Víte, co společného mají horníci, pokrývači, tělesní strážci, svářeči, žokejové nebo řekněme i včelaři? Tipujete-li, že společným rysem je v tomto případě vysoká míra profesního rizika, tipujete správně. Nejde přitom o otázku teoretickou, ale o ryze praktickou. S podobnou klasifikací totiž pracuje každá pojišťovna nabízející úrazové a životní pojištění.

Jak uvádí Eva Svobodová, mluvčí pojišťovny Uniqa, podle těchto tabulek pak pojišťovny stanovují podmínky pojištění, zejména pak pro případ invalidity.

A i když se zařazení do konkrétní rizikové skupiny může v jednotlivých případech lišit, východiska pojistné ochrany před následky úrazu či závažné nemoci jsou jednotná a společná.

POFOUKÁNÍ BOLÍSTKY

Jinou věcí je, zda lidé takovou ochranu před případnými vážnými životními zkouškami skutečně využívají. Zde je na základě statistických údajů namístě konstatovat, že nikoliv, přičemž podíl viny na nynějším stavu nesou jak samotní občané, tak pojišťovny.

Ti první proto, že je jim stále ještě milejší výplata relativně nevýznamné částky za zlomený prst než dostatečná pomoc při závažné míře tělesného postižení.

Pojišťovny pak proto, že samostatné úrazové pojištění často ani nenabízejí a tento produkt vážou většinou na životní pojištění, přitom s nedostatečnou velikostí úrazové složky. Nehledě na to, že používají často složité konstrukce výpočtů, kterým zájemci nerozumí.

Někteří odborníci vidí problém i ve vyplácení zprostředkovatelských provizí, u nichž je pojištění „jen" úrazů znevýhodněno.

Podle analýzy údajů České asociace pojišťoven provedené společností com-PASS advisory je proti úrazu pojištěná pouze pětina české populace. A když už dojde k pojistné události, dvě třetiny vyplacených částek jdou na vrub méně závažným příčinám výplata do 20 000 korun, resp. do 250 000 korun při trvalých následcích. Zejména druhá částka však na dnešní poměry vůbec nepostačuje.

Podle Marka Wolského, předsedy představenstva První klubové pojišťovny, totiž člověk po ochrnutí nohou potřebuje na návrat do aktivního života alespoň čtyři miliony korun nad rámec státní pomoci. Poukázáním na tento fakt chce pojišťovna podnítit širší veřejnou diskusi o všech souvisejících otázkách.

VOZÍK, AUTO, BYT

Do této částky započítává Marek Wolski všechno, co taková negativní změna životních podmínek vyžaduje od mechanického vozíku přes polohovací lůžko, dlou-hodobou rehabilitaci a speciálně upravené auto, až k osobní asistenci a přestavbě bytu na bezbariérový. Čím nižší je vynaložená částka, tím vyšší je závislost člověka na pomoci jiných. A ruku na srdce, jsou to věci, nad kterými se každý z nás zamýšlí jen málokdy.

S odvoláním na Českou správu sociálního zabezpečení Marek Wolski zároveň uvádí, že pracovník s průměrnou mzdou dostane dnes v případě ztráty pohyblivosti dolních končetin měsíční invalidní důchod ve výši 7 142 korun.

JAK ZLEPŠIT SITUACI

Jisté je, že výpočet náhrad například za trvalé následky úrazu anebo za dobu nezbytného léčení je poměrně komplikovaný.

Rozsah tělesného postižení se pro tyto potřeby udává v procentech a hodnoty se násobí různými koeficienty. Pro lepší představu uveďme, že člověk odkázaný na vozík má rozsah trvalých následků 75 procent.

Člověk, který přišel o jedno oko, pak může mít rozsah poškození od 25 do 50 procent. Nezbývá proto jiné, než s vybranou pojišťovnou vést detailní dialog o všech souvislostech.

Problém to rozhodně není okrajový. V Česku žije nyní více než 400 000 invalidních důchodců.