Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Puberta: Čas, kdy se z rodiče stává na chvíli nepřítel

Prošel tím každý. Někdo relativně bez problémů, jiný si nese následky dodnes. O to víc nás zaskočí, když přijde u našich potomků. Řeč je o dospívání. Době, kdy se z dětí na čas stávají bytosti, kterým nerozumíme a které nás nenávidí.

11.11.2010 7
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: shutterstock.com

Pro rodiče je to těžká doba, ještě těžší je však pro toho, kdo vyrůstá z dětské kůže – a ta dospělá je mu zatím velká.

„Rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.“

Tyto věty vyslovil Marek Eben a souhlasit s nimi bude zřejmě většina rodičů, kteří mají doma potomky právě v nešťastném pubertálním období. Co se to stalo s naší dcerou nebo s naším synem, ptáte se. Dítě se před vámi uzavírá, dává vám najevo, že vás nepotřebuje, že vaše názory jsou směšné a vaše rady patří do starého železa, je odbojné a náladové.

Naopak vrstevníci pro něj znamenají čím dál tím víc. Jejich uznání, jejich respekt a jejich přátelství si cení hodně vysoko. Tak vysoko, že pokud ho nemá, je nešťastné a snaží se ho získat – někdy i za hodně přemrštěnou cenu.

Od dvanácti

„Puberta je přirozená věc a měli bychom být vlastně rádi, že se u dítěte v přiměřenou dobu projevila,“ říká psycholožka a psychiatrička Zuzana Krausová. Přiměřená doba je ale dost široký pojem.

Zhruba lze říci, že dívky v Česku začínají menstruovat okolo dvanáctého nebo třináctého roku. Přibližně ve stejném věku chlapcům začínají růst varlata i genitálie a mění se jejich hlas (mutují).

Podstatné je, že dítě se nejen fyzicky, ale i psychicky mění v mladého člověka. A pokud máte pocit, že je to pro vás nesnadné, měli byste vědět, že pro vašeho potomka je to ještě těžší.

Dospělí přitom často přikládají váhu ve své podstatě podružným otázkám. Mnoho matek (a také učitelů) těžko přijímá extravagance v oblékání a vystupování „puberťáků“. „Od určitého věku představují způsob oblečení, módní doplňky, účes a podobně významné stavební kameny identity jedince.

Mladý člověk sděluje světu i svým oblečením: „Tady jsem a takový jsem,“ vysvětluje podstatu vizuální vzpoury dětský psycholog Václav Mertin. A proto vzdejte předem boj v oblastech, kde nemáte žádnou šanci.

Děs budící plakáty nejsou nic jiného než potištěný papír, na kroužek v nose, nebo v obočí ještě nikdo neumřel, o vlasech obarvených nazeleno nemluvě. Také případ rodiče, který by nepřežil systematické dunění z reproduktorů v dětském pokoji, není znám. Rada je jednoduchá: špunty do uší a trpělivost. Dříve nebo později to všechno přejde. Další poznávací značkou, kterou dává teenager najevo, že se s ním musí počítat, je slovník.

Od jistého věku opak slova „hustý“ není „řídký“, ale „trapný“, na většinu výtek odpovídá krátce: „To neřeš“, a když vám na otázku, jak se cítí, odpoví, že je „cool“, případně „v ouklandu“, neznamená to, že si z kapesného vyjel na Nový Zéland, ale že je v pohodě a nemáte si dělat starosti.

Mimochodem ke kapesnému: peníze ve vlastní peněžence jsou pro pubertální dítě něčím jako legitimací do světa dospělých. Neptejte se však raději, za co je utratilo.

Pokud se obáváte nebezpečí cigaret, alkoholu nebo nevhodných kamarádů, takhle ho odhalit nelze. Jedinou cestou je oboustranná důvěra. Pokud vám váš patnáctiletý syn vypráví o tom, jak u kamaráda ochutnal vodní dýmku, správnou reakcí je klidný rozhovor i s poukazem na nebezpečí kouření.

Přednáška zvýšeným hlasem, případně zákazy a příkazy dokážou jediné – už nikdy se nic nedozvíte.

To je můj pokoj!

Pubertální mládež zároveň poprvé objevuje kouzlo soukromí. Vlastní území přitom zasluhuje respekt nejen v případě dospělého, ale i v případě dítěte: pokud jste na dveře ložnice svých dětí dosud neklepali, začněte s tím alespoň teď.

Jedním z důležitých kroků na cestě k dospělosti je přenechat starost o jejich území jim. A to i za cenu, že ve vašem uklizeném bytě bude představovat teenagerský pokoj enklávu s rozházeným prádlem, chipsy zašlapanými do koberce a knížkami vyházenými na zem bez ladu a skladu. Násilné řešení nemá smysl. Pokud budete trvat na pokoji uklizeném podle vašich představ, jediným výsledkem budou vaše pocuchané nervy a vykřičené hlasivky.

