Spíte dobře, když jste odborník na spánek?
Já myslím, že relativně dobře přiměřeně věku.

Co je dobrý spánek, má nějakou definici?
Ta opravdu velice široká zahrnuje jednak subjektivní vjem toho dotyčného, potom zahrnuje hlavně vjem jeho schopnosti fungovat v během denní doby. Pak máme některé objektivní míry, které jsou věkově vázané a nemusí zcela vystěhovat i ten subjektivní dojem spícího člověka.

Musíte nastavovat budíka? A máte nějaký recept na dobré usínání?
Musím. V současné době si většina lidí nějakou formu buzení zajišťuje. A recept na dobré usínání? Není nic univerzálního. Usínání, spánek a bdělost jsou přirozené funkce organismu, a když se jim dá příležitost, tak se u naprosté většiny lidí rozběhnou, ale člověk tomu nesmí bránit.

Jak nespavost ovlivňuje mozek:

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

A když říkáte budíka, je to ten klasický, nebo využíváte třeba chytré hodinky, které nejen že budí, ale jsou schopné nás informovat i o průběhu a kvalitě spánku?
Mobilem. Chytré hodinky nepoužívám. V medicínské praxi jsem trošku skeptický z těch informací, které mohou přinášet, protože někteří naši nemocní pak přicházejí vyplašení, že jim něco ve spánku chybělo. Jde o výstupy z nějaké aplikace o jejíž povaze toho tak moc nevíme, takže já sám neplánuji, že bych se monitoroval tímto způsobem.

I přesto, že hodinky moc nenosím, večer před rozhovorem jsem si je dala na zápěstí a ráno mi hlásily, že jsem toho moc nenaspala. Patřím k nespavcům, takže mě to nepřekvapilo, ale zajímá mě, když říkáte, že hodinky nebo i aplikace říkají různé informace a plaší lidi, znamená to, že ty informace o tom spánku nejsou pravdivé?
Je to metoda hodnocení spánku a mnoha fyziologických funkcí, která se teď překotně vyvíjí a jistě během pár let ty informace budou opravdu seriózní a věrohodné. Budou mít velkou pravděpodobnost, že odpovídají realitě u toho daného člověka. Jenže jsme teprve na začátku používání těchto aplikací, takže validace (ověřování, pozn. red.) u všech těch aplikací v zásadě spíše chybí. Nevíme přesně, jakým způsobem k těm výsledkům ty jednotlivé aplikace, kterých je velké množství, docházejí. Nedovedou ani dokonale zhodnotit individuální rozdíly, protože stačí ještě nějaká další choroba, která změní třeba tonus cév a napětí cév, například u hypertenze nebo diabetes, a ta informace je změněná a to ta aplikace většinou nepozná.

Pane profesore, řekla bych, že mám teď pár dní možná týdnů spánkový deficit. Co mě čeká, pokud v tomto módu budu pokračovat ještě nějaký čas? Jak na spánkovou deprivaci reaguje tělo a můj mozek?
Spánkovou deprivaci, která je opravdu významná, mozek reflektuje tím, že je méně výkonný, nicméně určitou míru spánkové deprivace je schopen mozek překonat větší motivací. Ta spánková deprivace je, když člověk totálně nespí, a to dlouho nevydrží, pak ta spánková restrikce může mít podle velkých epidemiologických studií neblahý vliv na náladu, na duševní výkon a potom na jiné systémy, které nejsou bezprostředně s mozkem spojeny jako na srdečně cévní soustavu a na metabolismus. Ale to jsou statistické údaje, které nelze přenést individuálně, je to jakési varování, že bychom se měli snažit spát přiměřeně dlouhou dobu.

Zdůrazňujete tady, že abychom mohli dobře fungovat, musíme se dobře vyspat, aby si mozek odpočinul. A jak je tedy možné, že někomu stačí čtyři hodiny spánku a někdo jich potřebuje osm?
Spánek není jednotvárný stav. Během spánku, zejména nočního, se střídají jednotlivá spánková stadia, která jsou různě důležitá pro fungování mozku. Když jednu noc nebudete spát, tak se další noci nahradí ta zanedbaná část nejdůležitějších spánkových stadií. To je hluboký spánek nonrem a asi půl trvání rem spánku. To se považuje za to kriticky nejdůležitější pro fungování mozku, ta ostatní spánková stadia jen vyplňují tu dobu mezi tím. Původně se předpokládalo, že se můžou redukovat na úplné minimum, ale to teď už neplatí. Jsou lidé, kterým ta spojovací část stačí krátká a někdo ji potřebuje delší, aby si to naspal a aby byl dokonale zdravý. Ale to zhodnocení, že někdo spí krátce a že je teď fit, může přijít až za dvacet let, kdy možná třeba tak fit nebude.

Dejte si pozor. Nekvalitní spánek můžeme mít mnoho negativních dopadů na vaše zdraví
Spíte dlouhodobě jen šest hodin denně? Jako byste flámovali, varovali odborníci

Jak dlouho vydrží průměrný člověk nespat, aniž by to na něm nechalo dlouhodobé následky?
Rekord je jedenáct dní. To byl nějaký chlapec Randy Gardner ze San Diega. Pak se dospal a byl fit, ale pokud mluvíme o bezprostředních následcích, když zanedbáme jednu noc, tak díky velké motivaci můžeme fungovat dobře. Ale když už nespíme další noc, tak i při sebevětší motivaci výkon toho člověka v té duševní rovině klesá a dělá chyby.

Hraje zásadní roli v kvalitě spánku světlo? Je rozdíl, při stejně naspaném čase, zda jdu spát před půlnocí a vstávám s rozbřeskem světla, nebo jdu spát po noční službě a vstávám před polednem?
Člověk je od přírody denní tvor čili hlavní část doby spánku by měl mít v tmavé periodě toho 24hodinového cyklu. Někomu to vadí víc, někomu to vadí méně. Světlo je hlavní udavač rytmu pro člověka, ta světelná informace tomu celému organismu prostřednictvím části mozku a dalších struktur říká, že je čas spát. To, že jsme vystaveni dennímu světlu, je hrozně důležité z hlediska cirkadiánního rytmu a tam by ta pravidelnost neměla být nijak dramaticky narušována.

A když jsme u cirkadiánní preference, jakou roli hraje genetika v tom, jestli jsem sova nebo skřivan?
Jsou lidé, kteří jsou geneticky disponováni k tomu, aby měli nějakou výraznější cirkadiánní preferenci. Velká část populace tak vyhraněná není a může se do určité míry přizpůsobit. Ale ta genetická dispozice existuje.

Říká se, že kvalita spánku je nejkvalitnější krátce po usnutí. Je to pravda?
To úplně neplatí. Jak jsem již zmiňoval, ta stadia, která jsou bezprostředně důležitá pro fungování mozku, se více vyskytují v první třetině noci, takže to, co se dřív říkalo, že spánek před půlnocí je vydatnější než spánek po půlnoci, platí. Pokud spíme před půlnocí delší dobu, tak v té době naspíme ta vydatnější stadia. Čili zkracování spánku ráno by mělo být pro mozek méně zatěžující, než zkracování spánku z té večerní doby, pokud spánek drží to svoje cirkadiánní uložení.

Můžete nám popsat, jak takový spánek po usnutí probíhá?
U zdravého člověka přijde usnutí tak do 30 minut a pak se rychle spánek prohlubuje v té části nonrem, to je klidný spánek, při kterém má organismus a mozek zpomalenou aktivitu. Čím hlubší je spánek, tím ta aktivita je pomalejší a kdybych to hodně zjednodušil, tak se zdá, že v té době ten mozek opravdu odpočívá. Má menší spotřebu energie, ty buňky vykazují pomalejší elektrickou aktivitu, co se dá měřit, a to trvá 70 až 80 minut. Potom dojde ke změkčení spánku a nakrátko se objeví rem spánek. Rem spánek je jiný stav mozku, i když chování toho spícího člověka z vnějšího pohledu je úplně stejné jako v nonrem. Ale ten mozek v té době pracuje stejnou intenzitou jako při bdělosti. A to je doba, kdy se nám zdají akční sny, emotivní sny, sny, které mají příběh. Ten mozek pracuje v režimu, který je nám stále dost těžko pochopitelný. První rem spánek trvá velmi krátkou dobu 30 minut, ukončí se a pak začíná další nonrem spánek a celá noc je tak strukturovaná do několika cyklů, které jsou složeny z nonrem a rem spánku.

