Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pole dance. Jak od erotiky přejít k estetice

V Liberci se usadilo nejúspěšnější studio pole dance. Nebojácným ženám nabízí pracovat se svým tělem i duší navzdory předsudkům

18.7.2011
SDÍLEJ:

Pole danceFoto: Firefly

Pokud by studentka, partnerka či manželka konfrontovala svoje rodiče potažmo partnery s přáním tančit u tyče, nelze ve většině případů vyloučit, že by tato zpráva byla přijata přinejmenším jako poplašná. Přesto by ale v tomto ohledu byla vyhodnocena mylně. Obava z úpadku mravů není v žádném případě na místě. Dnes už totiž zdaleka neplatí za kratochvíli či profesní oblast ze dna společenského žebříčku. Už řadu let je totiž na celosvětové úrovni považován za velmi respektovanou disciplínu, který pod oficiálním názvem pole dance v sobě mísí rovným dílem sportovní i kulturní vyžití svých zástupkyň. Důkazem je i špičkové domácí taneční studio Firefly, které s velkým úspěchem funguje v Praze a od letošního jara rovněž premiérově v Liberci. Co přesně nabízí a jak funguje, o tom jsem si povídal s jednou z jejích majitelek a zakladatelek Lindou Vedralovou.

Proč jste si po Praze vybraly jako další místo svého působení právě Liberec?
Je to sportovně založené město, rozhodně více jak Praha. Ale hlavně se ke mně doneslo, že jsou tady šikovné holky, které se o tuhle oblast zajímají, ale nemají prakticky žádné vedení. A o tomhle něco vím, protože jsem tak sama začínala – jako samouk, a to není právě snadné. Ve srovnání s tím, když máte po ruce člověka, který vám leccos může vysvětlit, učíte se třikrát rychleji. Takže když jsme přemýšlely, kam bychom se rozšířily, přišlo nám to jako dobrý krok, protože jsme současně chtěly zdejší děvčata podpořit, aby to mělo i praktický význam.

Asi tušíte , že tu otázku nelze nepoložit. Pokud bychom totiž na vaši disciplínu nahlédli striktně konzervativně, pak se asi mnoha lidem vybaví prostředí podniků s pochybnou pověstí…
Pochopitelně. Ale už fakt, že se v současnosti na území České republiky vytváří asociace pro pole dance, asi nejlépe svědčí, jak na tento žánr pohlížet ve skutečnosti. My jej propagujeme na úrovni, jak je oficiálně zaveden i ve světě - jako rovným dílem uměleckou i sportovní disciplínu. Samozřejmě, že některé odnože mohou mít k erotice blíže, ale pokud si někdo myslí, že ženy učíme jen kroutit zadkem proti vůli jejich okolí, pak bych ráda podotkla, že tohle už je opravdu jen pouhé stigma. Pole dance je dnes opravdu umění a také zpočátku pěkná dřina – tedy nic laciného ani pohoršujícího. A kromě toho, jsem držitelka mezinárodního certifikátu, který je také velmi seriózním důkazem, o co tu už dnes běží.

Vysokoškolačky a děti bez předsudků

Kdo vlastně vaše kurzy vyhledává? Jaké je složení zájemkyň?
Jednak jsou to slečny, které nikdy před tím neučinily žádnou zkušenost se sportem ani s tancem. A pak k nám pro změnu chodí tančit třeba bývalé gymnastky nebo baletky, které se svojí profesi z nějakého důvodu přestaly věnovat.
Největší koncentrace je ale asi vysokoškolská. A myslím, že je to právě proto, že tyto dívky jsou vesměs inteligentní, samostatné a vzdělané čili nemají předsudky. Jsou ochotné se za pole dance postavit a odolávat negativním nařknutím. Další širokou skupinou jsou ženy, které už mají rodinu a chtějí se odreagovat.

Co mladší nebo úplně nejmladší ročníky?
Nedávno jsem začala pozorovat, že k nám začínají chodit i mladé dívky, což mě překvapilo, protože jsme zrovna nedělaly žádnou kampaň na základních školách. Přesto nám ale volají maminky dcer nebo chodí pošta s dotazy – ještě mi nebylo osmnáct, ale chtěla bych se k vám přihlásit do kurzů.

A mají šanci?
Ano, ale do patnácti let jen se souhlasem rodičů.

Jak jsou mladé dívky dobré?
Hodně. Měly jsme třeba jedenáctiletou holčinu, a ta byla skvostná. Ale mladší lidé a děti jsou v tomto ohledu všeobecně šikovnější.

