„Mám dva syny ve věku devět a jedenáct let. Mobilní telefon dostali už v první třídě, kdy nebylo tolik potřeba se učit, takže jsem příliš nekontrolovala, kolik času s ním tráví. Ale ve čtvrté a páté třídě se to změnilo. Učení bylo najednou nad hlavu a mobil začal být velkou překážkou,“ říká Ludmila z Prahy. Její kluci na mobilním telefonu hlavně hrají různé hry a sledují videa na YouTube, a když se do toho pustí, nevědí, kdy přestat.

Maminka tedy na radu přátel nainstalovala aplikaci, jež hlídá dobu, kterou děti na telefonu stráví a dokáže ji také omezit. „S hrůzou jsem zjistila, že o víkendu na mobilu dokážou hrát i šest hodin, tak jsem jim to zkrouhla ve všední dny na hodinu a v sobotu a neděli na dvě hodiny na den,“ popisuje Ludmila.

S jejím postupem souhlasí í dětský psycholog Václav Mertin: „Bez tabletu, počítače i mobilu, respektive bez některých jeho funkcí se děti obejdou. Není to chleba. Pořád je to něco trochu navíc.“

Po ranním hraní byli roztěkaní

V době pandemie koronaviru se navíc Ludmila se syny musí učit doma, což je samo o sobě zatěžující, a mobil to ještě více zkomplikoval. „Kluci se naučili, že vstanou ještě přede mnou, v mém telefonu si odblokují omezení a hrají klidně od šesti do osmi, než se vzbudím. Potom se ale nedokážou vůbec na nic soustředit a myslí jen na to, jak si zase zahrají,“ líčí maminka praktiky svých ratolestí. V takovém případě i dětský psycholog doporučuje mobil prostě zabavit.

„Může se stát, že dítěti telefon odeberu, ale ne na čtrnáct dní nebo na měsíc,“ říká Václav Mertin. Prostě dítěti řeknete, že dokud se v učení nepolepší, má s hraním konec. „Pokud jde o hraní na těchto technických zařízeních, mají děti tendenci si vymýšlet, že splnily to, co ve skutečnosti neudělali. Když neudělají něco, na čem jsme se s nimi domluvili, tak jim je prostě sebereme,“ dodává odborník.

Poté, co Ludmila synům ranní hraní zatrhla, začali se podle jejích slov učit mnohem lépe, nebyli tak roztěkaní a omezený čas na mobilu přijali jako samozřejmost, se kterou je potřeba se smířit. Čas na mobilu navíc, který jim maminka za dobré výkony v rodičovské aplikaci může přidat, je naopak dobře motivuje. Takovému postupu by se nebránil ani Václav Mertin.

Bez omezení se to neobejde

Překvapení pro Ludmilu bylo i to, jaká videa synové Marek a Lukáš sledují. Mladší z nich dokonce posílal svým kamarádům ze třídy odkazy na pornografické stránky. „Sdělil mi to otec jednoho ze spolužáků a nebyla to příjemná chvilka,“ vzpomíná matka a pokračuje: „V aplikaci se naštěstí dá zakázat nevhodný obsah na internetu. Od té doby, co jsem to udělala, mám pokoj.“

„Pořád je tu také možnost nechat dítě z mobilu volat, posílat zprávy a zablokovat mu internet, protože přes mobil s ním máme nezbytný kontakt, víme, že v pořádku dorazilo na kroužek a podobně,“ doplňuje dětský psycholog.

„Je to boj. Závislost na mobilu se dá vypěstovat hrozně snadno. Kdybych tenkrát věděla to, co vím dneska, nepořizovala bych ho dětem a takovou lehkomyslností. Děti z toho nemají rozum a nasávají to, co jim rodiče dovolí, a tak dlouho, jak jim to dovolí. Proto si myslím, že bez omezení se to neobejde. U nás tedy určitě ne,“ uzavírá Ludmila.