Markétka se najednou uzavřela. „Zavolala jsem na ni, nic se nestalo. Mohla jsem se před ni stavět na hlavu, skákat do výšky nebo dělat přemety, ani očkem na mě nekoukla,“ pokračuje žena. Místo toho občas ztropila scénu – to když se ji někdo pokusil vytrhnout z činnosti, která ji zajímala. Vyšetření v osmnácti měsících přineslo vysvětlení: holčička trpí poruchou autistického spektra.

DVOJNÁSOBNÝ NÁRŮST

Podobných příběhů, jako je ten Markétčin, přibývá. Zatímco ještě před dvaceti lety zjistili odborníci autismus sotva u každého třetího dítěte z tisíce, dnes poruchou trpí procento dětské populace. Zvedl se i počet dětí, které musejí kvůli autismu do nemocnice: podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky nabobtnal počet takových případů za posledních osm let na dvojnásobek.

„Důvody jsou dva,“ říká senátorka a dětská neuroložka Alena Dernerová. Prvním je nízká porodní váha, se kterou se rodí stále více miminek – kolem osmi procent. „Mohou za to předčasné porody starších žen a vícečetná těhotenství po umělém oplodnění. Novorozenci, kteří neváží ani 2,5 kilogramu, přitom často trpí opožděným vývojem,“ vysvětluje.

Druhým důvodem je lepší diagnostika a znalosti rodičů i odborníků – díky rozšíření internetu. „Spekuluje se i o další příčině – genetice. Porucha se totiž častěji objevuje v rodinách, ve kterých se nějaké vývojové poruchy vyskytly,“ doplňuje Dernerová. Kromě toho se podle ní ukazuje, že pokud se podaří autismus podchytit včas, může se dítě částečně „napravit“.

„Vědecké studie ukázaly, že až u čtvrtiny dětí může dítě dosáhnout normální úrovně schopností,“ potvrzuje profesor z dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Motol Michal Hrdlička. Některé státy už proto podle něj zavedly plošné screeningy autismu u dětí. Od ledna tohoto roku se k nim přidalo i Česko. Jednoduchému vyšetření, které pomůže riziko autismu odhalit, se musejí podrobit všechny děti, které dosáhly osmnácti měsíců. Třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna už hlásí 20,5 tisíce vyšetřených batolat. „S dětmi, u kterých lékař toto podezření odhalí, se může okamžitě začít pracovat,“ řekl mluvčí ministerstva zdravotnictví Ladislav Šticha.

TISÍCE ZA TERAPII

Problém je v tom, že terapii si musejí rodiče zaplatit sami. „Řada rodičů to proto na začátku podcení nebo vzdá,“ říká senátorka Dernerová. Průměrná cena za terapii se totiž pohybuje v řádu tisíců korun. „Existuje několik účinných metod, které mají výsledky,“ podotýká. Senátoři proto pracují na návrhu, podle kterého by mohl vzniknout fond, ze kterého by se rodičům dětí na terapii přispívalo. Měl by být pod ministerstvem práce. „Rodiče by si z něj mohli zaplatit jakoukoliv terapii, kterou by jim doporučil klinický psycholog či psychiatr,“ uzavřela Dernerová.