Na úhradu dosáhnou jen ta zdravotnická zařízení, která během posledních let udělala dostatečný počet těchto výkonů. Právě to je podle pojišťoven i ministerstva zdravotnictví známkou toho, že je nemocnice na danou operaci skutečně dobře připravená a že je v ní po takovém výkonu dostatečná poptávka ze strany pacientů.

Rozhodne poptávka

„V rámci probíhajícího dohodovacího řízení, ve kterém se snažíme stanovit úhrady na příští rok, zkoumáme personální a technické vybavení jednotlivých nemocnic. Zjišťujeme také, jaká je v nich poptávka po určitých výkonech,“ přiznal náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny David Šmehlík.

Pokud někde personál chybí nebo byl počet určitých operací v minulých letech příliš nízký, pojišťovna už tuto péči v příštím roce s danou ne-mocnicí nenasmlouvá. „Samozřejmě to neplatí v případech, kdy by v daném regionu nikdo jiný tuto péči neposkytoval,“ doplnil Šmehlík.

Proč to pojišťovny dělají? Podle náměstkyně ministra zdravotnictví Heleny Rögne-rové je to jediný způsob, jak osekat současnou přebujelou nemocniční síť. „Česko má nemocnic opravdu příliš mnoho. Začínají chybět lékaři a sestry, je třeba udělat změny. Tyto změny ale nesmí být revoluční, to by bylo politicky neprůchodné. Nelze zavírat celé nemocnice nebo celá oddělení,“ vysvětlila Rögnerová.

Pojišťovny prý musí postupovat úplně jinak: „Na základě analýzy dat o kvalitě péče a poptávce ze strany pacientů musí vytipovat, které nemocnice budou napříště určitou péči poskytovat a ve kterých bude tato péče naopak zbytná,“ řekla. Smlouvu s těmito špitály pak musí osekat.

Nemocnice, které stojí jen pár kilometrů od sebe a poskytují shodný typ výkonů, se tak podle ní postupem času specializují. Budou také přinuceny lépe spolupracovat.

Podle Pavla Hroboně, bývalého náměstka ministerstva zdravotnictví z dob Tomáše Julínka, by měla v každém špitálu zůstat jen všeobecná interna a následná péče. „To by mělo být doplněno stanicí rychlé záchranné služby, širokým spektrem ambulantních služeb, případně centrem jednodenní chirurgie,“ řekl.

Příliš hustá síť?

Část nemocnic s jejich nápadem souhlasí. Například ředitel zdravotního úseku Nemocnice v Karlových Varech Josef Mašek uvedl, že v jeho regionu stojí na rozloze 246 kilometrů celkem 16 nemocnic. „Dojet z jedné do druhé trvá autem deset až osmnáct minut. Není divu, že se všem nedostává personál ani přístrojové vybavení,“ řekl. Některé špitály už podle něj nemají ani na pojištění odpovědnosti pro případ žaloby nespokojeného pacienta.

Deník se během března a dubna snažil právě počty výkonů a kvalitu poskytnuté péče v jednotlivých nemocnicích zmapovat. Vycházel z dat Kanceláře zdravotního pojištění za rok 2016 a 2017.