Více než třetina dospělých podle odborníků často nebo dokonce stále pociťuje únavu, syndrom vyhoření je na vzestupu a trápí lidi napříč světem. Anglický vědecký spisovatel David Robson o tomto palčivém problému hovořil s kulturní historičkou a výkonnou koučkou Annou Katharinou Schaffnerovou. Jejich rozhovor přinesla britská BBC.

Obavy z vyčerpání a jeho příčin podle Schaffnerové sahají až do starověké Číny. Její nová kniha Vyčerpaný: AZ pro unavené, která vyšla v angličtině počátkem letošního roku, proto zkoumá historii a vědu o vyčerpání.

Cyničtější přístup k lidem

S vyčerpáním si člověk může poradit odpočinkem a zvolněním. Jak historička zdůraznila, vážnější je ale vyhoření, což je syndrom se specifickými znaky. „Je definováno jako pracovní nevolnost, která se projevuje sníženou energií a výkonností v kombinaci s cyničtějším přístupem k lidem, se kterými pracujeme. Nebo k organizacím, pro které pracujeme,“ vysvětlila.

Terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová radí, jak rozpoznat hranici mezi běžnou únavou a syndromem vyhoření:

Terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová
Je důležité naučit se oddělovat osobní a pracovní život, říká terapeutka

Lidé podle ní mají tendenci přeceňovat práci, která je u mnohých v centru emocionálního vesmíru. „Částečně i proto, že se potýkáme s nejistější a konkurenceschopnější pracovní kulturou,“ řekla. Mnozí též touží nejen po postavení a příjmu, ale i po tom, aby se mohli realizovat.

Chtějí proto, abych jejich práce dávala nějaký smysl. „V minulosti byly jasněji vymezené hranice mezi prací a volným časem. Dnes, pokud nejsme vysoce disciplinovaní, je pro nás těžké pracovně vypnout, nekontrolovat maily a zprávy,“ podotkla Schaffnerová.

V zimě hledá fíky jen šílenec

Odkázala na odborné výzkumy. Podle nich je šest nejčastějších důvodů vyhoření nadměrné pracovní vytížení, nedostatečná autonomie, nepřiměřené odměny, rozpad komunity, nesoulad hodnot a nespravedlnost. „Faktor neférovosti je asi tím nejdůležitějším, se kterým se u svých klientů setkávám. Nedostatek uznání může způsobit neuvěřitelnou sociální bolest,“ zmínila.

Zdroj: Youtube

Ohroženi jsou i perfekcionisté, kteří na svoji práci uplatňují přísná měřítka. „Mnoho lidí má vnitřního kritika, silně negativní vnitřní hlas. Jako by na nás někdo neustále křičel negativní poznámky. To může vysát naši energii zevnitř. Je dobré snažit se zjistit, že se váš vnitřní kritik mýlí a pokusit se tyto stavy mysli racionalizovat,“ upozornila.

Pomoci mohou koníčky. Proč? „Aby se člověk zbavil tlaku na úspěch. Jediným účelem koníčka má být potěšení,“ nastínila Schaffnerová. Lidé by zkrátka neměli brát své zájmy jako další oblast, ve které chtějí být nejlepší.

Jak se syndromem vyhoření bojovat, jak si sám pomoci a znovu vše začít zvládat?

Vyhoření není jen pocit neurčitého smutku a neschopnosti se pro cokoli nadchnout
Plíží se k vám, až vás pohltí. Jak poznat a zvládnout syndrom vyhoření?

Důležité je podle zmíněné historičky a koučky i to, aby člověk sám sobě porozuměl a věděl, že je normální pociťovat občas i strach, hněv nebo smutek. „A že s tím nemusíte v danou chvíli bojovat,“ řekla. Za dobrá považuje i realistická očekávání. V této souvislosti připomněla citát někdejšího římského císaře Marca Aurelia, že jen šílenec jde v zimě hledat fíky.

