Setkáváte se u lidí s častou únavou?
Ano. V důsledku online světa má mnoho z nás permanentní přístup k práci. Těžko se pak nastavují hranice. Dřív se po uplynutí úředních hodin zaklaplo a hlava se mohla věnovat jiným myšlenkám. Nonstop přístup do kanceláře nás postupně vyčerpává tím, že na práci myslíme skoro pořád. Každou chvíli se můžeme podívat, zda nám nepřišel mail. Mozek tedy nemá čas dostatečně si odpočinout.

Co si vypnout na mobilu upozornění na nové zprávy?
Je to jedna z možností. Pořád totiž přicházejí nějaké notifikace, které vyrušují a navozují pocit, že člověk má být neustále ve střehu. Velkou roli hrají i sociální sítě. Zajdete se na něco podívat a hned tam strávíte hodně času. Důležité je regulovat si množství přijímaných informací i dobu, kdy je budeme přijímat.

PŘEČTĚTE SI: Jak na syndrom vyhoření? Dobré je nepřepínat se, nejet pouze na výkon a dělat něco i jen tak pro radost:

Čím více energie člověk do své práce vložil, tím větší prázdno se v případě vyhoření rozprostře v jeho mysli.
Když je práce centrem emocionálního vesmíru, hrozí vyhoření, varují experti

Tedy vědomě si stanovit, že teď je čas na práci a teď na osobní život? Pokud to je tedy možné.Když to bylo možné dřív, proč by to nešlo v současnosti?! Určitě je třeba nenechat na sebe působit víc informací, než je nezbytně nutné.

Jaká je hranice mezi únavou, vyčerpáním a syndromem vyhoření?
Krátkodobá únava je běžná, člověk se pár nocí vyspí a je zase fit. Když je ale unavený dlouhodobě, nebere na vědomí zdravotní signály a je i v lehké psychické nepohodě, která se s vyčerpaností dostaví, je třeba nápravě věnovat víc úsilí. Na to dát se do kondice totiž člověk bude potřebovat týdny i měsíce. Když jde ale dál a dál za hranu a energii postupně vyčerpává do stále většího minusu, může mu to způsobit i dlouhodobé zdravotní potíže. Hrozí, že dojde k syndromu vyhoření, který člověka zastaví. Tělo dá stopku a z vážného stavu se může člověk dostávat dlouhé měsíce i roky.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Přes polovinu Čechů už postihl syndrom vyhoření nebo jim hrozí. Situace se zhoršila během pandemie:

Syndrom vyhoření - Ilustrační foto
Nebezpečným syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech. Odborníci radí zabrzdit

A dospěje to někdy i do takového stádia, že musí překopat život a změnit třeba práci?
I to se může stát, není to však vždy nutné. Stačí i dočasné úlevy. S několika klienty jsem takové stavy řešila. Zpravidla je důležité, aby člověk snížil nároky sám na sebe. Přenastavil tlak, který sám na sebe vyvíjí, protože chce být v jisté oblasti perfektní. Vzbuzuje to u něj pocit, že vše musí zvládat na 120 procent, což je klasická cesta vedoucí k vyčerpání.

Je to tedy tak, že vyšponované výkony mnohdy po člověku nechtějí jeho nadřízení, ale bič si na sebe uplete sám?
Ano. A někdy je to kombinace vícero věcí. Člověk si sám na sebe vytvoří tlak, přičemž nadřízení a kolegové v práci na něj spoléhají víc, protože je schopný, vědí, že umí dobře zprocesovat úkoly, a tak mu jich přibývá. Tím roste i jeho vyčerpanost.