Indikátory barev, čtečky textů na monitorech, kalkulačku s hlasovým výstupem, digitální a kamerové lupy, ale i speciální psací stroj či vodicího psa. To vše v současnosti potřebují nevidomí, aby se bez cizí pomoci dokázali orientovat v nynějším světě. „Tyto technologie jsou díky své malosériovosti drahé, ale bez nich je nevidomý odříznutý od počítače a od internetu, a tedy od všech služeb, které jsou na použití výpočetní techniky založeny,“ říká Vladimír Jareš z Nadačního fondu FriendlyVox, který má sám nevidomého syna.

Sto tisíc za počítač

Přístup k internetu je podle něj v dnešní době samozřejmostí pro většinu lidí. „Ne tak pro zrakově postižené, kteří se při práci s internetem neobejdou bez speciálně vybaveného počítače,“ doplňuje Jareš, který proto vyvinul ozvučený bezplatný online portál pro orientaci na webu. Cena takového počítače se pohybuje v průměru kolem sta tisíc korun, a proto na tuto pomůcku stát přispívá.

V současnosti ovšem tyto příspěvky prudce klesají. Vyplývá to z dat, která si Deník vyžádal od Úřadu práce, jenž dávky vyplácí. Zatímco v roce 2016 proplatil 87,5 milionu, loni to bylo už jen 82,6 mi-lionu. Za prvních deset měsíců letošního roku pak celková vyplacená částka byla pouhých 66,5 milionu. Podle neziskových organizací se další propad ve zbytku roku nedá dohnat a dá se čekat další výrazné snížení.

Složité žádosti

„Hlavní bariérou je složitost pomůcek, na které stát přispívá, a složitost podání a vyřízení žádosti o příspěvek, kvůli které mnoho lidí při ztrátě zraku na užití počítače rezignuje,“ domnívá se Jareš. Pokud tak úřadům docházejí peníze, mají podle něj možnosti, jak výplatu dávky protáhnout do dalšího roku.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí však pokles není daný tím, že by stát na nevidomých šetřil. Může za ním být několik důvodů. Například limit, který je na výplatu dávky stanovený. V průběhu pěti let nesmí přesáhnout osm set tisíc na osobu. Navíc se prý technika zdokonalila. „Některé moderní produkty plní více funkcí,“ domnívá se Barbara Hanousek Eckhardová z tiskového odboru ministerstva. Jinými slovy tak nevidomí nemusejí žádat o více přístrojů najednou, stačí jim jeden.

Opomíjený sever

Podle údajů nadačního fondu není situace ve všech krajích stejná. Někde jsou na tom hůře. Například v Karlovarském kraji prý putuje ke slabozrakým pouhých osm ozvučených počítačů ročně. „Nízký počet příspěvků na pomůcky pro těžce zrakově postižené v našem kraji vychází mimo jiné z faktu, že zde nejsou vysoké školy ani speciální školy pro lidi se zrakovým postižením,“ uvedla ředitelka karlovarského TyfloCentra Pavlína Lišková. Starší lidé, kteří v kraji zůstávají, dávají přednost základním pomůckám, protože je pro ně práce s počítačem složitá.