Osmnáctiletý Sebastian Bečvář chodí díky své špičkové protéze tak rychle, že jsem mu sotva stačila. Před třemi lety býval díky pravidelným fotbalovým tréninkům ještě rychlejší. Pak se ale objevila boule na koleni a způsobila, že se na nohu vůbec nedokázal postavit. Kéž by býval měl pravdu první ortoped ze Zlínské nemocnice, který říkal, že jde o růstové problémy, a vybavil Sebastiana berlemi a ortézou. Kéž by se nemýlil druhý lékař v Praze, který po měsíci Sebastianových neustupujících bolestí potvrdil diagnózu svého moravského kolegy. Teprve napotřetí zazněla, tentokrát na ortopedii ve Fakultní nemocnici Motol, ta fatální, ale správná diagnóza: zhoubný nádor.

Nebyl čas to vstřebat

„Okamžitě mi nasadili chemoterapie ve zrychleném režimu, snažili se zlikvidovat nádor a zachránit nohu,“ vypráví Sebastian, co prožíval v posledním roce základní školy. „Byly to strašné měsíce, hodně jsem zhubnul, ztratil vlasy… Bohužel se nádor rozšířil po celé noze, a ta musela pryč. Pamatuji se, že nám lékařka na konci týdne řekla, že amputace je otázka života a smrti. Hned v pondělí po víkendu jsem na operaci do nemocnice nastoupil. Měl jsme kamaráda, který také takto přišel o nohu, ale toho na to připravovali měsíc dopředu. Vlastně asi bylo nejlepší, že jsem neměl čas to vstřebat.“

Co se stalo s amputovanou nohou?

Když Sebastian překonal první šok po probuzení bez nohy, měl hned dotaz na lékaře. Napadlo ho, co se asi stalo s jeho nohou. Ptal se svého operatéra a dozvěděl se, že ji dali ji do kremace. „Akorát jsem trošku smutný, že jsem si ji nemohl nechat naloženou ve sklenici na památku,“ žertuje mladík, který je dnes už plný optimismu.

Naděje na normální život

Po stehenní amputaci nohy nad kolenem následovala další onkologické léčba. A po ní nastal čas na rehabilitaci na Rehabilitační klinice Malvazinky. Jaký byl první pocit, když si Sebastian protézu mohl na zhojený pahýl nohy poprvé nasadit?

„Bylo to hodně divné. Najednou má pod sebou člověk něco, co nevidí, a má se na to postavit. Moje první kroky byly dost otřesné, navíc jsem byl po onkologické léčbě dost slabý a vyhublý. Udělal jsem deset, dvacet kroků a byl jsem mrtvý. Takže mi rehabilitace trvala déle než jiným lidem. Ale už je vše za mnou, nádor je vyléčený a s protézou jsem dostal naději na normální život. Dokonce jsem začal hrát za národní parahokejový tým,“ dodává energií nabitý Sebastian.

Unikátní Škola chůze

Já jsem se se Sebastianem potkala v srpnu na Rehabilitační klinice Malvazinky, kam přijel na pravidelnou akci Fitness Days. Jedná se o soustředěním pro pacienty po amputaci jedné nebo obou dolních končetin. Akce navazuje na rehabilitační programe Škola chůze.

„Hned od začátku rehabilitace pracuje s pacientem v naší Škole chůze multidisciplinární tým, složený z lékaře, fyzioterapeuta, protetika, sociální pracovnice a psychologa. Takto komplexní přístup, který současně řeší fyzické, psychické i sociální dopady amputace, je naprosto unikátní,“ říká Hana Kohoutová, fyzioterapeutka a lektorka Školy chůze, během níž se o Sebastiana starala už od jeho prvních kroků na protéze.

I jógu lze cvičit s protézou

Hana Kohoutová vede pacienty po amputacích, kteří už umí na protézách chodit, i během letních Fitness Days. Program se skládá nejen z každodenní fyzioterapie a vodoléčby, ale také ze Školy chůze a sportovních aktivit různého druhu od basketbalu a volejbalu, inline bruslení až po akrojógu. Soustředění je na míru ušité amputářům, kteří se na něm nejen rehabilitují a aktivizují, ale také vzájemně podporují. Na akci se mohou přihlásit pacienti z kterékoliv rehabilitační kliniky v České republice.