Jelikož měli obezitu v rodině, nebylo vůbec složité při nedostatku pohybu a naopak dostatku jídla hodně přibrat. „Moje nabírání nejvíc odstartoval už ten úraz v dětství, když jsem si zlomila nohu na škole v přírodě a byla skoro půl roku doma. To jsem se nejvíc zakulatila,“ vypráví dnes 44letá Simona.

Většinu nabraných kil z dětství se jí už nepovedlo i přes usilovné sportování zhubnout. Dnes už Simona ví, že velkou roli v tom hrála její psychika. Nepomohly různé diety ani to, že si na radu rodičů pořídila fenku Meggie a začala hodně chodit. Tehdejší váha 130 kilo se prostě držela a nešla dolů.

Celý den nebyl čas se najíst

„Vždy jsem něco zhubla, ale pak jsem zase kvůli jojo efektu kila nabrala zpět. Nejvyšší váhu v životě jsem měla 168 kilo, teď vážím 94 kilogramů,“ říká Simona. Zpětně si své marné úsilí o hubnutí vysvětluje tím, že měla fyzicky i psychicky náročné zaměstnání, které jí nedovolovalo dodržovat jakýkoli režim.

close Simona se svou fenkou Meggie, věrnou průvodkyní, která Simoně po celou dobu dodává sílu. info Zdroj: se svolením Simony Fabianové zoom_in Simona se svou fenkou Meggie, věrnou průvodkyní, která Simoně po celou dobu dodává sílu.

„Vstávala jsem v pět ráno, v práci jsem byla v permanentním stresu, za celý den jsem neměla chvilku, kdy bych se mohla najíst,“ vysvětluje Simona. Náročná práce, opakované neúspěchy ve snaze o hubnutí a další růst hmotnosti, zhoršení kondičky, onemocnění obou rodičů, to vše přispělo k nalomení Simoniny psychiky i nárůstu hmotnosti.

Věděla, že sama to nedokáže

Pak ale po dlouhé nemoci zemřeli nejprve maminka a rok po ní i tatínek, o něž dlouho pečovala. V té chvíli si Simona řekla, že teď už se musí začít starat také sama o sebe, a začala svou hmotnost intenzivně řešit.

Psal se rok 2018: „Vyhledala jsem pomoc lékařů. Věděla jsem, že si musím nechat pomoci, protože samotná jsem to nezvládala a měla jsem už téměř 170 kilo.“ Na doporučení praktického lékaře se Simona dostala do obezitologického centra Všeobecné fakultní nemocnice Praha.

Nejdříve docházela k nutriční terapeutce, díky spolupráci s ní se jí podařilo konzervativně zhubnout o asi 15 kilo na 152 kilogramů. Redukce se ale zastavila, hmotnost začala stagnovat, a později dokonce opět i růst. O operačním řešení ale Simona stále nechtěla uvažovat.


Nahrává se anketa ...

Zlomený strach z operace

„Tehdy mě můj lékař, pan profesor Matoulek, posadil ve své ambulanci k jiné pacientce, která byla po gastrickém bypassu,“ vzpomíná. „Bylo to moje první reálné seznámení se s tím, co to bariatrie vlastně je,“ prozrazuje Simona.

Gastrický bypass:

| Video: Youtube

Také se zúčastnila několika Bari-klubů, v nichž se scházejí odoperovaní pacienti a kde, jak s úsměvem říká, neřekla ani slovo, jen seděla a poslouchala. „Všechny tyto zkušenosti pomohly zlomit můj strach z bariatrie, takže má největší obava nakonec byla, kdo se mi postará během doby, kdy budu v nemocnici, o psa,“ doplňuje.

Co když bude mozek chtít pizzu?

Gastrický bypass podstoupila 11. září 2019 s hmotností 160 kilogramů. Břicho ji po zákroku nebolelo vůbec, operace probíhá šetrně laparoskopicky přes tři zhruba dvoucentimetrové řezy. Zato ji, asi jak ležela dlouho na sále, velmi silně bolela záda. Jinak vše proběhlo bez problémů.

„Měla jsem největší hrůzu z toho, že mi můj mozek bude po operaci dál říkat – máš hlad, dej si pizzu – a já ji pak celou sním. Jakmile jsem se ale probrala z narkózy, věděla jsem, že to bude dobré.“

Tři kila kůže pryč

Ještě během týdenní hospitalizace po bariatrickém výkonu zredukovala Simona hmotnost o asi deset kilogramů. Váha šla zpočátku dolů rychle, pak se to zpomalovalo a kolem 102 kilogramů se hmotnost ustálila a asi rok se nechtěla dál snižovat.

„Měla jsem po redukci velký kožní převis a kýlu, čekala jsem na plastiku. Tu jsem absolvovala letos v lednu, kdy mi kromě jiného odstranili přebytečnou kůži na břiše. Jenom tím šla dolů další tři kila,“ říká Simona.

Konec hubnutí, už jen zpevňování

Co Simonu přimělo absolvovat bariatrický zákrok? Zdravotní komplikace neměla, občas ji jen bolela záda. Motivací k operaci bylo to, že nechtěla trpět později ve stáří. Navíc se necítila dobře, nelíbila se sama sobě. Po zhubnutí od své nejvyšší váhy 168 kilo na dnešních 96 kilo má Simona o 72 kilogramů méně a je spokojená.

close Simona letos na jaře. „Chtěla jsem, abych se líbila sama sobě, což se podařilo, a teď už mám v plánu jen zpevňovat svaly,“ říká o sobě. info Zdroj: se svolením Simony Fabianové zoom_in Simona letos na jaře. „Chtěla jsem, abych se líbila sama sobě, což se podařilo, a teď už mám v plánu jen zpevňovat svaly,“ říká o sobě.

„Jsem už v cílové váze, kterou jsem si stanovila, nemám stavbu těla na to, abych byla nějak extra štíhlá, stačí mi být tak akorát. I lékaři mne ujišťují v tom, že jsou jen určité hranice, do který se dá dohubnout. Chtěla jsem, abych se líbila sama sobě, což se podařilo, a teď už mám v plánu jen zpevňovat svaly,“ říká Simona.

Malé a zdravé porce jsou základ

Porce jídla si lidé po chirurgické léčbě obezity odměřují miskami o obsahu 150 mililitrů. Simona si porce hlídá a zvládá to dnes, po čtyřech letech od operace, i bez přesného odměřování. I když si dá jídla třeba trochu víc, dokáže to vykompenzovat energetickým výdejem v pohybu. Ovšem dodržovat zdravý jídelníček po operaci je podle Simony důležité.

Tabu není ani smažený bramborák

Že po bariatrické operaci lze žít normálním životem, dokládá i to, že si Simona nevaří jen zásadně redukční jídla. Když má chuť, udělá si i klasický smažený bramborák. Po smažení ho dá odkapat, aby nebyl tak tučný. A sní jen jeden, ostatní rozdá – třeba bratrovi, který bydlí kousek od ní, nebo kamarádům, když přijdou na návštěvu.

„Asi před půl rokem jsem měla najednou 106 kilo, prostě proto, že jsem jedla věci, které jsem neměla – sladké i tučné. Na přejídání velkými porcemi si ale dávám pozor, protože pak je člověku strašně špatně. O to nestojím,“ říká Simona.

Má sedavé zaměstnání v úřadě, takže hned po práci vyráží na procházky s dvanáctiletou fenkou Meggie, věrnou průvodkyní, která Simoně po celou dobu dodává sílu. Když potřebuje Simona větší výkon, vyráží do fitka chodit na pásu, nebo si tam sama posiluje.

Oblíbený Simonin recept: rýže na různé způsoby

Nejraději má Simona rýži z rýžovaru. A k tomu si dopřeje konzervičku tuňáka. Nebo si dá i vepřové maso, které si upraví jako „čínu“ se sójovou omáčkou a kořením pěti vůní. K tomu mraženou zeleninu – kupuje směs pro asijská jídla a dává ji uvařit rovnou s rýží. Nebo k masu nakrájí pórek, papriku, trochu cibule.

Proč se to povedlo?

Vysvětluje profesor Martin Matoulek, obezitolog z Všeobecné fakultní nemocnice Praha

close Profesor Martin Matoulek, vedoucí lékař XXL centra III. interní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice. info Zdroj: se svolením VFN zoom_in Profesor Martin Matoulek, vedoucí lékař XXL centra III. interní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice.„Podle mých zkušeností s pacienty s hmotností 150 kilogramů a více bylo od začátku zřejmé, že je pacientka indikována k bariatrické operaci. Cílem bylo před operací zredukovat co nejvíce kilo konzervativní cestou.

Po velmi úspěšném tříměsíčním programu, kdy zredukovala kolem 15 kilogramů, se paní Simona domnívala, že to celé zvládne i bez operace. V následujícím roce ale její hmotnost opět stoupla na původní číslo. Proto se začala na bariatrii připravovat a po další úspěšné redukci operaci podstoupila.

Výsledek, jak je patrné z fotografií, je opravdu velmi dobrý. Jak vyplývá z našich dat a zkušeností, delší příprava na bariatrii je vždy vhodnější než rychlý přístup k operaci bez přípravy.

Klíčové je také sledování hladiny vitaminů v krvi – vitaminu D, B12 a dalších, ale i konzultace u nutričního terapeuta. Suplementace bývá po gastrickém bypassu nutná u vitamínu D, ostatní vitaminy lze získat v dostatečném množství ze stravy.

Plastická operace břišní stěny, kterou paní Simona podstoupila, je po tak velkých hmotnostních poklesech obvyklá. Jsem moc rád, že nyní paní Simona prostřednictvím Bari-klubů pomáhá dalším potenciálním zájemcům o operaci.