Vánoce nejsou pro každého. Úzkosti a deprese mohou mít kořeny v dětství

Ten, kdo si ve svých vzpomínkách na dětství nese nepopsatelnou slast na chvíle strávené s rodiči, kteří vytvořili pro děti bezpečné prostředí, bude i v dospělosti prožívat podobné pozitivní emoce při zdobení stromečku a balení dárků. Existují ale i výjimky.

Jak se nezbláznit z Vánoc? Každý úklid musí začít nejprve v hlavě

Obtížně se nám slaví Vánoce bez blízkého člověka, kterého jsme během roku ztratili, a také v době, kdy řešíme těžkou životní situaci. V těchto chvílích nám svátky, které jsou určeny pro šťastné lidi, připadají jako nadbytečné a nejraději bychom tyto emocemi nabité dny prospali. Někteří dokonce ujíždějí za sluncem a palmami, aby byli ušetřeni předvánoční atmosféry a všude znějících koled.

Nejspíš každý z nás v průběhu života těžké Vánoce měl či jednou mít bude. Ovšem jsou jedinci, kteří předvánoční běsnění a svátky jen stěží zvládají bez množství alkoholu či zásoby antidepresiv. Nejsme schopni stanovit statistickými metodami přesný počet jedinců, u nichž vánoční atmosféra vyvolává pocity úzkosti, žijí však mezi námi. Pokud by se k nim přiznali, byli by nejspíš nepochopeni.

Jak okouzlit vánoční výzdobou? Jedna výrazná dekorace je lepší než tisíc malých

V našem prostředí se očekává, že každý člověk se musí bezpodmínečně na Vánoce těšit a prožívat je spokojeně. Jenže radost a pocity štěstí se nedají naprogramovat jako počítač. Kořeny úzkostí, které se zhoršují s blížícím se Štědrým dnem, můžeme najít v dětství.

Smutné svátky

Má každé dítě milující rodiče? Žijí všechny děti v bezpečném prostředí? Jak se chová dysfunkční rodina v období klidu a rodinné pohody v průběhu vánočních svátků? Dokážou znepřátelení rodiče zakopat válečnou sekeru alespoň při štědrovečerní večeři? Proč někteří lidé nenávidí Vánoce a vše, co se k těmto svátečním dnům váže?

Experiment střídavá péče: rodiče dělají základní chyby, ženou dítě do záhuby

Jako příklad si můžeme uvést chování otce, který na veřejnosti hraje roli milujícího rodiče. Zavlekl však své malé potomky do mezinárodní databáze ohrožených dětí, aby se pomstil jejich matce, která tak s nimi nemohla odcestovat. Zabránil tím vánočnímu setkání s ostatními členy matčiny rodiny. Děti i s jejich matkou dostal v zahraničí záměrně do izolace.

Matka s dětmi Vánoce přežila. Přestože udělala vše, aby děti měly šťastný Štědrý večer, stejně za několik let pochopí, co jejich otec udělal a proč se choval bezcitně. Do konce jejich života budou svátky klidu a rodinné pohody spojeny se vzpomínkou na to, co dokázal člověk, který je měl v dětství chránit. Je vysoce pravděpodobné, že děti svému otci nikdy toto konkrétní selhání neodpustí.

Antistresové desatero: Zdraví si lze zachránit i vlastními silami

Jiný příklad, kterému nejspíš čtenář neuvěří, je staršího data. Dvě děti mladšího školního věku byly potrestány tak, že se sice stromeček nazdobil, ale pod ním žádné dárky nebyly. Ani v dospělosti nechápou, proč jejich rodiče zvolili takový způsob trestu. Ani jedno z dětí si nevybavuje, co před lety tak zlého provedly. V paměti si to však sourozenci uchovají až do své smrti. Zkušenost s nepochopitelným a nevysvětlitelným trestem předávají dál svým potomkům, kteří žasnou nad tím, jaké mají prarodiče.

Týrání jako trest

A to „nejlepší“ na konec. Matka potrestala jednoho ze tří dětí za neopravenou známku z matematiky tak, že dvě děti dárky pod stromečkem našly, ale třetí nenašlo nic. Motivace matky není známá a není ani vysvětlitelná. Dopad tohoto brutálního psychického týrání se zcela jistě podepíše jak na postiženém dítěti, tak i na dvou sourozencích. Pokud je rodič schopen ubližovat jednomu dítěti, bude ubližovat i dalším dětem, třebaže to bude jiná forma týrání.

Zatím nevíme, jak tři sourozenci zvládnou vstup mezi dospělé. Je však jisté, že výchova, kterou doprovází psychické utrpení, nemůže vést k optimálnímu rozvoji osobnosti. A pokud rodič trestá dítě v období, které je určeno právě jemu, prozrazuje o sobě, že jeho způsobilost k rodičovství je velmi nízká. Nedostatek empatie, sadismus, egocentrismus, nedostatek soucitu, užívání bezmocnosti, to vše patří k těm jedincům, kteří se rodiči nikdy neměli stát.

Hranice mezi trestáním a týráním je tenká. Její prolomení může dítě zničit

Rodiče by měli mít na paměti, že dítě jako houba nasává zkušenosti pozitivní, ale i negativní. Vánoční svátky by měly pro každé dítě zůstat obdobím klidu, lásky a příjemných pocitů. Pokud je má dítě spojeny s traumatickými vzpomínkami (konflikty mezi rodiči, extrémní tresty, návštěva u nenáviděné macechy, nepřátelsky se chovající prarodiče, opilost rodičů a další), nelze očekávat, že v dospělosti bude období Vánoc prožívat v klidu a šťastně. Vánoce nejsou pro každého člověka obdobím, které je spojeno s láskou, pohodou a štěstím. Ale všichni můžeme usilovat o to, aby tomu tak u našich potomků bylo.

KAMILA HOLÁSKOVÁ