Lze najít oboustranně přijatelný kompromis, aniž by do pokoje čtrnáctiletého člověka musela nastoupit deratizační četa? Do určité míry ano, chce to však trpělivost a pevné nervy. Dříve nebo později přijde den, kdy potomek pronese památnou větu „mami, nemám čisté prádlo“.

V tu chvíli musíte zatnout zuby a klasickou mateřskou starost o šatník svého dítěte zasunout někam do duševního suterénu.

Obě strany svobody

„Oblečení, které není v koši na špinavé prádlo, nepovažuji za špinavé,“ zní jediná možná odpověď. Pokud bude pubertální dcera nucena jít do školy s trikem pobryndaným od zmrzliny, pravděpodobně už koš příště použije.

A nemylte se, nejde jen o hromadu špinavého prádla pod postelí. Jde o postupné přijímání odpovědnosti, která je vždy druhou stranou vytoužené svobody.

Je to vlastně velmi jednoduché, stačí zadat jasná pravidla: Jestli jsi dost stará na to, abys chodila domů v deset večer, jsi taky dost dospělá na to, abys jednou týdně uvařila večeři a sama se starala o sobotní vysávání koberců.

Právě k tomuhle má totiž celá puberta směřovat. Mladý člověk si musí vyzkoušet, že každé rozhodnutí s sebou přináší i následky, a hranice, na kterých se s rodiči dohodne, nelze překračovat libovolně.

Nedospělý člověk, který se ve vašem puberťákovi skrývá, vás totiž stále potřebuje. Jeho okázalá sebejistota je jenom kukla zakrývající nejistotu možná větší, než když mu bylo deset let.

Pro vás však fáze direktivního a relativně snadného vedení svého dítěte právě končí.

Přímý vliv na to, co váš syn či dcera dělá, klesá. O to víc však stoupá důležitost rovnoprávných rozhovorů, ve kterých nepředjímáte, co má a co nemá pociťovat vaše dítě, ale skutečně posloucháte, co cítí a jak vnímá.

Jen takto máte šanci dozvědět se včas o úskalích „zakázaného ovoce“ (alkohol, cigarety, drogy, případně předčasný sex) a můžete k tomu zaujmout stanovisko. A pokud je důvěra oboustranná, je pravděpodobné, že mladý člověk se podobným lákadlům napříště už vyhne.

Jak s nimi vycházet

Řešte důležité věci: Kroužek v nose, zelené vlasy a načerno vymalovaná zeď v dětském pokoji mezi ně nepatří.

Důvěra: Pokud vám dítě popisuje zážitky z mejdanu, buďte v reakci uměření. V opačném případě se už nikdy nic nedovíte.

Svoboda a odpovědnost: Pokud dítě vyžaduje více svobody (například víkend na chatě s kamarády), stanovte podmínky, za jakých to je možné, a vyžadujte jejich plnění.

Soukromí: Na jistou míru soukromí má právo každý, pro dítě v pubertálním věku je to navíc důležitější než kdykoliv jindy.

Hranice: Určujete je vy, dejte si však pozor na jejich reálnost. Návrat domů každý den v sedm hodin večer povede jen k drobným podvodům nebo k otevřené „válce“.

Autor: Martina Šrámková

11.11.2010 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Juraj Chmiel
3

Velvyslanec Chmiel vysoudil přes dvě stě tisíc korun. Stíhán byl neprávem

Ponorka A.R.A. San Juan
AKTUALIZOVÁNO
1 4

Bouchání do stěny. Námořnictvo možná zachytilo ztracenou ponorku

Mají se stavět mešity? Kandidáti odpovídali na 30 otázek ANO/NE, podívejte se

/VIDEO/ Víte, kdo má zbrojní průkaz, kdo podporuje stavbu mešit v Česku nebo který uchazeč o Hrad chce přijmout euro? Celkem na 30 otázek odpovídali prezidentští kandidáti Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček, Vratislav Kulhánek, Jiří Hynek a Mirek Topolánek při cestě prezidentským vlakem. Prohlédněte si galerii, jak se vyjádřili k jednotlivým tématům.

Nová Sněmovna odstartovala: Poslanci se hádali o imunitní výbor

Zákonodárci vzešlí z říjnových voleb dnes složili slib a poprvé zasedli do poslaneckých lavic. Hladký průběh jednání se ale zadrhl na návrhu počtu členů mandátového a imunitního výboru (MIV).  

Blázni, nebo hrdinové? Názory mladých Japonců na piloty kamikaze se různí

Za druhé světové války tisíce japonských dobrovolníků narukovaly k pilotům kamikaze. Ti se pak s letadly plnými výbušnin vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Současná anketa britské stanice BBC ukazuje, že díky vlivu nacionalistů se sebevražední letci v očích nové generace opět stávají hrdiny.

Opravdu nejde o vtip: londýnské autobusy by mohly jezdit na kávu

Americká stanice CNN přišla se zdánlivě úsměvnou zprávou. Známé dvoupatrové autobusy v Londýně možná už brzy budou jezdit na nové biopalivo, jehož základní složkou je kávový olej.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT