Udělala jste někdy během své terapie nějakou závažnou chybu?

Každá lidská bytost chybující jest. Co bychom si namlouvali. Včetně té mé.

Vzpomínám na jednu z mých diagnostických chyb, kdy si milý padesátiletý pan P. přišel postěžovat na dlouhotrvající bolesti pravého ramene a chtěl poradit, jestli má přistoupit na lékaři doporučovanou artroskopii. Nevěděl, co operace obnáší a hlavně, co přinese do dalších let života permanentně chodícího nebo v autě sedícího diplomata a milovníka cyklistiky.

Můj kineziologický rozbor včetně mnoha všetečných anamnestických otázek prozradily, že pan P. má velice špatné držení těla, dle rtg i mnoho strukturálních změn především na krční a bederní páteři a mimo jiné, že jde o velkého skeptika a ,,hektika". Naše setkání pokračovalo dlouhou debatou o nutnosti operace kolene, která skončila oboustranným ano. Později se však ukázalo, že bolest kolene nebyla otázkou léze vnitřního menisku, ale signálem o přenesené bolesti z bederního segmentu páteře. Tyto dvě místa spojuje nerv vycházející z míchy příslušným páteřním kořenem. Kořen tohoto nervu byl utlačován výhřezem ploténky.

Vzpomínám i na stav ,,nejradši se propadnout do země", kdy jsem při instruktáži domácího cvičení uslyšela náhlé a dosti podezřelé prasknutí. Útlá dříve narozená dáma si zlomila žebro. Můj nedostatek byl v anamnéze, kdy nepadl dostatečně prozíravý dotaz na úrazy a zlomeniny. Paní totiž trpěla anamnesticky významnou osteoporózou.

Jsou to dva příklady toho, jak blízko je obor fyzioterapie jiným lékařským oborům a zároveň jak stále daleko jsme si my zdravotníci při diagnostice zdravotního stavu pacienta. Ať už jme na straně vyšetřujícího či vyšetřovaného, máme se stále z čeho učit.

Eva Tomková, soukromý fyzioterapeut v Chrudimi