Protože jsou lehčí?
Protože jsou méně bojácné. Nemají takovou hrůzu v očích, když se mají pustit a viset u tyče jenom na rukou. A samozřejmě, předsudky už děti nemají vůbec, když trénují, je to čirá radost – prostě přijdou, skočí na tyč, zkusí si dvě otočky, lítají kolem toho a je to pro ně zábava, jako kdyby skákaly na trampolíně. Erotické dvojsmysly neřeší – vidí jen sport a tanec, jak to má taky u pole dance být.

Balet, výrazový tanec i tango

A jaké je složení vašich lektorek?
Mám mezi sebou třeba gymnastku z mistrovství světa. Dvě dívky vyšly z fitness, jedna slečna provozovala moderní tanec a máme tu i bývalou striptérku, což nepochybně vytváří takový velmi zajímavý celek, který se mně osobně velmi zamlouvá.

Proč?
Protože se všechny navzájem inspirují a současně s tím i naše kurzistky.

Neboli v důsledku této žánrové rozmanitosti se nabízí pestrým způsobem pracovat se samotnou choreografií?
Přesně tak. Tahle žánrová umělecká i sportovní všehochuť totiž poskytuje cennou příležitost přizpůsobit si vystoupení nebo konkrétní set vlastnímu stylu. Konkrétní prvky se samozřejmě musíte naučit a vypilovat je, ale způsob, jakým je propojíte, už je čistě na vás. Ten duch, jaký tomu vdechnete, je váš vlastní.

Lze tedy lze v pole dance pracovat třeba i s prvky výrazového tance?
V pole dance se dá pracovat s prvky jakéhokoliv tance.

Například…?
Například se dá klidně zrealizovat choreografii na bázi baletního vystoupení. Stejně tak ale třeba ztvárnit tango. Opravdu záleží jen na tanečnici, jak si svůj set přizpůsobí vlastnímu zaujetí. To je právě na pole dance to zajímavé a určitě obohacující.

Elegance a ladnost jsou určující

Vy jste příznivkyně spíše taneční formy, nebo fyzické?
Mně se hodně líbí pole dance právě jako tanec než jen jako čistě fitness, protože ten rozdíl je zde opravdu velký. Vystoupení slečny, která staví jen na silových prvcích, totiž postrádá tu elegantní plynulost neboli ladnost, a ta je pro pole dance často určující – a to daleko více, než když visíte jen někde hlavou dolů nebo provádíte půl minuty sportovní stojku.

Takže vedete svoje svěřenkyně k tomu, aby více než sport obsáhla jejich průprava tanec a tím i spíše kulturnější než sportovní zaměření?
Určitě. A já bych byla ráda, kdyby si pole dance tuto charakteristiku nadále držel, přestože je svou povahou vnímán jako sportovní tanec.

Kromě klasických kurzů organizujete pro klientky i zajímavé workshopy. Na řadu z nich zvete i zahraniční lektorky známých jmen. Objeví se někdo takový časem třeba i v Liberci?
Máme to v plánu. Je to cenná deviza, protože takový člověk má většinou svůj osobitý styl a opět tak rozšiřuje škálu možností a přístupu k pole dance. Navíc pro kurzistky je dvojnásob povzbuzující, když se mohou něco nového naučit od tanečnice, kterou obdivují, ale do té chvíle znají jen ze zahraničních médií či internetu. Ale někdy to zase platí i naopak, což vám zavdá důvod třeba přehnaný obdiv přehodnotit. Sama jsem to ostatně poznala, když jsem se třeba dvakrát pro změnu zklamala.

Mistryně světa, co nedělá rozdíly

Když jsme u zahraničních hostů, pak vím, že jste u nás jedna z mála, kdo se mohl a stále pravidelně setkává s těmi nejlepšími zástupkyněmi tohoto odvětví. Řada z nich už dnes platí za velmi respektované osobnosti nejenom v této oblasti, ale těší se i pověsti společenských celebrit. Jaké jsou ale ve skutečnosti? Jsou to fajn ženské, nebo mají se sebou třeba nějaký problém?
Z vlastní zkušenosti jsem mohla poznat například poslední a dvojnásobnou mistryni světa, Australanku Felix Cane. To je neuvěřitelně milý člověk – hrozně roztomilá, takovej až medvídek plyšáček. Je s ní velká legrace a na to, co všechno umí a jaký má kredit, je opravdu neuvěřitelné, jak upřímně se s vámi dokáže bavit. Mezi vámi a sebou nedělá žádné rozdíly.

A když jsme u toho zklamání…?
To bylo docela velké, protože v tomto případě šlo o američanku Aletheu Austin, která se mi vždycky hodně líbila – zejména právě ta její ladnost při propojování prvků. Jako člověk mě ale právě neoslovila. Je to trochu nosánek nahoru, anebo jsem třeba pro ni nebyla zajímavou.

