Štěpánka z Prahy onemocněla na roztroušenou sklerózu, když jí bylo šestnáct let. Počátek nemoci byl přitom nenápadný. „Brněly mě pouze nohy a závěr byl, že mám skřípnutý nerv. Nikdo nebyl schopný říct, co mi je,“ vypráví žena.

Stav se ovšem zhoršoval, až dospěl do kritického stadia. „Na původ nemoci se přišlo až po pěti letech, kdy už jsem nebyla schopná se postavit na nohy,“ říká. Okamžitě zahájila léčbu a její stav se podařilo aspoň stabilizovat do té míry, že byla schopná žít normálním životem, mít rodinu a najít si práci.

Tisícovka ročně

To je pouze jeden z příběhů lidí s touto zákeřnou autoimunitní nemocí, která může vést až ke ztrátě schopnosti chodit. V Česku s ní momentálně žije asi dvacet tisíc lidí, ročně jich přibývá až tisíc.

„Věk prvních příznaků se objevuje nejčastěji mezi dvaceti a čtyřiceti roky věku,“ říká lékařka Eva Kubala Havrdová z Neurologické kliniky 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Výjimkou prý ovšem nejsou ani daleko mladší pacienti.

Ne vždy ovšem mladí lidé vědí, že nemoc může propuknout už ve věku, kdy nemají ani dokončenou školu nebo se teprve chystají založit vlastní rodinu. Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM/MARK je povědomí o této nemoci i přes snahu o pravidelné informování pořád špatné.

Nevědomé mládí

„Zvláštní je, že mladí lidé mají spojeni tuto nemoc se stářím. Nechtějí přemýšlet o tom, že by se mohla týkat i jich,“ komentuje to spoluautorka průzkumu Jana Proboštová.

Mladí podle ní podceňují příznaky a domnívají se, že se projevuje zapomínáním ve stáří. Celkově si myslí, že jde o nemoc starých zhruba čtvrtina populace. „Téměř pětina nedokáže ani přibližně určit, který lékař by se nemocí mohl zabývat,“ dodává Proboštová.

Opakující se ataky

Mezi hlavní příznaky nemoci patří poruchy zraku, citlivosti, svěračů či hybnosti, deprese, únava nebo kognitivní poruchy. „Objevují se v atakách, kdy se vyvinou během hodin a dnů, pak během dnů a měsíců odeznějí, zpočátku i bez léčby, což může být nebezpečné,“ říká Havrdová.

A pak nastane období bez příznaků, které může trvat měsíc, tři roky i deset let. „Ale i v době remise je choroba aktivní, vyčerpávají se rezervy nervového systému a nastává stav, který už není vratný,“ varuje lékařka. Možnosti léčby se v posledních letech značně zlepšily, takže nemusí pacienty příliš omezovat. Důležité ovšem je, aby vývoj nemoci sledovali a konzultovali s lékařem, aby mohl včas reagovat.