V médiích občas problesknou zprávy o nezdařených lékařských zákrocích. Lidé se možná i díky nim začínají více obracet na alternativní medicínu. Co je podle vás hnacím motorem zájmu lidí o tento způsob léčby?
Hlavně propastný rozdíl mezi tím, jak je ve sdělovacích prostředcích současná medicína prezentovaná, a tím, na co naráží pacient v praxi. To se týká jak terapeutických výsledků, tak úrovně jednání.

Na některé nemoci je tradiční medicína krátká. Lidé se tedy chytají každé naděje. Jak moc jsou netradiční praktiky nebezpečné?
Alternativní medicína je nesourodá směs zhruba šedesáti metod bez jasné koncepce a indikace. V podstatě musí mít pacient štěstí, aby kápl na pro něj přínosnou metodu. Naštěstí jsou lidé rozumní a kombinují různé metody, moderní i alternativní. Absolutní většina těch alternativních je neškodná. Hippokrates razil heslo Primum non nocere neboli Především neuškodit. To se o moderní medicíně obvykle říci nedá.

Někteří lidé do sebe nechtějí cpát chemii. Řada z nich se možná oprávněně bojí vedlejších účinků. Je nekonvenční medicína k tělu opravdu šetrnější?
„Normální“ přírodní či alternativní medicína je k organismu vždy velmi šetrná. Nebezpečné jsou pouze výstřelky v rukách abnormálních osobností. Lze říci, že metody nekonvenční medicíny jsou velmi šetrné, nebezpeční jsou pouze lidé.

Má alternativní medicína skutečně měřitelné účinky, nebo pracuje s placebo efektem a s podporou psychiky, která leckdy dokáže zázraky?
Velká část účinků alternativní medicíny je opravdu založená na placebo efektu, k němuž se přidává jistá účinnost metody. To není nic špatného. Lékařství patřilo mezi umění – a do umění placebo efekt neodmyslitelně patří. Statistika, která se používá k měření v moderní medicíně, se na metody alternativní péče nasadit nedá.

Co si myslíte o homeopatii?
Světová zdravotnická organizace (WHO) i příslušné evropské orgány vydávají každý rok zprávu o stavu a pokrocích alternativní péče ve světě. Ta loňská měla přes 200 stran. I naše vláda v Lisabonské smlouvě přistoupila na právo pacienta vybrat si způsob léčení. Praxe v Česku a v dalších postkomunistických zemích je ovšem jiná. Homeopatie není ani lepší, ani horší než desítky dalších metod. Její popularita je kulturní a historickou záležitostí.

Ministerstvo připravovalo nový zákon o zdraví lidu neboli „zákon o léčitelství“. Odradí podle vás část léčitelů od provozování jejich výdělečného byznysu?
Slovo byznys se pro alternativní péči nehodí. Je to práce, většinou za přiměřenou odměnu. Konečné znění nového zákona neznáme, ale zdá se, že bude velmi benevolentní.

V Evropě intenzivně využívají čínskou medicínu například Švýcaři. Akupunktura je tam hrazena z běžného zdravotního pojištění. Mohlo by to tak být i u nás?
Ano, ve Švýcarsku, ale i v Rakousku, Německu či v USA může pojišťovna hradit alternativní péči. Záleží na tom, jaké máte pojištění, a na tom, jak dopadne referendum.

Alternativních proudů je ale celá řada. Některé bychom mohli nazvat šarlatánstvím, okultismem či mastičkářstvím, jiné jsou v řadě zemí uznávány i lékařskou veřejností. Řada lidí hlásí jejich nezávadnost a úspěšnost. Co brání českému státu, aby je přijal do systému zdravotnictví?
Před patnácti roky jsem se pokoušel založit státem kontrolovanou školu alternativních metod. Na ministerstvu zdravotnictví se mi vysmáli. U nás neexistuje léčitelské vzdělání. A tak léčitelé tvoří změť lidí nesmírně vzdělaných a chytrých až po duševně nenormální. Jediné síto, které vždy tvoří vzdělávací instituce, neexistuje.

Kdy je vhodné kombinovat klasickou medicínu s alternativní? A kdy je naopak vhodné se nekonvenčním metodám obloukem vyhnout?
Každé onemocnění má fyzickou, psychickou a sociálně kulturní složku. Kombinace metod je dobrá vždy. Nikdy není dobré, když se z pacienta vytvoří soubor laboratorních čísel a RTG obrázků.

Vidíte v alternativní medicíně nějaké trendy, které se u nás ještě nezabydlely, ale v blízké budoucnosti mohou přijít i na náš trh se zdravím?
V globalizovaném světě až na některé technologické pokusy v tomto oboru neexistuje žádné překvapení.

MUDr. Josef Jonáš (74)
*vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni
*krátce po promoci se stal primářem psychiatrického oddělení nemocnice v Chomutově
*jeho zájem o přírodní medicínu nakonec zvítězil
*v Praze si otevřel privátní ordinaci přírodní medicíny a jako jeden z prvních v Česku se začal zabývat přírodní medicínou profesionálně.