Co bylo impulsem k vzniku vašeho pivovaru? Byl pro vás rozjezd složitý?

Pivo jsem nepil od svého narození až do téměř čtyřiceti let, kdy mi lékař po náročné operaci ledviny doporučil, abych s tím začal. Jako lék jsem tedy zvolil běžná piva, ale ta filtrovaná a pasterizovaná ochuzená o vitamíny a chuť i vůni mně sice zahnala žízeň, ale nijak mně nechutnala. Navíc jsem se dočetl, že takové pivo nijak zdraví neprospívá. Měl jsem hodně štěstí, když jsem se zcela náhodně seznámil se sládkem Josefem Balounkem z Bělče nad Orlicí, se kterým jsem se spřátelil a který mě zasvětil do vaření piva. A protože jako otec tří dcer neměl ve svých dětech následovníka, prozradil mně i jeho tajné recepty na vaření piva. Nebyl to tedy žádný můj podnikatelský záměr či snobismus, jak se mylně o majitelích minipivovarů vyjádřil pan prezident, ani recese, ale touha po dobrém pivu a touha udržet si zdraví. Oporou mně byla moje rodina a soused Miroslav Kovář, od přírody technicky velmi nadaný člověk.

Kromě vaření zlatavého moku ale pořádáte také Slavnosti piva, jak tato tradice vznikla?

Troufám si říct, že Slavnosti piva ve Bzenci jsou bohatostí programu, množstvím vystupujících i úrovní zábavného programu ojedinělé. Stejně jako vaření piva, také konání slavností nebylo žádným plánovaným záměrem. Vznikly jako poděkování pracovníkům Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie v Brně za pomoc a péči, kterou věnovali naší dceři. Na neobyčejně lidský přístup profesora Petra Gála a vůbec všech na klinice nelze zapomenout. Výtěžek ze Slavností piva věnujeme prostřednictvím nadačního fondu Modrý hroch na vybavení dětské kliniky.

Kolik litrů piva ročně uvaříte?

Ročně je to zhruba sedmdesát hektolitrů. Není to mnoho, ale jde o téměř maximální množství, které jsem vzhledem ke kapacitě pivovaru a svým omezeným silám schopen uvařit. Vaření piva si mohu naplánovat, ale po ukončení hlavního kvašení na spilce je třeba pivo sudovat, a to už naplánovat nejde. Kvasinky jsou někdy pracovitější, někdy se jim zase tak moc nechce, musím se jim přizpůsobit a pivo sudovat v pravý okamžik, i když mám naplánovanou jinou práci, výlet s rodinou nebo cokoliv jiného.

Vaši značku nese i takzvaná největší pípa na světě, která stojí právě ve Bzenci. Přibližte její vznik…

Tuto pípu, která stojí v Zámeckém parku ve Bzenci, jsem dostal darem od kamarádů řezbářů a kovářů. I kdyby nebyla co do výšky největší na světě, pro mě největší určitě je.

Minipivovarů stále přibývá, není trh jejich produkcí už přesycený?

Naopak, domnívám se, že minipivovarů je u nás stále málo. Vždyť pivo je podobně krásný nápoj jako víno a jeho krása je v rozmanitosti chutí i vůní. Tuto rozmanitost mohou zajistit právě jen minipivovary, které nepoužívají unifikované technologické postupy velkopivovarů, ale mnohdy vlastní osobitou technologii vaření piva. Přece ani uzeniny nechceme jíst z produkce jedné velké továrny, ale rádi zajdeme na lahůdku k místnímu řezníkovi.

Kam se hodláte v brzké budoucnosti posunout? Plánujete rozšiřování výroby?

Rozšíření výroby není mým záměrem, musel bych změnit technologii, tím by u mě zřejmě došlo i k nežádoucí změně chuti piva. Vařit větší množství není ani v mých silách. Navíc současná administrativní zátěž je taková, že vyplňováním různých papírů strávím už pomalu tolik času jako samotným vařením piva. A nad tím by se měli naši zákonodárci vážně zamyslet. Nebo bychom se měli zamyslet my?

Kde mohou lidé vaše pivo ochutnat?

Velkopivovary si zavazují hostinské nejrůznějšími smlouvami, aby daná hospoda musela čepovat pouze jejich pivo. Nefiltrované pivo, obsahující živé kultury prospěšné našemu zdraví, navíc vyžaduje skladování a nejlépe i přepravu v chladu. Nemohu tedy dodávat pivo do hospod, které mají uzavřenou smlouvu s velkopivovarem a nemohu dodávat ani do vzdálených hospod bez sklepa či potřebných chlazených skladovacích prostor. Vlastně jediným odběratelem je Hospůdka u Lokálky ve Bzenci, tamní pečená vepřová kolena nebo kněžihorský guláš jsou spolu s naším pivem vyhlášenými lahůdkami, za kterými tam jezdí turisté z velké dálky.