Rehabilitace patří mezi poměrně široký obor, který souvisí s řadou dalších oblastí a proto se různí specialisté v oboru doplňují. A jak lékař vysvětluje, počet lidí, kteří si stěžují na bolesti pohybového aparátů, v poslední době rozhodně přibývá.

Často se dá zaslechnout, že moderní sedavý způsob života si vybírá daň v podobě bolestivých zad. Můžete to potvrdit z vaší praxe? Narůstá počet takových problémů u pacientů, nebo se drží poslední roky zhruba na stejné úrovni?
Ze své praxe mohu potvrdit, že u části pacientů je sedavý způsob života určitě jedním z faktorů, který k bolestem zad přispívá. Většinou to není důvod jediný, při rozvoji bolestí zad se často kombinuje více faktorů. Sedavý způsob života však přispívá ještě k jiným a závažnějším zdravotním obtížím. Nedostatek pohybu zjišťujeme například u pacientů s hypertenzí nebo cukrovkou. Jinak bolestí zad v žádném případě neubývá, spíše pozorujeme opačný trend. I přes to, že veřejnost je již docela dobře informována o nutnosti správné životosprávy, vhodném pohybovém režimu a významu preventivního cvičení jsme otevřeli v naší nemocnici Nutriční poradnu. Nutriční poradna zajišťuje odborné konzultace v oblasti léčebné výživy, včetně vyhodnocení stravovacích zvyklostí pacienta. Poradna je určená všem, kteří chtějí sami se sebou něco udělat. Má za cíl zlepšit, udržet nebo podporovat zdraví klienta a zároveň poskytuje svým klientům individuální, profesionální a hlavně lidský přístup. 

S čím za vámi lidé nejčastěji chodí, na jaké bolesti si stěžují?
V rámci našeho oboru často řešíme pacienty zejména po ortopedických operacích, po úrazech hybné soustavy ale i pacienty s neurologickými poruchami. Nejvíce však máme pacientů s bolestí pohybového aparátu, především s bolestmi páteře různého charakteru. Pacienti s bolestmi páteře přitom představují velmi pestrou skupinu – řešíme bolesti páteře akutní i chronické, někteří pacienti mají bolesti následkem „banální“ blokády páteře, aniž by měli nějaké postižení páteřních kloubů nebo plotének. Část pacientů má bolesti následkem výhřezů meziobratlových plotének, které někdy stlačí nervový kořen a vzniká takzvaný ischias (odborně radikulární syndrom). Máme také hodně pacientů s bolestmi velkých kloubů – tedy ramen, kolen a kyčlí.

Lidé si často myslí, že stačí zajít jednou za čas na masáž a problém zmizí. Jsou ale ochotni z vaší zkušenosti změnit životní styl, chodit cvičit…?
Je pravda, že někdy přichází pacient s určitou představou o procedurách, které by měl absolvovat. Jsou opravdu i takoví, kteří si myslí že vše vyřeší masáž a proto ji požadují. Masáž má někdy význam a je to u části pacientů vhodná doplňková metoda k uvolnění svalového napětí a lepšímu prokrvení svalů, ale těžko můžeme někoho vyléčit jen masáží. Navíc u některých pacientů masáže vhodné nejsou a mohou pacientovi i přitížit. Přiznávám, že nejsem úplně nadšený, když první, co mi pacient oznámí, je, že potřebuje masáže.

Proč z toho nejste nadšený?
Svědčí to o tom, že pacient preferuje pasivní přístup při řešení svých bolestí, ale i o tom, že má zkreslenou představu o původu svých obtíží. Daleko lépe se mi pracuje a velmi mne potěší, když pacient chce být při terapii aktivní a přichází s žádostí, abychom ho naučili správně cvičit. To doslova „zajásám“, protože to je ten správný přístup. Jinak měnit životní styl není jednoduché, obvykle to lze jen do určité míry. Nejtěžší je být důsledný a vydržet, např. pokud jde o pravidelné cvičení. A to dokáží jen někteří disciplinovaní jedinci.