Nejvíce lidí spí podle studií na boku.
Jakou zvolit polohu při spaní? Vědci už ví, co se pro každého z nás nejvíce hodí

V úvodu jsem zmínila zabijáky spánku. Řekněte mi, jaký vliv má na náš spánek, když třeba partner chrápe a běžně užívané mlaskání nefunguje, nemáme možnost odejít spát do jiné místnosti a špunty už nestačí. Co se s tím dá dělat? Některé titulky v médiích píší, že to vede i k rozchodu.
Ne každý jsme citliví na stejné zvukové podněty během spánku. Někdo může spát v poměrně neklidném prostředí, nic mu to nedělá, někdo má spánek velmi fragilní a stačí malý zvukový podnět a probudí ho to. I během spánku náš organismus selektuje některé zvuky nebo si na ně zvykne, pomíjí je a na některé je stále citlivý. A pokud vám vadí zvuk chrápání, zvuk výtahu, tramvaje nebo vlaku, na tohle neexistuje farmakoterapie ani fototerapie. Buď se musíte odstěhovat, nebo si zvyknout.

Když se na chrápání podíváme z pohledu rizik, co nám hrozí, když v tomto stavu nepravidelně dýcháme nebo neúmyslně zadržujeme dech. Jedná se o apnoi? Jak moc je to nebezpečné a čeho je to příčina?
Chrápání je kosmetický fenomén anebo příznak spánkové apnoe. Apnoe znamená pauzy v dechu během spánku. Každý z nás si může pár apnoí během spánku dovolit, ale pokud jich je významné množství, jsou rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, předčasné demence, poruchy nálady, zkráceného dožití a taky diabetu druhého typu.

Jde o četné onemocnění? Je léčitelné?
Je to onemocnění, které v zásadě nakoplo spánkovou medicínu od 80. let, kdy australský pneumolog Colin Sullivan vymyslel zásadní léčbu, která se používá všude na světě. Je to trvalý přetlak v dýchacích cestách, kdy ten pacient dýchá vzduch o vyšším tlaku, který udržuje dýchací cesty prostorné a v tu chvíli, pokud má ten přístroj nasazený na obličeji, tak je to dýchání úplně normální. V tento okamžik je považován pacient z hlediska dýchání za zdravého. Pokud je chrápání ovlivněno anatomickou abnormalitou, tak je možné ji chirurgicky odstranit. Zejména u dětí mandle. U dospělých je to prodloužené měkké patro nebo také kratší dolní čelist či špatně utvářené kosti v oblasti obličeje.

Za posledních pár let přibylo hodně dětí, které trpí úzkostí, depresí, bojí se jít spát, protože jejich mysl přemítá, co je čeká další den. Jestli to zvládnou, bojí se jít do školy, dospělí zase do práce. Je to ten okamžik, kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc?
Nespavost je symptom, základní onemocnění, které se projevuje nějakou úzkostnou poruchou, jejichž četnost v populaci stoupá. V takovém případě je potřeba řešit primárně tu úzkostnou poruchu, nikoliv to nespaní, to je následný příznak toho základního duševního stavu a pokud to přesáhne nějakou míru, tak je potřeba to konzultovat s odborníkem.

A co lidé, kteří trpí nadměrnou denní spavostí, tedy narkolepsií? Má to nějakou provázanost s předchozí otázkou? V noci nespím, tak to doháním ve dne?
Jde o vzácnou chorobu, která není závislá na kvalitě a množství nočního spánku. Obecně se ví, že nadměrná denní spavost je větší životní handicap než nespavost. Nemocný s nadměrnou denní spavostí trpí jednak tím, že spoustu věcí nestihne, neb ten denní spánek zabírá čas, který ostatní k něčemu použijí, a samozřejmě to má neblahý vliv na vzdělávání a práci. Moji pacienti říkají, když si někomu postěžuji, „jé, to bych taky chtěl, ve dne si zdřímnout“. Přitom toho člověka to handicapuje, nemůže ve škole dávat pozor, v práci ho vyhodí, nemůže dělat spoustu věcí, profesí, nestihne volnočasové aktivity. Takže narkolepsie a obecně nadměrná denní spavost je velký handicap a populace jak obecná, tak odborná pořád ten význam těchto nemocí nebo dopadů bagatelizuje.

