Dosáhla jste čtyřicítky a v rodině máte rakovinu. Navíc se mi nelíbí vaše výsledky. Měla byste jít na mamograf, oznámil gynekolog překvapené Marii Šťastné. Jenomže když se chtěla pacientka na vyšetření objednat, narazila. „Máme plno, musíte si počkat asi čtyřicet dní,“ dozvěděla se na radiodiagnostickém oddělení Nemocnice Kyjov.

Přitom pokud by bydlela na jiném místě, například v Praze, Plzni nebo Olomouci, mohla by jít prakticky okamžitě. Tamní lékaři totiž berou pacienty do druhého dne. Infografika

„Objednací doba je u nás skutečně pouhý den,“ potvrzuje pracovnice Mamocentra v Olomouci. Příběh čtyřicetileté pacientky ukazuje, jak je v Česku někdy důležité, kde se člověk narodí. Zvlášť u lékařské péče. Rozdíly v dostupnosti některých vyšetření jsou totiž až desetinásobné. 

60 TISÍC ŽEN NA MAŠINU

Potvrzují to i čerstvě zveřejněná čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky, která se právě na přístrojové vybavení a dostupnost nejmodernější léčby zaměřila.

Třeba zmíněné mamografické vyšetření prsu. Vůbec nejdostupnější je pro pacientky v hlavním městě, Olomouckém kraji a v Hradci Králové. „Na jeden přístroj tady připadá méně než čtyřicet tisíc žen,“ uvádí zpráva. Naopak více než šedesát tisíc pacientek se dělí o každý mamograf v Karlovarském, Zlínském, Středočeském a Pardubickém kraji. 

Podobné je to i s dalšími mašinami. Například na „cétéčko“, které odhalí neduhy vnitřních orgánů, se nejrychleji dostanou kromě pražských pacientů také lidé v Karlovarském kraji. Nejhůř jsou na tom naopak Zlíňáné a pacienti z Pardubic.

PŘÍSTROJE NEMÁ KDO OBSLUHOVAT

Proč? Podle lékaře a bývalého radního Zlínského kraje Lubomíra Nečase mají menší kraje jednoduše smůlu, že v nich nestojí fakultní nemocnice. „Protože přístrojové vybavení se často umisťuje právě do těchto zařízení,“ domnívá se. Svou roli podle něj sehrává také ochota ředitelů lokálních poboček pojišťoven. Někteří podle něj nechtějí drahý provoz mašin hradit.

Šéf České lékařské komory připomíná, že dostupnost vyšetření souvisí také s počtem specialistů v daném regionu. „Pokud někde nemají aprobovaného radiologa, tak samozřejmě nemohou dělat ani vyšetření na přístrojích. I kdyby je nakrásně měli,“ říká.

Podle náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly se ale bude situace postupně zlepšovat. Pomoci by tomu měla nově jmenovaná přístrojová komise, která má na pořizování medicínské techniky a její dostupnost dohlížet. 

„Už se totiž nezabývá jen technickými parametry a cenou každého přístroje, o jehož schválení nemocnice žádají. Začala zjišťovat také to, co na to kraje – jestli je přístroj pro pacienty potřeba a jakou bude mít případně vytíženost,“ uzavřel.