Naštěstí věta lékaře neznamenala to, co Soňu v první chvíli napadlo. Ale začal tak nelehký život malé Terezky, která má ve svých jedenácti letech za sebou už neuvěřitelných osmnáct operací. Trpí vážnou srdeční vadou a s tím jsou spojené i další potíže. „Terezka se narodila jako zdravé dítě. Prvních šest dní nás všichni ujišťovali, že je zdravá, hezká a nejsou žádné problémy. Po čtyřech dnech nás propustili z porodnice, necelé dva dny jsme byli doma, já jsem ji nakojila, dala spát, ale ona se už neprobudila. Byla šedivá, nedala se vzbudit, tak jsme ji okamžitě vezli do nemocnice,“ vzpomíná Soňa Kodýdková.

Prvotní informace byla, že Terezka vdechla mléko. Tehdy pan primář rodičům nevybíravým způsobem sdělil, že to zavinili oni. Holčičku převezli do Plzně, kde se naopak od lékařů dozvěděli, že mléko nevdechla, dýchání je prý čisté. „Podle nich šlo zřejmě o střevní infekci. Tím, že se Terezka narodila po termínu, mohla jsem mít špatnou plodovou vodu, a ona se jí nalokala. Měli jsme zavolat druhý den ráno, že nám řeknou víc. Nevolali jsme, raději jsme tam rovnou jeli, stejně jsme celou noc nespali,“ vypráví maminka.

Těhotenství každá žena prožívá jinak:

Naděje žádná

Při příjezdu do nemocnice viděli, jak vzlétá vrtulník, ale v tu chvíli je ani nenapadlo, že by v něm mohla být jejich Terezka. „Přišli jsme nahoru a pan doktor nám oznámil: „Přišli jste pozdě.“ V tu chvíli jsem zkolabovala,“ říká Soňa. Lékař však rodičům vysvětlil, že dcera byla ve vrtulníku, který právě odletěl. Má těžkou srdeční vadu a v tuto chvíli neslučitelnou se životem. „V podstatě nám řekl, že jde o úplně zbytečný převoz,“ vzpomíná se slzami v očích na neomalené chování lékaře.

Naštěstí se ale slova lékaře nepotvrdila, Terezka bojovala v Praze. „Manžel mě odvezl domů k rodičům a jel do pražského Motola sám. Já bych to nedokázala. Zjistil, že Terezka má těžkou srdeční vadu, chybí jí půlka srdíčka. Je napojená na mimotělní oběh, lékaři se ji snaží stabilizovat a až se to povede, tak ji budou operovat,“ říká.

Manželé pak jezdili do Prahy za Terezkou skoro obden. Měla všude hadičky, nesměli se jí ani dotknout. Tamní doktor jim vysvětlil, že se s touto vadou rodí více dětí. Jejich dcera ale měla smůlu, protože se na ni přišlo pozdě. Už má za sebou osmnáct operací a podle motolských profesorů jsou v této nemocnici smutnými rekordmany.

Denně na kyslíku

Potíže však stále přibývají. „Terezka musela dostat umělou chlopeň, protože se ta její roztrhala, má stimulátor, tím jak roste, se jí zužují žíly a tepny, které se musí rozšiřovat a roztahovat. Je to pořád dokola, jedno se opraví, další zase přijde. Velkým problémem jsou také plíce. Nefunguje tam tlak, jaký by měl být, takže se přidala plicní hypertenze. Devět let na ni bere léky, ale teď nám řekli, že už nedostačují. Musíme mít tedy doma kyslík, na kterém musí být Terezka napojena 16 hodin denně, navíc dostala nové léky,“ pokračuje s výčtem potíží maminka Soňa.

Kyslík už je velkým soustem i pro holčičku, která ho těžko snáší. „Je to s ním hodně těžké, protože si na něj nemůžu zvyknout. Trápí mě to. Nebaví mě u něj tak dlouho ležet,“ svěřuje se smutně Terezka.

Raději by běhala venku s kamarády a bavila se jako oni, ale to bohužel nemůže. Nezvládne dojít ani do školy, musí si udělat několik přestávek, cestu neudýchá. Ve škole ji to ale baví a chodí tam ráda. „Mám tam kamarády, pomáhají mi, baví mě pracovní činnosti, kreslení a přestávky. Líbí se mi tam,“ říká Terezka a přiznává, že už si zvykla i na pobyt v nemocnici, kde je velmi často. Lékaři jsou prý na ni hodní.

Pomáhají nadace a lidé

Aby toho nebylo málo, tak veškerá léčba a léky jsou hodně finančně náročné. Tatínek proto pořád pracuje, Soňa a Terezka ho skoro nevidí, je i šest neděl v kuse pryč. Pro rodinu je to těžké. „Zvládáme vše zaplatit jen díky velké pomoci různých nadací a dobrých lidí. Jinak by to ani nešlo, jsou to tisíce a tisíce měsíce. Chci proto všem moc poděkovat, jen díky nim můžeme dát Terezce potřebnou péči a léky,“ přiznává bezmoc Kodýdková.

„Zákony jsou špatně nastavené. Děti, které mají problémy se srdíčky, tabulkami propadnou, tam se totiž vše odvíjí od pohybu, od toho, jak dítě vypadá, a co vše zvládne. Že jim nefunguje srdíčko, nikoho nezajímá. Získat nějaký příspěvek je nadlidský výkon. Více pomáhají různé organizace než stát,“ stěžuje si maminka.

Dokonce se najdou i lidé, kteří rodinu oberou. I s takovouto situací se bohužel rodina Kodýdkova setkala. Lidé se holčičce skládali na kočárek, který hodně potřebovala, protože chůze je pro ni velmi náročná. Posílali víčka, aby ho za ně mohli koupit, podařilo se. Stál více než dvacet tisíc korun. Terezka se z něj ale radovala jen pár dní, protože jí ho někdo ukradl přímo z chodby domu, kde bydleli, a dodnes se nenašel.