Rychlost a téměř neomezená kapacita pro zpracování dat a následné učení jsou schopnosti, ve kterých se lidé strojům prostě nemohou rovnat. Množství zdravotních dat z aplikací, osobních monitorovacích zařízení, elektronických lékařských záznamů a sociálních sítí dává strojům možnost udělat si dokonalý obrázek o pacientovi a jeho nemocech. Zároveň jsou umělé systémy schopné „přečíst“ obrovské množství rychle přibývající vědecké literatury.

„Představa, že dnešní lékaři mohou se svými znalostmi držet krok s běžným lékařským výzkumem a současně udržovat těsné kontakty se svými pacienty, je iluzí," myslí si Jörg Goldhahn, zástupce ředitele Ústavu transplantační medicíny na Spolkové vysoké technické škole ve švýcarském Curychu.

Strojové učení navíc podle jeho názoru nepodléhá stejné úrovni potenciální předpojatosti, která se projevuje v učení člověka a odráží například kulturní vlivy a vazby na konkrétní instituce.

Goldhahn vyvrací i často prezentované argumenty na podporu lidských lékařů, kterými jsou empatie a schopnost vytvořit si vztah s pacientem. Tvrdí, že pro pacienty je důležitá důvěra. Stroje a počítačové systémy mohou být důvěryhodnější než lidé, pokud je lze považovat za objektivní a bez střetu zájmů.

Mimoto někteří pacienti, zvláště ti mladší a s menšími obtížemi, mohou podle Goldhahna více hodnotit správnost diagnózy než empatii nebo kontinuitu péče. „V některých zvláště citlivých osobních případech by mohly služby robotů pomoci pacientům v tom, aby se vyhnuli pocitům studu,“ dodal.

Pro vyšší zapojení systémů umělé inteligence hovoří i další pádný argument. Klíčovými výzvami, kterým čelí nejen české zdravotnictví, ale zdravotní systémy zdravotní péče po celém světě, jsou rostoucí náklady a nedostatek lékařů.

„Zavedení systémů řízených umělou inteligencí by mohlo být levnější než přijetí a vytrénování nového personálu. Navíc jsou všeobecně dostupné a mohou dokonce monitorovat pacienty na dálku. Lékaři, jak je známe dnes, se nakonec stanou zastaralými,“ nastiňuje Goldhanh svou vizi budoucnosti.

Nedokážou se vcítit do člověka

Ne všichni však s takovou představou souhlasí a mnoho odpůrců má i mezi samotnými lékaři. Vanessa Ramptonová z McGillova institutu zdraví a sociální politiky v kanadském Montréalu a profesor Giatgen Spinas z Fakultní nemocnice v Curychu serveru Science Daily řekli, že stroje nikdy nebudou schopné nahradit lékaře, protože vzájemná kvalita vztahu lékaře a pacienta je zásadní a nemůže být replikována.

Souhlasí s tím, že stroje budou stále schopnější vykonávat úkoly, které dnes dělají lékaři, jako je stanovení diagnózy a léčba. Doktoři však podle nich zůstanou protože jsou lepší ve vnímání pacienta jako komplexní osoby.

Vztah mezi lékařem a pacientem, kdy lékař zvažuje a zohledňuje individuální preference, hodnoty a sociální poměry pacienta, je podle nich pro léčbu důležitá. Zejména se jedná o složité stavy, situace, kdy jsou příznaky bez zjevné příčiny nebo pokud existuje vysoké riziko nepříznivých účinků.

„Cítit, že existuje někdo, kdo chápe vážnost problému a komu mohou důvěřovat, může být pro pacienty rozhodující,“ argumentují Romptonová a Spinas.

„Počítače nejsou schopné pečovat o pacienty ve smyslu, že by projevovaly oddanost nebo o starost druhého, protože nejsou lidmi a nemají city. Sofistikovaní roboti mohou projevit empatii jako druh formy, stejně jako se lidé mohou v sociálních situacích chovat hezky, přesto zůstávají emočně odpojeni, protože vykonávají pouze společenskou roli,“ tvrdí.

U některých pacientů není nejdůležitější lék, ale poskytnutí péče, která jim při jejich stavu zajistí nejlepší možnou kvalitu života po nejdelší dobu. „Zde jsou lékaři nenahraditelní. Roboti nemohou pochopit náš vztah k nemoci a naše lpění na životu,“ zdůrazňují.