Jaká jsou „obyčejná“ preventivní řešení, které by mohl člověk do svého života zakomponovat, aby neměl problémy se zády a obecně s pohybovým aparátem?
Na to není jednoduchá odpověď. Nějaká obecná preventivní a pro všechny použitelná obyčejná preventivní opatření vlastně neexistují. To se musí řešit individuálně s konkrétním pacientem. Zde záleží, jaké má pacient pohybové pracovní stereotypy, jaké má pracovní podmínky, třeba, zda má vyhovující pracovní židli, zda se věnuje nějakým sportům a jakým, zda posiluje a jak to provádí. Přihlíží se k individuální pohyblivosti páteře. Co je vhodné pro pacienta s vrozeně méně pohyblivou páteří, není vhodné u pacienta s nadměrnou pohyblivostí páteře. Obecně platí páteř nepřetěžovat, ale to u každého znamená něco jiného. U někoho to znamená nesedět 12 hod u PC, u jiného pacienta nepracovat 2 hodiny s rukama nad hlavou, u dalšího pacienta třeba nedělat 60 sklapovaček po ránu. Je to opravdu vysoce individuální. Velmi obecně lze říci, že páteři nedělají dobře otřesy - skoky, dopady z výšky - zvedání těžkých břemen ve vynucených polohách, dlouhodobá práce v předklonu, dlouhé cesty autem, nebo prochlazení.

Pohyb je bezpochyby důležitou součástí života. Chodí k vám ale lidé z opačného konce spektra – kdy sportují tak intenzivně, že jim to přináší jiné problémy? Jaké to třeba jsou, co řeší?
Ano, tito pacienti k nám chodí a není jich málo. Je dost časté, že pacientovi obtíže začnou v návaznosti na nějakou sportovní aktivitu, která pro něj není vhodná, protože dochází k přetěžování hybné soustavy. Někdy to není hned zřejmé. V posledním roce jsem měl dvě pacientky, ženy ve středním věku, které si stěžovaly na bolesti v kříži. Žádná z nich dříve bolestmi páteře netrpěla. Nejdříve nebylo jasné, co za tím je, později jsme si ujasnili, že je jistá souvislost mezi rozvojem bolesti a novou sportovní aktivitou, kterou začaly provozovat. V jednom případě to byla jóga, ve druhém případě se jednalo o posilovací rytmické cvičení ve vynucených polohách. Vyšetřoval jsem více pacientů provozujících golf, hodně volejbalistů a tenistů. V některých případech se jednalo o obtíže v důsledku jednorázového přetížení, ale při recidivách obtíží je někdy jedinou rozumnou cestou se sportem skončit. Toto se zejména bedlivě musí sledovat u dětí. Jde o to, aby dítě provozovalo sport přiměřený jeho tělesným dispozicím, protože v opačném případě může dojít i k trvalému poškození dětského organismu.

Jaká byla vaše cesta k oboru?
Já jsem začal jako neurolog, mám první i druhou atestaci v oborou neurologie. Mým prvním učitelem, na kterého rád vzpomínám, byl profesor Martin Bojar. Vždy mne ale zajímala problematika pohybového aparátu, proto mne stále více přitahoval obor rehabilitace, který se pohybovým aparátem hodně zabývá. Třetí atestaci mám právě v oboru rehabilitace. K rozvoji rehabilitace v ČR přispěli především dvě slavné osobnosti světového formátu: profesor Karel Lewit a profesor Vladimír Janda. Tyto osobnosti mne také hodně ovlivnily a považuji je za své učitele. Pro můj profesní vývoj byl také důležitý profesor Pavel Kolář, se kterým jsem měl možnost spolupracovat a který patří mezi přední osobnosti současné české ale i evropské rehabilitace.

Má obor neustále nové trendy, které je nutné sledovat a vzdělávat se, nebo již všechno bylo objeveno?
Všechno objeveno určitě nebylo. Novinky jsou hlavně v léčebných postupech a technice, ale to hlavní je, že do oboru pronikají nové technologie. Za velký pokrok lze považovat vývoj robotických přístrojů, které se v posledních letech začínají v našem oboru používat. Jsou to přístroje, které např. umožňují pacientovi s nepohyblivými končetinami nacvičovat chůzi, nebo u pacienta s nepohyblivou rukou umožňuje takzvaná „robotická rukavice“ pohyb prsty, přičemž se využívá vizuální zpětné vazby. I tento přístroj máme v našem Rehabilitačním centru.

Co je pro vás na tomto oboru nejzajímavější?
Na rehabilitaci se mi především líbí, že pacientovi obtíže pojímá komplexně. Náš obor nemá ostré hranice, prolíná se s ortopedií, traumatologií, neurologií. Je potřeba mít dostatečné znalosti i z těchto oborů. U řady pacientů se na obtížích totiž podílí současně porucha neurologická, dále porucha kloubní nebo poúrazové pohybové omezení a to vše je třeba u daného pacienta řešit. S takovým složitým pacientem pracuje vždy celý tým pracovníků jehož součástí je rehabilitační lékař, dále fyzioterapeut, ergoterapeut, eventuelně logoped, a protetik a každý přispěje svým dílem.