„Kontroluji, jestli je už dost vysušené prádlo. Jsou to potahy na postel. Dříve jsem dělala v prádelně. Dostala jsem se přes pracovní úřad," říká například Božena Zítková. Čtyři roky byla bez práce, je v částečném invalidním důchodu a za příležitost být znovu pradlenou je vděčná.

Podobný životní příběh má Marie Mašínová. „Byla jsem na pracovním úřadu, tak mě sem poslali. Mám taky částečný důchod. Mám Bechtěrevovu nemoc a lupenku v kloubech." Ta si přeje pracovat, chce, aby sociální prádelna měla zakázky a také, aby všichni zaměstnanci měli co dělat.

Pánbů zaplať za pracovní příležitost

Jak už to v podobných provozech bývá, přivezené prádlo jde do špinavé zóny, kde se v automatických pračkách pere. Pak následuje čistá zóna, kde se žehlí, mandluje.

„Máme velký nový mandl, je tam i žehlicí stroj. Pak pokračuje do skladu, ze kterého se distribuuje," popsal fungování prádelny její manažer Miroslav Krajcigr.

V sociálním provozu pracuje na jedné směně šest lidí s různým postižením. „Máme řidiče, vedoucího provozu a čtyři pradleny," jmenuje Krajcigr.

Aktuálně jsou lidé v prádelně schopni zpracovat asi 150 kilogramů denně. Postupem času ale chtějí přikoupit další technologie, kapacitu zvýšit a také dát práci dalším potřebným lidem.