Artritida znamená zánět kloubu. Nemocí, které ho ale mohou přivodit, je celá řada. Mezi nejčastější patří revmatoidní artritida, lidově revma, při níž imunitní systém napadá klouby.

Poznat tu pravou

„Jednotlivé druhy se mezi sebou liší rozsahem postižení, kombinací s dalšími projevy, jako jsou zánět páteře, poškození vnitřních orgánů, oka či kůže. Některé, naštěstí vzácnější nemoci, mohou zároveň postihnout i srdce, plíce nebo ledviny. Tam pak mají projevy závažnější dopad, než samotný zánět kloubů,“ řekl k dalším nemocem, jež jsou spojeny s artritidou, prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., předseda České revmatologické společnosti.

Že i lékaři bojují s nemocí bez jasné příčiny a s fatálními následky zpočátku donkichotsky, potvrdila i MUDr. Kateřina Bártková z Fakultní nemocnice v Ostravě: „Rozlišení revmatoidní artritidy od jiných artritid může být obtížné především na počátku nemoci a mnohdy vyžaduje další vyšetření.“

Tisíce nových každý rok

Podle profesora Vencovského je v populaci asi 0,8–1 procento nemocných, kteří trpí revmatoidní artritidou různé závažnosti. Ročně se podle něj objeví asi 20–30 nových případů revmatoidní artritidy na 100 tisíc obyvatel, což je u nás přibližně dva až tři tisíce za rok.

„První známkou je bolest a otok kloubů, většinou několika a nejčastěji kloubů na rukou. Nemocní bývají také více unaveni a mají zejména po ránu ztuhlé ruce. Typická je také symetričnost potíží, tedy na obou stranách těla,“ uvádí první varovné symptomy Vencovský. Záleží však na závažnosti nemoci. Všichni nemocní totiž nemají těžké stavy s postižením mnoha kloubů.

„V současné době je důraz kladen zejména na včasnou diagnostiku a rychlé zahájení léčby, čímž můžeme předejít nevratnému poškození kloubů. Základem je léčba farmakologická. Důležitá je také fyzikální terapie a rehabilitace. V případě závažného kloubního poškození přistupujeme rovněž k léčbě chirurgické,“ uvedla k metodám léčby Bártková.

Třetina pacientů se díky moderní léčbě má buď žádné, nebo jen minimální příznaky. Lékaři podle Vencovského dokážou u dalších 30-40 procent lidí navodit stav, kdy nemoc dále nepokračuje, nebo jen pomalu a nevede tak k významnému funkčnímu poškození.

Příčina onemocnění
Genetické faktory – u dědičně náchylného jedince se nemoc spouští aktivací imunitního systému dosud nezjištěnou látkou pravděpodobně virového nebo bakteriálního původu.
Hormonální faktory – nemoc častěji zaútočí na ženy v produktivním věku, na vzniku choroby se také mohou podepisovat ženské pohlavní hormony.
Kouření – je jedním z významných rizikových faktorů, nemoc se u kuřáků vyskytuje třikrát častěji než u nekuřáků.

 

Léky existují. Cesta k nim je ale dlouhá

„Autoimunitní revmatické choroby mohou postihnout i mladého člověka a během několika let dokonce způsobit invaliditu. A naštěstí právě nejhůře postiženým revmatikům, tedy těm, kterým nemoc zkracovala život, pomohly moderní biologické léky nejvíce,“ uvádí Vencovský.

Zároveň ale dodává, že přece jen nejde o zázračné všeléky. U části pacientů k léčebné odpovědi vůbec nedojde, u jiných biologické léky zaberou, ale odpověď na léčbu se časem vytratí. Poté musejí lékaři hledat jinou účinnou látku. Léčba jednoho pacienta navíc stojí nemalé prostředky a lehce se vejde do rozmezí 200 až 300 tisíc korun za rok.

Účinná biologická léčba, která nemoc zastaví nebo alespoň potlačí se ale k mnohým z nich dostává pozdě. Na vině jsou indikační kritéria, která zdravotním pojišťovnám neumožňují hradit lék dříve. Boj s nemocí tak často stíhá i zápas o život se systémem.

U amerických indiánů je choroba známa už dlouho, říká odborník

/ROZHOVOR/ Revmatoidní artritida může vést k poškození kloubů, k jejich rozpadu, často dokonce dojde i ke ztrátě soběstačnosti. Přesná příčina sice není známa, ale genetika či nesprávný životní styl, včetně kouření, hrají významnou roli, říká prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., předseda České revmatologické společnosti.

