„Tupozrakost vzniká tím, že se nevytvoří optimální dráha mezi okem a mozkem. Nejčastější příčinou bývá to, že na jednom oku je nepoznaná dioptrická vada, anebo je vyšší než na druhém. Mozek zablokuje informaci, která je do něj přenášena ze slabšího oka. Vybere si lepší informaci z lépe vidoucího oka a tu horší zapudí," popsal.

Pokud dítě vidí na jedno oko dobře a na druhé hůř, vyřadí se horší oko z pozorování a hodnocení viděného. Tupozraké dítě se nakonec dívá jen jedním okem, tím s ostřejším viděním, druhé má jakoby zanedbané, tupé. Oko ztrácí funkci, dítě se jím nedívá a později ani dívat nemůže, pokud včas nezasáhne oční specialista.

Příčinou tupozrakosti vedle šilhání nebo rozdílné dioptrické vady může být také šedý zákal či úraz. „Zrakové vady jsou dědičné, toho by si měli být rodiče vědomi. Jestliže v rodě existuje dioptrická vada nebo šilhání, pak se totéž může objevit i u potomků. Rodič by o tom měl informovat lékaře a ten by měl dítě poslat na odborné vyšetření," uvedl Novák.

Léčba bývá zdlouhavá a dětem ne vždy příjemná. Rychlé řešení operací ale možné není, tupozrakost se nedá operovat, ani laserem, ani žádným jiným způsobem. Úspěšně se léčí tak, že se lepší oko zakrývá tzv. okluzorem, aby si mozek zvykl na signál od horšího oka. Černé záslepky na brýlích už jsou minulostí, moderní okluzory jsou barevné, s veselými obrázky. Další možností okluze jsou kontaktní čočky, které pouhým okem nejsou vidět vůbec. Slabší oko se ambulantně u ortoptičky procvičuje.

Počátky s okluzorem nejsou pro dítě snadné. Potřebuje asistenci dospělého, protože tupozrakým okem se špatně orientuje a může se zranit. Tupozraké oko se musí namáhat i do blízka, procvičuje se hrou, například se stavebnicemi, pexesem, omalovánkami.