Nechuť cokoli dělat, neodeznívající pocity vyčerpání. Takové příznaky mohou značit syndrom vyhoření, kterým podle odborníků trpí každý pátý Čech. Problém umocnila covidová pandemie, během níž plno z nich cítilo vyložený zmar.
Vyplývá to z aktuálních údajů neziskové organizace Loono sdružující mladé lékaře a studenty medicíny. „Chronický stres, nezdravý životní styl a často také nevhodné pracovní podmínky. To vše může vést k syndromu vyhoření, který se objevuje i u psychicky úplně zdravých lidí,“ upozornila zakladatelka organizace Kateřina Šédová.

Alarmující je i další číslo. Podle výsledků mezinárodní studie STADA Health Report 2022 až šedesát procent Čechů syndromem vyhoření buď již prošlo nebo mu jsou velmi blízko. „Může postihnout kohokoli, kdo věnuje valnou většinu svého času plnění povinností a nevěnuje dostatek prostorou regeneraci,“ uvedla terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová.
Problémy podle ní postihují lidi bez ohledu na věk. Vyhoření dohnalo kupříkladu třicetiletou Evu z jižních Čech, která chtěla být nejlepší manažerkou. „Snažila jsem se předstihnout konkurenci a nedošlo mi, jak mě to ničí. Až jsem postupně nemohla nic, brečela a nevěděla co dál,“ řekla Deníku.

Trápení trvalo měsíce. Vzala si proto neplacenou dovolenou a docházela k psychologovi. Ubrala na plynu, zpřeházela si hodnoty a časem začala působit v méně exponované pozici. „Striktně svůj čas dělím mezi práci, přítele a svoje koníčky,“ dodala Eva.
Psychická podpora zaměstnanců
Jelikož lidé v práci tráví mnoho času, je důležité, jaké je tam klima. Pokud navíc dojde ke zvýšení věku odchodu do důchodu, budou ho tam trávit ještě víc. „Mnozí zaměstnavatelé se o problém vyhoření zajímají,“ uvedla pro Deník kariérní koučka, konzultantka a terapeutka personální a pracovní agentury ManpowerGroup Alexandra Safi Narwa. Důraz klade na otevřenou komunikaci, týmovou spolupráci či podporu duševního zdraví.

Třeba u jednoho z největších přepravců působících i v Česku Geis CZ nabízejí řadu benefitů, které zaměstnanci mohou využít pro zachování zdravého životního stylu. „Pravidelně s nimi hovoříme o jejich profesním rozvoji, kariéře a pracovní spokojenosti tak, abychom možné náznaky vyhoření odhalili již v počátku a mohli je společně řešit,“ uvedla pro Deník HR manažerka firmy Jaroslava Šindelářová.
Zaměstnanci Sodexo Benefity zase mohou čerpat až čtyřiatřicet volných dní ročně, mají flexibilní pracovní dobu, dle svých preferencí mohou zvolit práci z domova či z kanceláře a v případě potíží využít i bezplatnou linku pomoci. „Přispíváme také každému nemalé částky ročně do Cafeterie, ze které si může zaplatit dovolenou, sport, masáže, terapie nebo vzdělávání,“ uvedla pro Deník personální ředitelka společnosti Martina Machová.
Vyhoření je těžký psychický stav, je třeba odborné pomoci, upozorňuje terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová
Terapeutka Jana Neuwerthová ŠmýdováPodle terapeutky Jany Neuwerthové Šmýdové z Prahy specializující se na pomoc lidem, které přepadlo vyčerpání, únava či vyhoření, není úplně jednoduché, aby člověk sám u sebe daný syndrom identifikoval. „V zásadě to bývá tak, že když dlouho překračuje svoji hranici, může se mu stát, že jednoho dne regulérně nemůže vstát z postele nebo totálně ztratí motivaci cokoli dělat. Zvládá sice fungovat, ale nechce se mu nic. Ani pouštět se do hezkých věcí,“ řekla Deníku.
Může člověk vyhoření překonat sám, nebo je lepší požádat o pomoc odborníka?
Doporučuji konzultovat to s odborníkem. Je to těžký psychický stav a může trvat měsíce, občas i roky, než se z něj člověk dostane. Bez pomoci se v tom plácá zbytečně dlouho. S odborníkem to vezmou zkratkou.
Jakou?
Důležité je zmapovat, jak na tom člověk skutečně je, a hledat cesty, jak může dočerpat energii. Mnohdy je dobré udělat v životě víc opatření, aby se z mínusu dostal do bodu nula. Potom začne s terapeutem pracovat na tom, aby se dostal do plusu a začal normálně žít.

Souvisí syndrom vyhoření s věkem či stereotypní prací?
Ve své praxi se setkávám s tím, že věk se syndromem vyhoření až tak nesouvisí. I když obvykle o pomoc žádají spíš lidé středního věku, kteří mají náročnou práci a rodinu a snaží se zvládat vše na určité úrovni, kterou si stanovili. Není to ale pravidlo. Do syndromu vyhoření, kdy je vyšťavený a nemá sílu, se může dostat i mladý člověk, který rodinu nemá a stále jen pracuje.
Hovoří se o zvyšování věku odchodu do důchodu. Pokud k němu dojde, může to mít vliv na to, že syndromem vyhoření bude trpět víc lidí?
Myslím, že ne. Pokud člověk vedle práce a péče o rodinu také dostatečně odpočívá a věnuje nějaký čas sobě, může v klidu a plné síle žít i pracovat do vysokého věku. Do vyčerpání a vyhoření se dostávají lidé, kteří na odpočinek a na to, že by měli sami sebe dosycovat, nedbají. Proto je tak důležité myslet na udržitelný výkon, snížit perfekcionismus a tlak na sebe.