Pro dobrý spánek je třeba odstranit z ložnice rušivé vlivy
Nedostatek spánku vyvolává v těle ničivý zánět. Jak to poznáte a co s tím dělat

Pane profesore, když nás obvodní lékař odešle do spánkové laboratoře, co nás tam čeká, pro koho je vhodná a s čím nám pomůže? A mohou sem pacienti i s denní nadměrnou spavostí?
Spánková laboratoř je vhodná k zaznamenání toho, co nám ten pacient nemůže říct, anebo toho, co se musí nějakým způsobem kvantifikovat. A to jsou různé abnormální stavy během spánku, kdy ten člověk uskutečňuje svoje sny, rozhazuje rukama nebo v noci nedýchá, takže se sečte množství apnoických pauz nebo zmíněná denní spavost. Je potřeba zjistit, co se děje s pacientem celou noc, a to je spánková laboratoř schopná přesně kvantifikovat. Tyto pracoviště nastavují tu již zmíněnou přetlakovou léčbu spánkové apnoe. Tu nemůžeme jen tak dát někomu domů, říct jim berte si tuhle pilulku a za týden mi přijďte říct, jestli to bylo lepší nebo horší. Tady je potřeba nastavit přetlak, režim toho přístroje, a to se dělá buď v průběhu noci při sledování v té spánkové laboratoři, nebo na dálku.

Zkoumá se v laboratoři i náměsíčnost?
Ano. Náměsíčnost bývá velmi dobře popsaná od pacientů, ale stejně nás zajímá, jestli to není ještě něco jiného. Jednak to může být něco, co může to patologické probuzení spustit, třeba spánková apnoe nebo nějaký abnormální pohyb končetinami ve spánku nebo porucha chování v rem spánku, kdy ten člověk uskutečňuje to, co se mu zdá a může to být nebezpečné.

Zdroj: Youtube

Kdo trpí náměsíčností více, děti nebo dospělí?
Více děti, ale není to jenom nemoc dětského věku, u kterých většinou dojde ke spontánní úpravě, ale máme i nemocné, kteří začali symptomatologií po dvacítce. Padesátiletých je strašně málo.

Co je spouštěčem této nemoci? A co děj v mozku při náměsíčnosti; jak to, že mozek dovolí lidem vstát a nezakročí, když člověk během spánku vyskočí z okna nebo spadne ze schodů? Proč se to děje?
Náměsíčnictví je nedostatečné probuzení, ten mozek je probuzený na to, aby dokázal dělat něco stereotypního, jednoduchého. Co vlastně vypadá jako cílevědomá nebo smysluplná aktivita, může se postavit a může chodit po místnosti, může se vyhýbat, nic nerozbije, ale na této aktivitě může být nějaký nesmysl včetně toho, že ten člověk otevře okno a z toho okna vypadne. Co se děje v tom okamžiku člověku v hlavě, dost dobře nevíme. Z elektrických projevů vidíme, že je tam kombinace bdělosti a hlubokého spánku.

Otevřená ústa při spánku mohou signalizovat závažná onemocnění
Spaní s otevřenými ústy ovlivní zdraví člověka už po deseti dnech

Vy to nevidíte, ale během našeho povídání pod stolem neustále pohybuji nohama. Možná z nervozity, nevyspání. Nebo je to počátek syndromu neklidných nohou, který jste tady zmínil?
Vzhledem k době, kdy spolu hovoříme, to syndrom neklidných nohou nebude. Je to časté onemocnění, které se charakterizuje tím, že ten neklid, to pohybování a donucení pohnout nohama, je ve večerní době. Nejde o přímou poruchu spánku, ta ten spánek ruší. Ve spánkových ambulancích se s tím často setkáváme jako s příčinou nespavosti.
Je to dědičné onemocnění, a pacienti to zjistí většinou až když se jich na to zeptáme. Často slýcháme: babička se kouká na televizi ve stoje, maminka v sedě šoupe nohama nebo pohupuje nohama.