Na koho revmatoidní artritida nejčastěji útočí a kdo je k onemocnění nejnáchylnější?
Nemoc je třikrát častější u žen než u mužů. Může se ale objevit ve všech věkových skupinách, dokonce i u dětí, i když v dětském a ve vyšším věku může být průběh a obraz choroby poněkud odlišný. Nejčastěji však nemoc začíná zhruba mezi 35–55 rokem.

Jaké jsou příčiny vzniku onemocnění? Jedná se o genetické vlivy, nebo si nemoc přivodíme nesprávnou životosprávou?
Přesnou příčinu neznáme, i když řadu aspektů ano. Především existuje dědičná dispozice. Dnes víme o několika desítkách genů, které přispívají k náchylnosti vzniku choroby. Významný podíl má zejména několik genů, jež vedou k hyperaktivitě imunitního systému vůči vlastním tkáním.

Hodně se v souvislosti s artritidou mluví o kouření.
Dnes je jasné, že u části nemocných hraje kouření významnou potencující úlohu. To asi také stojí za rozdílem výskytu mezi americkými indiány, kde je choroba známa dlouho a kde bylo kouření známo po tisíce let, a Evropou, kde se kouření začalo rozšiřovat teprve před dvěma až třemi sty lety.

Co pro nemocného artritida znamená a jak ho omezuje v běžném životě?
Revmatoidní artritida je především významně bolestivé onemocnění, které může posléze vést k poškození kloubů, k jejich rozpadu, ke vzniku deformit a ke kloubnímu zatuhnutí. Nemocní ztrácejí pohybové a fyzické schopnosti, v konečném důsledku může dojít i ke ztrátě soběstačnosti.

Existuje nějaká účinná prevence? Fungují proti chorobě potravinové doplňky nebo správná životospráva?
Jasně účinná prevence zánětlivých nemocí kloubů není známa. Všeobecně navrhovaná doporučení týkající se zdravého životního stylu mohou pravděpodobně hrát mírnou roli a o některých z nich se hovoří a píše, ale skutečný, nepochybný důkaz zatím chybí. Lze předcházet nezánětlivým chorobám kloubů, jako je třeba osteoartróza, ale zánětlivým artritidám v podstatě ne. Doporučuji nekouřit, nebo alespoň přestat, když už se artritida objeví, protože odpověď na léčbu při pokračujícím kouření je horší než u nekuřáků.

Jaká je tedy nejlepší a nejefektivnější léčba? Rozhoduje v tomto případě i doba, kdy se na onemocnění přijde?
Začít s léčbou by se mělo co nejdříve, protože nemocní odpovídají nejlépe na počátku onemocnění. Většinou se nepodaří nemoc úplně odstranit, ale dnes existují léky, které projevy choroby významným způsobem potlačí. Léčba je ve většině případů dlouhodobá, často doživotní, jen málokdy se podaří dosáhnout stavu, kdy není potřeba podávat žádné léky.

Můžete onemocnění ve svém důsledku přivodit i smrt pacientů?
Naneštěstí existují i takové formy nemoci, které jsou vysoce aktivní, obtížně reagují na veškeré léčebné přístupy, a většinou také postihují důležité vnitřní orgány, takže k předčasnému úmrtí dojít může.

Jak na zdravé klouby
Zpestřete svůj jídelníček – nejlepší prevencí je pestrý jídelníček bohatý na vitamíny, jako jsou ovoce a zelenina, obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky, vejce, ryby, kuřecí a jiné kvalitní maso.
Pivo jako prevence – ženy, jež si dopřejí několikrát týdně skleničku piva, onemocní méně častěji než abstinentky. Podobnou službu může prokázat i příležitostná sklenka vína nebo doušek likéru.
Sportem ke zdravým kloubům – cvičení zachovává klouby pohyblivé, svaly silné, zabrání úbytku kostní hmoty a zlepšuje také kvalitu spánku. Velmi vhodné jsou plavání, svižná chůze nebo jóga.
Rybí tuk kloubům prospívá – omega-3 mastné kyseliny mírní bolest i zatuhlost kloubů. Svůj jídelníček proto obohaťte o makrelu, lososa nebo tuňáka.

prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., předseda České revmatologické společnosti.