„Těhotenství i porod proběhly bez komplikací a Jiřík přišel na svět naprosto v pořádku. Když nám druhý den lékaři oznámili, že má Jiřík atrézii jícnu, tedy slepě ukončený jícen ústící do průdušnice, byli jsme v šoku. Ještě ten den syna převezli na dětskou chirurgii do Fakultní nemocnice Motol, kde podstoupil svou první operaci,“ vzpomíná chlapcova maminka. Ukázalo se, že dítě má další závažné zdravotní problémy, a tak muselo podstoupit další zákroky. Z nemocnice je domů propustili, až když bylo Jiříkovi devět měsíců.

Zdroj: se svolením rodiny

Na nemocniční lůžko se musel ale i poté malý Plzeňan opakovaně vracet. „Aktuálně má za sebou více než 40 operací, chirurgických rekonstrukcí a výkonů. Má zavedenou tracheostomickou kanylu, díky které dýchá, následkem těžké atrézie jícnu je nutná výživa přes jejunostomii (pro příjem předštěpené stravy do tenkého střeva sondou), má voperovaný shunt (hadička, která odvádí nadbytečný mozkomíšní mok do dutiny břišní – pozn. aut.) a od začátku tohoto roku se přidala ještě epilepsie,“ popisuje Martin Chyba. Dodává, že péče o syna je náročná po všech stránkách a kvůli jeho zdravotnímu stavu musí být vždy pod dohledem osoby, která je zaučená, aby mohla vykonávat všechny specifické úkony.

Časté narkózy a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobily značné opoždění psychomotorického vývoje a momentálně Jiřík, který dodnes nemluví, spadá do kategorie středně těžké mentální retardace.

Přečtěte si i příběh nemocné Elenky:

Elenka teď musí musí každých 14 dní na operační sál
Elenka nemůže jíst ani pít. Operace měla pomoci, ale všechno se jen zhoršilo

I tak ale chlapec, který se dorozumívá znakováním, nastoupil povinnou školní docházku. „Přestože bydlíme v Plzni, nenašli jsem zde žádnou školu, která by byla schopna zajistit jeho potřeby. Na doporučení několika rodičů jsme se nakonec obrátili na speciální školu v Merklíně, kde nás ochotou a vstřícností nadchli. Jiřík tam chodí moc rád, dělá pokroky a má možnost začlenit se mezi děti stejného věku,“ raduje se Martina Chybová.

Dodává, že Jiřík se už moc těší na Ježíška. „Nemůže se dočkat, až bude zdobit stromeček, moc rád nám s tím pomáhá. A od Ježíška si přeje obrovskou spoustu knížek,“ prozrazuje maminka.

Osmiletý vážně nemocný Jiřík z Plzně se svými blízkými.Osmiletý vážně nemocný Jiřík z Plzně se svými blízkými.Zdroj: se svolením rodiny

Rodina ale teď řeší problém s autem. „Každý den ráno Jiříka vozím do školy a znovu ho vyzvedávám o čtyři hodiny později. Pro každou další rehabilitaci, cvičení či návštěvu lékaře je opět nezbytná přeprava vozidlem. Denně tak najezdím více než 120 kilometrů. Spolehlivý automobil je pro nás klíčový, ale rodinný rozpočet nám momentálně neumožňuje jej pořídit. Po dlouhém uvažováním jsme se rozhodli požádat o pomoc,“ říká maminka.

Sbírku najdete na internetové platformě Donio pod názvem Pomoc pro Jiříka. Kdyby vybraná částka nestačila na nové auto, pořídila by si rodina zřejmě starší vůz, kdyby naopak byla vyšší, zakoupili by Jiříkovi snímací čidla k monitoru vitálních funkcí, případně i nový monitor.