Čísla nejsou zrovna příznivá. Organizace Nevypusť duši, která se zabývá prevencí v péči o psychiku, uvádí, že druhou nejčastější příčinou úmrtí lidí mezi 15 a 19 lety je sebevražda. Na prvním místě jsou nehody. Šéfka organizace Barbora Pšenicová považuje za alarmující, že 78 procent dětí se stydí říct o pomoc.

„To znamená, že dospělí okolo nich jim nedodávají prostor, který by jim řekl, že je to možné. Zároveň se mnoho z nich bojí vyhledat pomoc, protože si jejich okolí nemyslí dobré věci o duševním zdraví,“ doplnila Pšenicová, která vychází z nejnovějšího průzkumu, který pro Nevypusť duši a společnost T-Mobile zpracovala agentura g82.

Děti se v případě psychických problémů či potíží ve škole často uzavírají do sebe, protože se cítí opuštěné. Ilustrační snímek
Jak poznat, že má dítě problémy? Varovné jsou prudké změny nálad, říká psycholog

Přitom potřebu vyhledat pomoc v případě duševních potíží má 270 tisíc dětí nebo mladých lidí. „Mnoho dětí si o pomoc doma a ve svém blízkém okolí řeklo, ale pomoc nebyla vůbec doručena. Také urgence ze strany dětí nebyla vyslyšena, protože problémy pojmenovávají jazykem, kterému ne vždy rozumíme. Nebo to vůbec nepojmenovávají, jenom vykazují nějaké varovné signály, které nám to mají ukázat, ale my to nevyslyšíme tak, jak by bylo třeba,“ popsala terapeutka.

Potíže řeší s kamarády

Právě dospělí často stojí za tím, proč se děti obávají požádat o pomoc. Svoje zkušenosti s tím má například primář dětského oddělení psychiatrické nemocnice Bohnice Michal Považan. Podle něho současná praxe vytváří služby, které jsou nereformovatelné a nevytváří služby, které jdou za pacientem.

„Pak přišel covid. Když zavřeme člověka někam, odkud nemá vycházet, a tváříme se, že je to zdravé, tak narušíme zdravý rozvoj jeho psychiky. Když do toho mladí slyší, jak jsme na to ještě pyšní, tak proč by nám věřili?“ otázal se.

V podstatě to ukázal už zmíněný průzkum. Zatímco mladší děti by v případě psychických potíží hledali v 78 procentech pomoc u rodičů, starší děti už jen v polovině případů. V 81 procentech řeší svoje problémy s kamarády.

Považan to dokládá na příkladu své šestnáctileté dcery. „Ptal jsem se jí, když byl covid, od koho sbírala informace, komu důvěřovala. Kdo myslíte, že to byl? Dominik Feri. Uměl s médii perfektně zacházet a mladým lidem se velmi přiblížil. Byl jim věkově blízko, šel za nimi a nedělal z nich blby. To my umíme. Umíme to jako psychiatři, umíme to jako doktoři a umíme to jako rodiče,“ poznamenal.

Školy jako zdroj problémů

Právě na spolupracovníky, kteří si dokážou získat důvěru mladých lidí, sází třeba organizace Dostuduj fit. Nabízí program zaměřený na duševní zdraví školáků. „Co nám pomáhá být mladým lidem blízko? Vyplácí se nám zaměstnávat mladé lidi, kteří prošli stejnou zkušeností s psychickými obtížemi na škole a vědí. Mohou z vlastního příběhu popsat, čím prošli a že to má naději a že se jim podařilo se z toho zotavit,“ popsala ředitelka organizace Radka Votavová.

Stále více školáků má psychické problémy. Někdy to vyústí v sebepoškozování. Ilustrační snímek
Pořežou se a na chvíli se zbaví stresu. Školáci se stále častěji sebepoškozují

Navíc poukázala na to, že řadu bariér mohou vytvářet sama školní poradenská pracoviště. Setkává se s případy, kdy žáci vůbec nevědí, na co mají školy školního psychologa. „Nehledě na to, že třeba výchovný poradce se nazývá výchovný poradce. To je přece strašné. Mám jít za někým, kdo mě bude vychovávat?“ kroutí hlavou Votavová.

Děti se k nim také často bojí chodit. Když se totiž svěří se svými problémy, škola to vzápětí oznámí rodičům a ještě si je do školy pozve.

Krizová interventka Linky bezpečí Hana Petráková s Bohumilou Čihákovou
Sociální sítě a tlak na výkon děti dohání k sebevraždám, říká Hana Petráková

Nicméně Roman Petrenko z Centra sociálních služeb a Národního pedagogického institutu ČR uvedl, že situace na školách se v tomto ohledu pomalu zlepšuje. Podle něho už jsou školy, kde se žáci mají na koho v případě nutnosti obrátit a kde mezi poradenskými pracovníky a žáky panuje důvěra a bezpečí. „Líbilo by se mi, kdyby se zavedl samostatný předmět na téma duševního zdraví. Některé školy už takový předmět mají, ale je jich jen zlomek,“ upozornil.