Kliknutím zvětšítePři vstupu do areálu nemocnice jsem si nemohla nevšimnout vznikajícího nového pavilonu, ve kterém své místo najde mimo jiné i gynekologicko-porodnické oddělení. Jak se těšíte do nového?
Stávající prostory, ve kterých se naše oddělení nachází, jsou v současné době již zcela nevyhovující a neodpovídají trendům moderní medicíny. Takže jsme opravdu uvítali rozhodnutí o stavbě nového pavilonu a těšíme se moc.
Co pro vás budou nové prostory znamenat?
Přinesou nejen komfortnější prostředí pro naše klientky i personál, ale také výrazné zlepšení po stránce organizační. Jako příklad můžu uvést například snazší dostupnost centrálních operačních sálů nebo možnost rychlejšího řešení akutních stavů vyžadujících spolupráci s kolegy z jiných oborů.
Na post primáře jste nastoupil začátkem letošního roku. Jakým směrem vaše oddělení směřovat?
Chtěli bychom navázat na dosavadní práci a pokud možno ji rozvíjet v souladu s aktuálními trendy. Jako prioritu rozvoje vidím především rozšíření spektra poskytované péče pro naše pacientky s důrazem na individualitu a vstřícný přístup. Cílem naší práce je poskytovat péči na vysoké úrovni a v co nejširším spektru činností při zachování příjemného prostředí.
Radan Doubek
* je mu 46 let
* narodil se ve Vyškově
* vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně
* má atestace v oboru gynekologie a porodnictví, perinatologie a fetomaternální medicíny
* specializuje se na problematiku rizikových těhotenství a porodnictví
* primářem gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Pelhřimov je od ledna letošního roku
* působí také jako soudní znalec a vyučuje na Katedře ošetřovatelství a porodní asistence Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Můžete být konkrétnější?
Jde o zavedení některých nových metod a postupů, jako jsou například tejpování v těhotenství, vaginální napářka během porodu nebo techniky využívající podpůrného šátku, které provádějí naše porodní asistentky. Další částí je pak specializovaná péče o riziková těhotenství.
Jaké služby nastávajícím maminkám ještě nabízíte?
Především se snažíme být oporou a pomocí rodičce nebo páru ať už v průběhu těhotenství, porodu nebo po něm. Vytváříme, pokud možno, příjemné prostředí s pocitem důvěry a respektu k přáním budoucích maminek, vysvětlit naše plánované postupy, předcházet možným komplikacím a když už k nim dochází, řešit je nejlepším možným způsobem. V neposlední řadě pak pracujeme na tom, aby matky mohly být v co nejčasnějším a největším kontaktu se svým dítětem, a to i u operačních porodů.
Zavádíte také nějaké nové lékařské postupy?
Ano, například obrat plodu v poloze koncem pánevním, možnost odběru plodové vody v těhotenství nebo třeba péči i o těhotné ženy se závažnými riziky tak, aby nemusely často cestovat do vzdálených center.
Rýsují se i jiné možnosti zmírnění bolesti u porodu? Tedy kromě klasického epidurálu…
V první řadě je důležité říct, že vnímání bolesti při porodu je značně individuální. V současné době se při jejich tlumení snažíme kombinovat metody farmakologické s nefarmakologickými. Pomáhá, když rodička s partnerem například navštěvovali předporodní kurzy pro těhotné. Z nefarmakologických metod preferujeme tlumení bolestí s využitím teplé vody, dále možnost audioanalgezie (změna mozkové aktivity drážděním sluchového centra takzvaným bílým šumem – směsí frekvencí o stejně intenzitě, pozn. red.), masáže či aromaterapie (léčba vůněmi, pozn. red.).
A z těch farmakologických?
Ty zahrnují především podávání látek tlumících bolest nitrožilně. Nejefektivnější je zmíněný „epidurál“. Při rozhodování o způsobu analgezie ale postupujeme vždy individuálně, na základě průběhu porodu, vnímání bolestivosti rodičkou a se snahou respektovat její přání. Mimochodem, pokusy o zmírnění bolesti při porodu sahají hluboko do historie.
Povídejte.
Prvotní snahy byly spojené s odháněním démonů a používáním amuletů. Později se dokonce využívala akupunktura a tlakové body nebo například opium, víno či extrakty z konopí. Převratným se stal rok 1846, kdy byla poprvé podána narkóza v podobě, která je blízká dnešní, a již rok poté byla tato forma tlumení bolesti využita k tišení porodních bolestí. Lokální tlumení bolesti formou spinální či epidurální anestezie se stalo významným krokem až na počátku dvacátého století.
