„Aničku máme už tři roky. Ale než jsme ji dostali, tak jsme museli čekat celý rok. Abychom získali asistenčního psa, tak byla velmi důležitá diagnóza dcery. Museli jsme před speciální komisi, která nám kladla různé otázky, a také jsme jim museli předložit lékařské záznamy. Dcera trpí atypickým autismem a Anička jí pomáhá například do schodů nebo je Tině oporou v cizích prostorech. A co je důležité, uklidňuje ji, když má noční běsy a nemůže se vzbudit ze zlého snu," vysvětluje maminka Tiny Soňa Szarková.

„Anička k nám přišla už naučená, ale i přesto musíme stále cvičit. Dokonce byla vycvičená i ve vyhledávání, protože se dřív stávalo, že se Tina ztrácela. Pes je pro dceru úžasný kamarád. A také hodně pomáhá, když vidí okolí psa s vestičkou. Hned je jim jasné, že je něco jinak," řekla Soňa.

„Přesto se nám stalo, že nás nechtěli s asistenčním psem, kterého dcera potřebuje, pustit do školy. Zakázal to samotný ředitel základní školy J. V. Myslbeka. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme raději změnili školu, a najednou nebyl problém, že má Tina u sebe svého psa. Lidé jsou stále dost netolerantní. Největším gólem se stalo to, že nás s Aničkou pustili i do ostrovské nemocnice, ale do školy ne. Tohle zkrátka nějak nechápu," sdělila své rozčarování Soňa.

„Ve třech letech jsem si všimla, že je Tina jiná. Doktoři mi tvrdili, že z toho vyroste, ale já věděla, že se něco děje. Teď bude Tině jedenáct let. Změnili jsme školu a jsme všichni spokojení," doplnila Soňa.