A je to léčitelné, nebo se člověk musí nohama ušoupat?
To je choroba, na kterou máme docela efektivní léčbu a 90 procent pacientů se toho zbaví medikací, které potlačují ten příznak. Je to časté u chudokrevnosti.

Zažil jste, pane profesore, někdy na vlastní kůži spánkovou paralýzu, tedy stav, kdy se probudíte a nemůžete se ani pohnout, ale přitom vnímáte vše, co se kolem vás děje?
Nemohu to odpřisáhnout, ale jako dítě si myslím, že jsem to zažil. Statistiky říkají, že to zažívá 40 procent lidí hlavně v mladém věku dvakrát až třikrát po nějaké námaze, vypětí, po spánkové deprivaci. Hodně nepříjemné je, když se to opakuje. A i když víme, že paralýza brzy skončí, tak je to pro toho člověka velmi nepříjemný zážitek a třeba se pak bojí i usnout.

A když se nám to stane, co máme dělat? Předpokládám, že člověk zpanikaří, dokonce jsem slyšela, že se v takové chvíli mohou před očima objevit děsivé démonické postavy, a kvůli setrvačnosti svalů si nemůžeme v takovém stavu zavolat ani o pomoc. To musí být děsivé.
My nemůžeme dělat nic. Ty démonické postavy, to je další neurologický příznak, kterému se říká hypnagogické halucinace nebo hypnopompická halucinace podle toho, jestli je ta halucinace před, anebo poté paralýze. V takové chvíli je člověk vystaven velmi nepříjemné kombinaci, kdy se nemůže pohnout a ještě se mu zdá něco děsivého, a i když ti pacienti mají někdy náhled, že to není pravda, přesto je to straší. Děti mi popisovaly, že hoří, je tam zločinec, nebo že se po nich plazila nějaká nestvůra. S tím se pacienti těžko vyrovnávají, i když už z té zkušenosti vědí, že to je nesmysl, ale bojí se pak usnout. Dělat se s tím nedá nic.

Personalistka Martina Koláčková (vlevo)
Personalistka: Padesátníky ve firmách nechtějí, přednost má toxická kultura

Ovlivňují kvalitu spánku naše sny?
Rozhodně. Nepříjemné sny mohou být velmi nepříjemné z hlediska spánku, ale i z hlediska celé duševní kondice. Pokud se ten sen dokonce opakuje, tak tomu říkáme noční můra. To je samostatná nemoc, která ty pacienty může hodně obtěžovat.

A je známo, proč sny vznikají, nebo je to jen vedlejší efekt spánku?
Není. To by možná bylo na Nobelovu cenu.

Jak se spánkem souvisí zívání a proč je tak nakažlivé?
To je na závěr těžká otázka. Je na to několik teorií. Je to zřejmě nějaký fylogenetický fenomén, který se vztahuje ještě k našemu vývoji z doby, než jsme byli homo sapiens, a vysvětlovalo se to zlepšením odtoku žilní krve z mozku na jakousi signalizaci ve skupině, že je doba, která je vhodná ke spánku. Těch teorií bylo několik, ale myslím si, že žádná nebyla postavená na nějakých faktických důkazech.

Prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc.Prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc.Zdroj: Deník/Bohumila ČihákováProf. MUDr. Karel Šonka, DrSc. promoval na pražské Fakultě všeobecného lékařství UK v roce 1982. Působí na neurologické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde je v pozici vedoucího Centra pro poruchy spánku a bdění. Je předsedou revizní komise České neurologické společnosti, členem prezidia České lékařské společnosti a členem České lékařské akademie. Je spoluautorem tří monografií o spánku, učebnice neurologie a Českého a Evropského doporučeného postupu pro léčení narkolepsie.