Částečně jste nakousl i partnery, jejichž přítomnost je při porodu pro většinu žen nesmírně důležitá. Na čas ji ale narušila pandemie…
Přítomnost třetí osoby u porodu, nejčastěji otce dítěte, je dnes již standardní součástí moderního porodnictví a snažíme se jí zachovávat i nyní. Doba, kdy k nám tatínkové nesměli, byla opravdu velmi krátká.
Jak je to teď?
K porodu mohou po změření teploty a provedení testu na Covid-19 s negativním výsledkem nebo s platným certifikátem o provedeném očkování, či s dokladem o prodělaném onemocnění (neuplynulo-li více než 180 dní). Stejně tak může tatáž osoba každý den navštívit maminku na oddělení šestinedělí.
Promítl se covid i do počtu porodů? Odkládají teď ženy těhotenství na později?
Počet porodů na našem oddělení zůstal ve srovnání s předchozími roky stejný. Byli bychom ale rádi, kdyby se nám jej povedlo navýšit.
Vraťme se ještě ke covidu. Jak vypadá péče o pozitivní rodičky?
Porod a bezprostřední poporodní období probíhá na samostatném, k tomuto účelu vybaveném boxu, kde má těhotná žena veškeré zázemí. Vstoupit na něj může pouze vyčleněný personál vybavený speciálními pomůckami a oděvem. Obdobným způsobem probíhá následná poporodní péče na samostatných pokojích lůžkové části oddělení, a to včetně péče o novorozence.
Nastala takováto situace i v Pelhřimově?
Ano, v průběhu zimy a jara u nás porodilo šest žen, které byly covid pozitivní.
Čím dál více vzrůstá věk rodiček. Kde je podle vás pomyslná hranice pro početí?
To je velmi složité určit. Obecně lze ale říct, že jakýmsi biologickým limitem je věk kolem pětačtyřiceti let. Za ideální období k početí dítěte je považován dvacátý až třicátý rok života, ovšem zcela běžným se dnes stává těhotenství mezi třicátým až pětatřicátým rokem.
Těhotenství ve vyšším věku ale představuje i určitá rizika…
Přesně tak. Je spojené například s vyšší pravděpodobností vzniku abnormalit v genetické výbavě plodu nebo některých mateřských komplikací. A kromě těchto medicínských hledisek jde v případě těhotenství žen kolem padesátého roku také o otázku etickou.
Jaký máte názor na domácí porody?
Jsou svým počtem okrajovou, ale o to více medializovanou součástí porodnictví. Osobně nepovažuji porod doma za ideální řešení a nemohu ho doporučit. Otázkou je, z jakých důvodů se těhotná žena nebo pár rozhodují pro takovýto porod. Může to být dáno například špatnou zkušeností z předchozích porodů v nemocnici nebo obavami z přílišných zásahů v průběhu porodního děje…
Co byste poradil ženám, které se pro něj přece jen rozhodnou?
Podle mě je nejlepší, mají-li o to zájem, situaci s nimi probrat a nabídnout možné alternativy. Existuje například takzvaný ambulantní porod, kdy žena několik hodin po porodu v porodnici odchází domů i s dítětem. Následná péče je pak vedena ambulantně příslušným specialistou, případně v součinnosti s nemocnicí.
Dokážete odhadnout, kolik dětí jste přivedl na svět?
Osobní statistiku o počtu odvedených porodů, respektive těch, u nichž jsem byl přítomný, nemám. Nicméně za těch dvaadvacet let porodnické praxe bych to odhadl na několik tisíc porodů. (usmívá se)
Vzpomenete si na první porod, který jste vedl?
Velmi dobře! Bylo to krátce po mém nástupu na Gynekologicko-porodnickou kliniku na Obilním trhu v Brně a vedl jsem ho pod dohledem zkušenější kolegyně. Šlo o předčasný porod v sedmadvacátém týdnu těhotenství s plodem v poloze koncem pánevním. Dá se tedy říct, že šlo o poněkud netradiční vstup do porodnické praxe. (směje se)
Během své praxe jste se zajisté setkal s mnoha zajímavými porodními příběhy. Je ovšem nějaký, který vám ještě teď vykouzlí úsměv na tváři?
Každý porod představuje jedinečný příběh. A vždy, když mohu přispět svým dílem k jeho zdárnému průběhu, ať už jde o situace jednodušší či náročnější, mám radost. Vidět spokojenou maminku se zdravým miminkem v náručí je pro mě naplňující pocit.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
