsem zvolil právě pediatrii. Svoji práci miluji.

Čaj z mladých lístků kopřiv dokáže snižovat hladinu cukru v těle
S cukrovkou pomohou běžné rostliny. Málokdo to však ví

Jste velkým propagátorem kojení. Možná nejste ta správná osoba na tuto otázku, ale přesto: vadí vám, když žena, matka kojí na veřejnosti, ve vlaku, v kavárně, na lavičce?
Ne. Musíme vycházet z toho, že kojení je důležité pro dítě. A když má dítě žízeň, potřebuje napít. Že se na to někdo dívá pohoršeně, je to jeho problém. Asi je to dáno nastavením společnosti. Ale když se zamyslíte nad tím, že je to fyziologická záležitost a matka dá dítěti v té chvíli napít, je to přece zcela přirozené.

Ve svém současném působišti v Havířově aplikujete poznatky, které jste získal na stáži ve Velké Británii. Jde o systém péče o celou rodinu, takzvaný Family Centred Care. Zkuste, prosím, tento přístup krátce přiblížit.
Vnímáme nemocného dětského pacienta a jeho rodinu jako součást celé léčebné péče. Protože léčba není jen o dítěti, ale i rodině, jíž je dítě nedílnou součástí. Lékaři a rodina s dítětem jsou na stejné úrovni, jsou to partneři. Lékaři dělají medicínu, rodina zase zná to dítě: ví, jakou pohádku mu mají večer přečíst, co má dítě rádo před spaním, proto také rodič s dítětem v nemocnici zůstává. Smyslem toho všeho je zlepšení léčebného procesu.

To je ověřená věc?
Samozřejmě. Když dítě nebude mít v nemocnici rodiče, tak úzkost a strach, které cítí, nemůže být nic dobrého. Ovšem rodina a lékař jsou spojené nádoby. Takže když je klidný rodič, který vidí, že o dítě je postaráno, je u něj, cítí se dobře a ten klid přenáší na dítě. Rodič není nepřítel. Naopak.

Daří se vám tyto poznatky a ověřené postupy aplikovat v Havířově? Pokud vím, vedení nemocnice to hodně podporuje.
Myslím, že je to lepší než před třemi lety. V republice je toto know how známé a někde se to snaží zavádět, ale zatím je všechno v plenkách. Pravdou je, že z Havířova si tento trend nyní slušně razí cestu po celé severní Moravě. Hlavně to chtějí rodiče, protože vědí, že to jde, když se chce.

Jaký je ohlas? Přednášíte o tom třeba kolegům v jiných zařízeních?
Teď se ozvali z Olomouce, že by toto téma otevřeli na nějakém semináři jako součást sociální pediatrie. Tak uvidíme.

Za poslední rok jste převzal hned dvě ocenění za svou práci. Zvítězil jste v anketě pacientů Lékař roku a nedávno jste převzal také Cenu města Havířova. Těší vás to?
Nebudu tvrdit, že to se mnou nic nedělá. Mám samozřejmě radost. Ale i bez ceny bych viděl smysl ve své práci. Ale i kdybych tu cenu nezískal, myslím, že v Havířově vědí, že dětské oddělení „jede“, že jsme zvýšili prestiž nemocnice, že se o nás píše pozitivně. A dětské oddělené je obvykle výkladní skříň každé nemocnice, co si budeme povídat. Ostatně i porodnost se v Havířově zvýšila a překročila hranici tisíc porodů za rok.

Bára Pavlíčková v nemocnici.
Z bulky se vyklubal sarkom jater. Život dívce možná zachránil živý sen

Kromě primariátu na dětském oddělení vedete také obezitologickou poradnu a poradnu pro mladé sportovce. I tato oblast dětského lékařství vás zajímá?
Ano, udělal jsem si atestaci z tělovýchovného lékařství. Chceme děti trochu spravit, protože tloustnou, nastavit jim pohybovou aktivitu.

Jak velký je obezita u dětí problém?
Obrovský, ba přímo děsivý. A k tomu covid, který tomu vůbec nepomohl. Obecně se dá říct, že obezita u dětí je o stravovacích návycích a o tom, že se děti nehýbou, sedí a hodně jí. Osmdesát procent z toho je strava, dvacet procent nedostatek pohybu. Ten běžný pohyb, přesun z místa na místo, který děcka mají, to je nic. Aby to mělo efekt, je zapotřebí 40 minut setrvalého pohybu rychlostí šest kilometrů v hodině. Vždycky lidem říkám, že když chodí tři hodiny po obchodním centru Nová Karolina a nachodí 10 tisíc kroků, nemá to žádný efekt.

S jakými zdravotními potížemi mohou obézní děti v budoucnu počítat?
Tomu všemu se říká metabolický syndrom. Takové jedince postupem věku téměř jistě čeká diabetes druhého typu, kardiovaskulární choroby, potíže s pohybovým systémem, problémy s páteří a klouby. Navíc obezita je jednoznačně spojena s větším výskytem rakoviny.

Jak tomu předcházet?
Lidé dnes žijí dlouho. Ale jde o to, aby dlouho žili aktivním životem. Obézní děti, které si tento stav přenesou do dospělosti, budou žít do sedmdesáti, ale od padesáti budou zdravotně živořit. Všichni zemřeme, ale jde o to, aby to závěrečné živoření trvalo rok a ne třeba 15 let. A jestliže má dítě morbidní obezitu v deseti letech a nic s ní nedělá, tak ho příznivý vývoj rozhodně nečeká.

Jsou obézní i děti, které sportují?
Jsou. Sice sportují, ale špatně se stravují. Vůbec tomu nepomáhá velký výběr fastfoodů. Prostě rychlé sacharidy a sladké nápoje, cukr. To je špatně.

Máte z poradny pro mladé sportovce nějaký pozitivní výstup?
Radost mi teď dělají hokejisté AZ Havířov. Mají velmi dobré výsledky, jsou velmi šikovní a výkonnostně jdou nahoru. Sám jsem z těch čísel překvapen.

Dětem tedy rozhodně doporučujete sport?
Zdravý, různorodý sport, aby dítě do dvanácti let nedělalo jen jeden sport. Trochu mě děsí malý krasobruslař, který od čtyř let pouze bruslí. Anebo takový tenista. A právě to je úkolem ambulance - vysvětlit trenérům, že děti potřebují diverzitu pohybu a také regeneraci.

Medicína se intenzivně snaží nalézt účinnou léčbu na rakovinu.
Nový lék na rakovinu budí obrovské naděje. Nádory zmizely u všech testovaných

Asi těžko bych hledal rodinu, v níž je tolik lékařů jako v té vaší. Jak se to sešlo, že lékaři jsou vaši rodiče, bratranec i další příbuzní? Najdeme lékaře ve vaší rodině i když půjdeme zpět v čase?
I děda byl lékař a moje sestra je psycholožka, takže k medicíně nemá daleko. Navíc má manžela kardiologa.

Když jsme mluvili o potřebě pohybu, prý jezdíte do práce na kole. Více než třicet kilometrů tam a zpět. Je to vášeň pro cyklistiku, nebo snaha se hýbat?
Vítám ve svém životě jakýkoli pohyb, ten je hrozně důležitý. Jezdím na elektrokole, do práce to mám 38 minut, zpátky se kochám, takže 40 minut (smích). Asi bych byl schopen jezdit i na klasickém kole, ale takto jedu v optimální zóně na spalování tuků, čili pro dlouhověkost. Aby to pro mě nebylo zničující.

Jakým sportům či jiným koníčkům ještě holdujete?
Jsem milovník tenisu a dlouhé roky jsem závodně hrával ping pong. Ale už trpím neduhy muže středního věku, takže tenis moc hrát nemohu. Ale chodím více po horách. Letos se chystáme na dovolenou do Tater, chci konečně vystoupat na Kriváň