A co třeba jihoamerické dívky? Tvrdí se o nich, že vzhledem k velmi tvrdým sociálním poměrům, v nichž mnoho z nich vyrůstá a dospívá, pak když mají prodat svůj talent, jsou velmi disciplinované a pracovité.
Přiznám se, že s nimi jsem se zatím nesetkala, ale právě takhle vnímám třeba Rusky. Ty jsou disciplinované opravdu mimořádně. Když totiž v Rusku děláte nějaký sport, od malička po vás tvrdě šlapou – jednoduše z vás vychovávají mistra světa, o ničem jiném se zde nepřemýšlí. Pro ty dívky je to tvrdé stigma. A platí to i v pole dance. Je to opravdu velmi extrémní.

Zažila jsem ruský extrém

Mimochodem, odkud vlastně máte certifikát?
(smích) Z Ruska…

Takže…?
No, byla to vážně síla. Tvrdá škola a příprava už od samého začátku včetně stravy a tréninku. Tam jsem skutečně viděla i ty extrémy. Makají tam hodně tvrdě a byla jsem svědkem i věcí, které už byly moc i na mě a nepovažuji je právě za zdravé. Některé adeptky si dokonce dávají na nohy závaží. No, blázni…

Tohle asi u vás nehrozí…?
Pochopitelně. A to hlavně proto, že si přeji, aby se pole dance mohlo věnovat skutečně co nejširší a nejrozmanitější spektrum zájemkyň, které to v první řadě bude bavit, jak je tomu i jinde ve světě. To znamená ženy různého typu i zaměření. Aby tuhle disciplínu mohla zvládnout ženská malá i velká, mladší i starší, s velkým pozadím i hubená a nebylo to nijak striktně vyselektované ve smyslu – jsem bývalá gymnastka, provádím rozštěp extrému nad sto osmdesát stupňů, a když to po mě neuděláte, nemáte šanci. Tak to bych u nás opravdu nechtěla, což ale právě v Rusku teď takhle funguje.

Z cellového kvartetu na tyč

Jak jste se vlastně k pole dance dostala?
Sama. (smích)

A trochu konkrétněji?
Spontánní záležitost. Mám za sebou sportovní průpravu. Jako mládě jsem závodně plavala, okusila jsem cyklistiku, lyžování, vodáctví, protože moje rodina je vskutku sportovně založena.

Tanec jste ale asi provozovala rovněž?
Nikdy. Byla jsem vedena výhradně hudebním směrem. Chodila jsem osm let na housle, mám dokonce absolutorium a šest let jsem hrála na cello - také ve violoncellovém kvartetu, zpívala jsem ve sboru a pak chvíli hrála v amatérském divadle.

To je fascinující průprava pro tanec u tyče…
(smích) No, ale byla jsem i přes to všechno takové divočejší dítě, které dělalo jeden průšvih za druhým – zlobilo, hodně zlobilo. A v rámci svého zlobení jsem jednoho krásného dne nalezla na tyč. Možná jste se už setkal s tím, že když chce být holka středem pozornosti, občas udělá nějakou pitomost a na diskotéce třeba nakonec vyleze až k té tyči. Ale pak taky zjistí, že u toho vypadá jako blbá kráva, která se kroutí maximálně jen jako píďalka jablečná. Ale když se pak podívá na nějaké internetové video ze skutečné soutěže, může se najednou zamyslet a také si říct – páni, tyhle baby u toho vypadají opravdu krásně, a jak to vlastně dělají, že se vydrží točit tak dlouho, a kde berou ty nápady na tu elegantní choreografii? No a nakonec zjistíte, že se tahle věc vyučuje jako samostatná disciplína, a znenadání si volíte vlastní cestu. A náhodou padnete na první otevřený kurz v Česku, na který přijdete, a zjistíte, že vás to hrozně baví.

Co vám dala doba, v níž jste pro změnu byla sama kurzistkou?
Dost, protože jako samouk se sice můžete učit taky, ale jak už jsem zmínila, je to dost peklo, protože důležité detaily se nedají odkoukat ani z instruktážního videa. Takže často jen zkoušíte a zkoušíte a teprve až po půl roce zjistíte, že stačilo na počátku hmátnout třeba jen o pár centimetrů výše, abyste se udržela v té správné poloze. A také, že existují dva druhy tyčí – jedna v pevném režimu a druhá upevněná na ložiskách, a to je právě ta, která když do toho dáte švih, se s vámi tak úžasně točí. Mimochodem, dlouho mi trvalo, než jsem na to právě sama přišla… (smích)

Žákyně, která přerostla své učitele

Co vás nakonec přivedlo k tomu, vydat se za mezinárodním certifikátem a otevřít si vlastní školu?
No, snad to nebude znít příliš chvástavě, ale jako kurzistka jsem po čase uměla všechno, co moje lektorka. A v tu chvíli byl oheň na střeše, protože po nás, bylo nás totiž hned několik, kdo se v takové situaci ocitl, přitom pořád chtěli, abychom si zaplatily další kurz. Jenže to už jsme věděly, že nás nemají co dalšího naučit. A tak jsme prostě šli za tím, co nám umožnilo postoupit výš.

