O jaké onemocnění se jedná a jakou část našeho těla postihuje?
Nákaza roupem dětským (čili odborně enterobióza nebo také oxyurióza) je jedno z nejčastějších parazitárních onemocnění. Roupi jsou drobní, asi centimetr dlouzí, tenoučcí červíci, kteří u nakažených osob žijí v konečném úseku tenkého a na začátku tlustého střeva.

Již z názvu je patrné, že toto onemocnění má spojitost s dětským věkem, je tomu ale opravdu tak?
Skutečně, nejčastěji se toto onemocnění týká dětí předškolního a školního věku- zejména proto, že v dětských kolektivech dochází ke snadnějšímu šíření roupů. Nakazit se mohou ale i dospělí a průběh je u nich stejný, jako u dětí.

Jaké příznaky nás mohou upozornit na to, že tímto onemocněním trpíme?
Mírná nákaza roupy probíhá často zcela bezpříznakově a zůstává bez povšimnutí. V ostatních případech bývá nejčastějším příznakem svědění konečníku, zejména v noci, provázené škrábáním v této oblasti. Jindy nás k lékaři přivede přímo nález drobných bělavých červíků na povrchu stolice. U masivnějších nákaz se může objevit nechutenství, pobolívání břicha, průjem. U žen postihuje typické noční svědění i zevní rodidla, a může se objevit i vaginální výtok.

Co nás u lékaře čeká?
Pokud je diagnóza jasná (např. při pozorování roupů ve stolici) nejsou potřeba žádná další vyšetření a lékař nám předepíše výše uvedený preparát. Užívání je jednoduché – třikrát jedna tabletka vždy s intervalem 2 týdnů. To proto, že roupi prodělávají v čase určitý vývoj a ne všechna stádia jsou při jednorázovém podání lékem zasažena. Pokud máme na tuto diagnózu pouze podezření, provádí se tzv. stěr dle Grahama – na průhlednou lepící pásku se v ambulanci jednorázově obtiskne okolí konečníku. Při přítomnosti roupů nacházíme pod mikroskopem jejich vajíčka. Další postup už je stejný.

Jak se můžeme parazitem nakazit a můžeme šířit nemoc dál?
Zdrojem nákazy je vždy napadený člověk. Samičky roupů žijící ve střevě této osoby cestují především v noci do konečníku a kolem análního otvoru kladou svá vajíčka. Ty se buď samovolně uvolňují do okolí (na prádlo, lůžkoviny, stávají se součástí prachu v domácnosti), nebo je dítě samo roznáší svýma rukama. Častým příznakem je totiž svědění kolem konečníku, které děti nutí ke škrábání. Vajíčka se pak mohou dostat do našeho organismu kontaminovanou potravou, u dětí pak vkládáním hraček do úst a podobně…

Nikomu jistě není příjemné jít s tímto problémem k lékaři, obzvláště v dospělém věku. Musí být léčba vždy pod dohledem lékaře nebo se roupů dokážeme zbavit sami?
Existují různé lidové recepty, jak vyhnat roupy z těla. Doporučují se například topinky s česnekem a podobně. Nejspolehlivějším způsobem, jak se zbavit těchto parazitů, však stále představuje mebendazol. Tento lék si lidé nemohou koupit sami, potřebují recept od lékaře. Lék je dostupný v tabletové i sirupové formě pro nejmenší děti.

Doporučte prosím čtenářům preventivní opatření, které dokáže zamezit tomu, že se roup dostane do našeho organismu.
Základní prevencí nákazy je dodržování běžné osobní hygieny. Pokud se však roupi v kolektivu objeví, nemusíme se nákaze vyhnout a přitom to nutně neznamená, že jsme „špindírové". Při prokázané nákaze je potřeba, aby léčbu podstoupili i všichni ostatní členové domácnosti. Zároveň měníme lůžkoviny, denně měníme spodní prádlo, dbáme na čistotu domácnosti, častěji uklízíme. Mytí rukou před každým jídlem a vždy po použití toalety je samozřejmostí.

Dagmar Čerňanská