„Vždy narážíme na problémy propojení politiky, lokální úrovně a zdravotnických organizací. Vytvořili jsme webový portál LÉČBA. Mám v ordinaci děti s váhou přes 100 kilo, říká Marinov. www.sdetmiprotiobezite.cz, který má všechny složky propojovat," říká v rozhovoru pro Deník Zlatko Marinov, lékař dětské obezitologické ambulance FN Motol, který vystoupil na nedávném 8. Prague International Health Summitu.

I Britové teď varují: „Od roku 2006 počty dětí s obezitou stále rostou. Bude-li stávající trend pokračovat, bude v roce 2050 obézní polovina britské populace," uvedla Eva Wilkinsonová ze společnosti pro ochranu zdravé veřejnosti v Londýně.

Jak varuje Zlatko Marinov, armáda obézních dětí extrémně zatíží i náš ekonomický systém.

Mluví se o takzvané XXL obezitě, co to znamená?
Nové je to, že máme čtyři procenta dětí s tzv. monstrózní obezitou. To jsou děti, které se nám nevejdou vůbec do žádných tabulek, nemáme pro ně zařazení. Něco takového ještě před 
30 lety neexistovalo. Na první pohled je na ulici nepoznáte. Díky obezitě a vysokému příjmu energie jsou vyšší. Jsou tak velcí, že si myslíte, že vidíte dospělého člověka, ale ono jim je třeba 12 let. Ve své ordinaci mám dvanáctileté děti, které mají běžně sto kilo, takže pak 
v 16 váží přes 150. Máme tady 32 tisíc dětí, kterým často nestačí běžná osobní váha a které jejich obezita ohrožuje na životě.

Jak k tomu došlo?
Ještě před 30 lety existovala tzv. prostá obezita. Typická ženská obezita, pro kterou je charakteristický hruškovitý tvar a která nezpůsobovala metabolické komplikace. Ta nyní v populaci zcela zmizela a místo ní nastoupila tzv. běžná obezita, která je charakteristická extrémním nárůstem diabetu, vysokého tlaku nebo kardiovaskulárních chorob a jednoznačně zkracuje život. Život těch 32 tisíc extrémně obézních dětí bude výrazně kratší.

To nezní vůbec dobře.
Dnes akceptujeme, že nejčastější příčinou oslepnutí nebo ztráty dolní končetiny je cukrovka – ale v 60 nebo 70 letech věku. Něco jiného je to u třicetiletého člověka. Tato armáda obézních dětí extrémně zatíží ekonomický systém, protože mohou umírat velmi dlouho 
a draze. Cukrovku 2. typu jsme dosud v pediatrii neznali a teď se dětští lékaři učí používat léčbu diabetiků. Je to léčba na celý život a je rozdíl, začnete-li s ní v 50 nebo v 16 letech.

Co zapříčinilo vznik této obezity?
Musejí být splněny tři základní podmínky. Na jedné straně je genetika, na druhé nerovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem. Co ale oboje propojuje, je tzv. vysoce toxické obezitogenní prostředí. Genetika se nám nezměnila a člověk vždy jedl, když měl možnost, víc, než kolik bylo zdravé. Zásadně se ale změnilo prostředí. Jde o zdánlivé drobnosti, jako mobil, výtahy, eskalátory, jednorázové plenky, přilby, autosedačky.

Jakou roli tady hraje přilba nebo sedačka?
Jde o primární roli. Dítě by se mělo víc hýbat, ale třeba to, že nemá přilbu na kolo, zaviní, že ho nevezmou na školní výlet. Vytváří to psychologickou bariéru. Naše ochranářství způsobuje podvědomě to, že třeba nedovolíme dětem lézt na strom. Nikdo si neuvědomí, jak závažným zásahem byly pro děti autosedačky. V kritickém životním období, což je pro vznik obezity do jednoho až jednoho a půl roku, učíme celou populaci lenosti. Dřív dítě pořád někde lezlo, běhalo, mělo veliký kočár, kde muselo mít kšíry, aby nevypadlo. Ale mohlo se hýbat. Teď se dítě naučí dvě hodiny nehybně sedět a koukat z okna. A pak ho máma dá do kočárku, kterým je zase těsná skořepina.

Od narození nám tedy chybí pohyb.
Celé lidstvo se doteď zásadně učilo jenom při pohybu. Teď se učíme koukáním a sezením u počítače. Naučte pak dítě v pěti letech se hýbat, když tu část života, kdy se měl rozvíjet hlavně pohyb, převážně jen koukalo.

ZDENA KOLÁŘOVÁ