Nejlepší nesmí být soutěživý

Vzala jste si z toho sama příklad, jak dnes přistupovat ke svým vlastním klientkám? Ptám se i proto, že vaše Firefly studio je považováno za vůbec nejlepší v republice. Dokonce jsem někde zaslechl, že vaše kurzistky z druhého stupně jsou na tom už lépe než drtivá většina lektorek konkurence.
Bez diskuse. Vím, že naše lektorky samy nemají času nazbyt, protože jsme hodně vytíženy, ale i tahle prvotní zkušenost pro nás zůstává motivací, abychom vždycky měly možnost ženským nabídnout maximum. Dvakrát týdně máme proto například lektorské tréninky, které nás všechny vedou stále na sobě makat, i bez ohledu na dosavadní zkušenosti nebo třeba náskok, který, jak jste zmínil, si třeba držíme.

Máte vy nebo vaše lektorské kolegyně i soutěživé ambice? Přála byste si bojovat o nějaký mistrovský titul?
Asi vás to překvapí, ale osobně bych nerada. Protože práce nebo poslání lektorky pole dance by nemělo být jen o tom, že umíte skvěle tancovat a fascinujete triky na tyči. Pro mě je mnohem důležitější přístup ke klientkám. Tady hraje velmi podstatnou roli právě chuť předávat jim to, co umíte, nikoliv soutěživý duch. Jakmile totiž propadnete dojmu nebo potřebě s nimi soutěžit, přestanete jim nabízet to nejlepší, co ve vás je, protože si je najednou ztotožníte s potencionálními konkurentkami. A to by zejména v mém případě byla velká chyba a myslím, že i škoda. V tom, co jsem si vybrala, totiž nezáleží jen na talentu, ale také na vašem charakteru a profesionalitě. Jestliže bych proto na soutěžní úrovni něco ráda, pak daleko spíše třeba zasedla v nějaké porotě. To by ke mně asi pasovalo lépe.

Autor: Ivan Šiler

18.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Hamburku vykopali obří svastiku.
3

V Hamburku vykopali obří svastiku. Byla ukryta pod trávníkem

Jiří Menzel.
8

Režisér Jiří Menzel prodělal prý náročnou operaci. Leží v umělém spánku

Kandidáti odsoudili útok na děti z Teplic. Být táta, nařežu vám, řekl Topolánek

/VIDEO/ Jasný vzkaz vyslali uchazeči o Hrad těm, kdo se ohavně strefovali do prvňáčků ZŠ Plynárenská v Teplicích. „Kdybych byl táta, tak vám nařežu,“ řekl v debatě Deníku Mirek Topolánek.

Respektovali byste premiéra? Studenti se ptali adeptů o prezidentský post

/VIDEO/ Zvídavé a inteligentní. Takové otázky položila budoucí elita národa, studenti Gymnázia Jateční v Ústí nad Labem, prezidentským kandidátům, když debatní vlak Deníku zastavil v pondělí na ústeckém hlavním nádraží. Co mladé Ústečany zajímalo? Přepis odpovědí adeptů na hlavu státu na nejlepší otázky přinášime zde.

Zásadní reformu vzdělávání brzdí i rodiče, shodli se odborníci

Zásadní reformu vzdělávacího systému brzdí kromě nedostatku peněz ve školství i postoj rodičů, kteří od škol očekávají klasické metody výuky. Shodli se na tom školští odborníci v diskuzi na dnešní konferenci Perpetuum. Lidé si podle nich neuvědomují, že tématika školství souvisí s budoucí prosperitou země a ovlivní kvalitu života jejich dětí. 

Borat se nabídl, že zaplatí pokutu za české turisty v Kazachstánu

Herec Sacha Baron Cohen, představitel hlavní role ve filmu Borat, se nabídl zaplatit pokutu za české turisty, které minulý týden v Kazachstánu zadržela místní policie. Vadilo jí, že se na náměstí v Astaně chtěli vyfotit v boratovských plavkách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT