Štěstí v neštěstí měla šestatřicetiletá Petra, která čekala své první dítě. Nyní žije s manželem na tři roky v Litvě, ale začátkem prosince přijela do Prahy na lékařská vyšetření. Byla v 33. týdnu těhotenství. „Ráno jsem byla u svého gynekologa a večer v pět mě začalo bolet pod žebry. Nepřikládala jsem tomu velký význam. Předtím jsem běžela na autobus, tak jsem si myslela, že jsem se unavila a je to tím,“ vypráví.
Stav se nezlepšoval a navíc začala zvracet a bylo jí zle. Vyrazila proto na kontrolu do Kladenské nemocnice. „Rovnou mi udělali císařský řez a převezli mě do Prahy k Apolináři. Prodělala jsem dvě operace. Lékaři hledali krvácení, protože se mi nesrážela krev a v břiše jsem měla jeden a půl litru krve. Probudila jsem se až na oddělení akutní medicíny na Karlově náměstí,“ vzpomíná Petra.

Podle lékařů jí selhaly ledviny, játra a neměla v pořádku krevní destičky. Příčinu ale přesně neví. „Vyvrátili mi, že to způsobil běh na autobus, který jsem si vyčítala. Potom mě léčili dialýzou, plazmaferézou a dávali mi krevní transfuze,“ popisuje dál Petra s tím, že následovala biologická léčba. Své dítě při léčbě u sebe mít nemohla. Hospitalizovaná byla 23 dní, ale Vánoce už oslavila doma. Dalším těhotenstvím si není jistá, s manželem zváží adopci.
Podobné zkušenosti
Pár dní předtím, než z nemocnice mířila Petra domů, se v ní naopak objevila dvaatřicetiletá Sabina, která čekala své druhé dítě. „V noci ze 17. na 18. prosince mi začaly bolesti tím způsobem, že jsem nemohla sedět ani chodit. Zavolala jsem si záchranku, věděla jsem, že to nejsou kontrakce. Sestřička se mě ptala, jak mi je, na stupnici od jedné do desíti, ale nedalo se to popsat. Cítila jsem se jen na to, vyskočit z okna. Přišlo mi, jako by orgány chtěly vyskočit z mého těla. Bylo to strašný,“ popisuje Sabina.
V neděli pět minut po sedmé ráno ji převezli k Apolináři. Křeče dostala už v sanitce. Lékaři ji zachránili, ale upadla do bezvědomí. O dvě minuty později, bylo miminko venku.
Sabina musela také podstoupit císařský řez a podobně jako u Petry jí selhaly játra a ledviny. Následovala plazmaferéza, biologická léčba a dialýzy. První těhotenství u ní přitom probíhalo naprosto v pořádku. Syna dokonce porodila extrémně přenošeného. Druhé dítě ale přišlo na svět předčasně, a to už ve 28. týdnu těhotenství.
Nespočet diagnóz a pokles červených krvinek
V pražské všeobecné fakultní nemocnici (VFN) diagnostikovali Trombotickou mikroangiopatii dvanácti pacientkám za posledních osm let. V praxi jde o jednu až dvě pacientky z milionu. Teprve v poslední době bylo onemocnění lépe popsáno, výrazně se změnila léčba a díky tomu se i zvýšily šance rodiček na přežití. Onemocnění svým charakterem nezapadá do „kolonky“ častých patologií těhotenství, a proto se s ním celá řada lékařů během svého profesního života nemusí setkat vůbec nebo jen velmi vzácně. Problém nastává, pokud se poměrně záhy nezvolí adekvátní léčba. Většina pacientek totiž nepřežije.
„Trombotická mikroangiopatie zahrnuje širokou skupinu diagnóz, ale pro všechny je typický rychlý pokles červených krvinek a krevních destiček v plazmě a poškození výstelky cév. V důsledku toho může dojít k poruše prokrvení důležitých orgánů, především jater a ledvin, případně k poškození mozku,“ vysvětluje vedoucí Perinatologického centra VFN Michal Koucký.

Podle něj nemají poruchy často popsanou přesnou příčinu, ale můžou za nimi stát skryté chyby v imunitě nebo genetické odchylky, které se právě těhotenstvím odmaskují. V případě podezření na onemocnění je třeba ženu převézt okamžitě na pracoviště se zkušeností s léčbou těchto stavů.
V takových případech jde skutečně o dny, eventuálně o hodiny a hrozí bezprostřední ohrožení života ženy i dítěte. Důležité je, aby lékaři pečlivě sledovali jakékoliv neobvyklé, ale závažné stesky těhotných v průběhu těhotenství nebo při porodu. A v případě, že se u nich objeví rychlý rozvoj netypických projevů selhávání orgánů, měli by okamžitě kontaktovat buď pražské Perinatologické centrum Gynekologicko-porodnické kliniky (GPK) VFN nebo Gynekologicko-porodnickou kliniku Fakultní nemocnice Ostrava.