Lehčí je vyhoření předejít

Syndrom vyhoření trápí i Čechy. Z loňských údajů organizace Loono, která sdružuje mladé lékaře a studenty medicíny, už postihl nebo hrozí víc než polovině obyvatel. Situaci zhoršila pandemie covidu plná stresu a izolace od běžného života.

Podle mluvčí Loono Barbory Fialové je mnohem snazší syndromu vyhoření předcházet než pak řešit jeho nepříjemné následky. „Zdůrazňujeme devět bodů, na které má člověk v rámci prevence myslet. Mezi nimi je rozvíjení vztahů s rodinou, přáteli i kolegy, stanovení si realistických nároků a dosažitelných cílů, dostatek času na spánek a relax, pohyb i odpočinek od moderních technologií,“ uvedla pro Deník (více v boxu).

Přes polovinu Čechů už postihl syndrom vyhoření nebo jim hrozí. Situace se zhoršila během pandemie:

Syndrom vyhoření - Ilustrační foto
Nebezpečným syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech. Odborníci radí zabrzdit

Pokud se člověku nepodaří syndromu předejít, zrádné je, že v počáteční fázi je náročné vůbec jej zachytit. „Poněkud paradoxně totiž začíná v momentě, kdy má člověk extrémní energii, jede naplno, dává do své práce všechno. Zároveň ale může mít pocit, že není dostatečně doceněný a že vše, co dělá, je málo,“ popsala Fialová.

Nebezpečí narušení vztahů

Jak podotkla, až v dalších fázích začíná docházet ke ztrátě energie, k narůstání pocitu frustrace a k postupné ztrátě smyslu nejen v zaměstnání, ale také v soukromém životě. „Syndrom vyhoření může totiž vést až k narušení rodinných, partnerských a přátelských vztahů,“ upozornila Fialová.

Mezi základní psychické příznaky podle ní patří vedle únavy i pokles výkonnosti a kreativity, deprese, úzkosti a pocity zklamání, poruchy paměti a soustředění, neschopnost uvolnit se i citová otupělost a apatie. „Objevit se ale mohou také příznaky jako poruchy trávení a dýchání, pokles libida, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, pocity vyčerpání i větší náchylnost k návykovým látkám,“ vyjmenovala.

Nechuť jít do práce a vůbec něco dělat, vyhýbání se kontaktu s přáteli či nekonečná únava. To jsou některé znaky syndromu vyhoření:

Syndrom vyhoření
Přichází tiše, ale stane se peklem. Syndrom vyhoření může skončit hospitalizací

Pokud na sobě člověk příznaky zpozoruje, je důležité nepotlačovat je, netlačit na sebe, mluvit o nich se svými blízkými a sdílet své pocity. „Dalším krokem by mělo být vyhledání odborníka – psychologa nebo psychiatra, který nabídne doporučení, jak postupovat dál. Řešením může být delší dovolená nebo změna pracovní pozice, zaměstnavatele či profesního oboru,“ uzavřela Fialová.

Prevence syndromu vyhoření

Nebuďte sami. Rozvíjením vztahů s rodinou, přáteli i kolegy přispějete ke své osobní pohodě.
Nepřepínejte se. Stanovte si realistické nároky a dosažitelné cíle. Naučte se říkat ne ve chvílích, kdy se cítíte vyčerpaně.
Najděte balanc. Starejte se o dobrou organizaci času a pestrost činností a zážitků v pracovním i osobním životě.
Relaxujte. Dbejte na dostatek spánku a odpočinku. Pomoci mohou i nejrůznější relaxační techniky.
Nezapomínejte na koníčky a čas pro sebe. Je důležité nebýt jen pro druhé, ale i sám pro sebe.
Buďte k sobě laskaví. Vnímejte své myšlenky, energii i tělo. Nedávejte nepříjemné pocity na vedlejší kolej.
Hýbejte se. Odpoutáte tak myšlenky od běžných starostí a endorfiny vám zlepší náladu.
Choďte do přírody. Najděte si svá oblíbená místa a nechte čas jen tak plynout.
Nebuďte obětí moderních technologií. Dovolte si nebýt k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu.

Zdroj: Loono