Psycholog Základní školy U Haldy v Ostravě Přemysl Mikoláš uvedl, že existují vodítka, podle kterých lze potíže u dětí rozpoznat. „Jsou to změny nálad. Ty se dějí každému člověku, ale v těchto případech jsou tyto změny jako na horské dráze. Jsou v režimu černá a bílá,“ přiblížil Mikoláš.

Děti zároveň vykazují změny chování, které jsou dramatické, a přitom nemají zdánlivě žádný důvod. „Jedná se například o ztrátu zájmu o koníčky nebo aktivity, které dítě do té doby mělo rádo. Útěky z domu, vyhýbání se školní docházce. Stejně tak náhlé výbuchy vzteku či násilí vůči sobě, majetku. Zpravidla se jedná o kombinaci těchto projevů,“ nastínil psycholog.

Stále více školáků má psychické problémy. Někdy to vyústí v sebepoškozování. Ilustrační snímek
Pořežou se a na chvíli se zbaví stresu. Školáci se stále častěji sebepoškozují

Na psychické potíže může rovněž poukazovat sebeubližování, rozvoj všech druhů závislostí a jejich kombinace, jako například sociální sítě, kouření, konzumace alkoholu či většího množství energetických nápojů.

„Na to navazují úbytek váhy nebo poruchy spánku, problémy s malou a velkou stranou, podle nichž lze také zjistit, že se něco děje,“ upřesnil Mikoláš.

Psycholog Přemysl MikolášPsycholog Přemysl MikolášZdroj: Deník/Lukáš Kaboň

V neposlední řadě mohou mít děti potíže s koncentrací, se vztahy se spolužáky a učiteli, mohou mít výraznější problémy s přijetím autority, akceptováním příkazů, respektováním instrukcí či plněním úkolů.

„Mám třeba zkušenost s tím, že chlapci mají kapuci přes hlavu, dívky zase i v létě nosí dlouhé rukávy, pod nimiž si schovávají svoje příběhy - sebeubližování,“ doplnil muž, který působí i jako psycholog v Dětském domově se školou v Těrlicku.

Covid znamenal velký zásah do dětské psychiky, asi větší, než jsme si dokázali připustit. Prudce přibylo psychických problémů a v učení se mnohem extrémněji rozevřely nůžky mezi jednotlivými dětmi.
Ubližují si, myslí na sebevraždu. Až čtvrt milionu dětí v ČR potřebuje pomoc

Děti se zároveň uzavírají do sebe, protože se cítí opuštěné. Rodiče nebo pedagogové mohou psychické problémy rozpoznat i podle toho, co dítě říká. Mikoláš jako příklad uvedl věty typu „tak mě přejeďte tramvají“, „zastřelte mě“ či „nechci žít“. „To už jsou ty krajní póly, kdy dítě o sobě uvažuje úplně v černých barvách,“ podotkl.

Hlavní je sdílet pocity

V takových případech už dítě vysílá varovné signály, že není v psychické pohodě. „Tyto děti si mnohdy o pomoc neřeknou, protože rodiče požadují, aby byly dospělé. V naší zemi není zvykem sdílet pocity. Hluboké pocity. Skrývají je, kamuflují. Nekomunikují pocity a nepojmenovávají přídavnými jmény. Žijeme v kraji, kdy muž musí být silný, chlap nepláče. Tam, kde působím, ve spolupráci s pedagogy a rodiči učíme děti vnímat svoje tělo, aby věděly, co jim to tělo říká,“ přiblížil psycholog.

Jsou osamělé. Ubližují si. Přemýšlí o sebevraždě. Dnešní děti nejvíce trápí psychické potíže. Komu se v takové chvíli svěřit a kde hledat účinnou pomoc? Nejen na tyto otázky odpovídala krizová interventka Hana Petráková v podcastu O životě zblízka:

Domnívá se přitom, že je důležité, aby rodiny zpomalily. „Dospělí by se měli dětí ptát a najít si pro ně čas. Být s dítětem v plném spojení. Je zodpovědnost rodičů za zdravý psychický vývoj dětí. Nevědí-li si rodiče rady, je žádoucí vyhledat odbornou pomoc. Je úplně v pořádku, v jakémkoliv věku pomoc vyhledat a říci si o ni,“ dodal Mikoláš.

Děti a duševní zdraví

• Sebevražda je druhá nejčastější příčina úmrtí dětí ve věku 15 až 18 let
• 270 tisíc dětí má potřebu péče v případě psychických potíží
• Šest měsíců je průměrná čekací doba na odbornou péči
• V roce 2021 byla ambulantní péče poskytnuta 58 641 dětem do 19 let. 2631 dětí bylo hospitalizováno

Přes 80 procent dětí, které zajímají o duševní zdraví, považuje za důležité

- pohodu a spokojenost
- dobrý kolektiv kamarádů, o který se může opřít
- pohodu doma

Co podle dětí pomáhá v péči o duševní zdraví

- Kontakt s kamarády – 77 %
- Mít komu se svěřit – 73 %
- Spánek – 71 %
- Koníčky a mazlíček – 68 %
- Sport a čerstvý vzduch – 65 %

Bariéry, které dětem brání si říct o pomoc

- 78 % dětí se stydí říct o pomoc
- 72 % dětí se bojí říct o pomoc, protože si okolí nemyslí dobré věci o duševním zdraví
- 70 % dětí se bojí říct o pomoc, protože se bojí, že budou odmítnuti
- 57 % dětí se bojí říct o pomoc, protože si někdo bude myslet, že se o ně rodiče nestarají dobře

zdroj: Nevypusť duši, T-Mobile, g82