Kliknutím zvětšíteZ osmdesáti tisíc zdravotních sester v Česku bylo loni podle Českého statistického úřadu jen pět procent mužů. Podle vrchní sestry na Klinice Canadian Medical v pražských Jinonicích Ivy Skorčíkové je to málo. „Bylo by skvělé, kdyby polovina nových sester byli muži,“ říká.
Nyní jich je totiž jen něco málo přes dvě procenta.
Nedostatek mužů mezi sestrami vnímá také staniční sestra z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v pražské Apolinářské ulici Adela Kuldová. „Většinou se jedná spíše o zdravotní záchranáře, pracující v intenzivních oborech, jako je ARO a JIP. Obor všeobecná sestra není bohužel pro muže příliš zažitý,“ přiznává.
Ženský obor
Společnost podle ní stále vnímá ošetřovatelství spíše jako ženskou parketu. „Zajímavé je, že ošetřovatelství vzešlo od mužů-mnichů a až poté jej přebraly řádové sestry. Konkrétně u nás na klinice je jen jeden muž sestra a nepracuje u lůžka pacienta. Myslím, že více sester mužů by ženský kolektiv sester dost osvěžil,“ dodává.
To potvrzuje Skorčíková, která si spolupráci s kolegou z kliniky pochvaluje. Doplňují se. Zatímco ona se třeba snaží utěšit maminku churavějícího dítěte, on sice diplomaticky, ale na rovinu řekne příbuznému, že děda nebo táta se domů už nevrátí.
Její kolega začínal na záchrance. „Je to drsnější prostředí. Plno výjezdů bylo ale podobných. Třeba někoho píchlo v zádech. Když se ozval člověk s něčím závažnějším, brali jsme to za odměnu. Časem tam každý vyhoří,“ shrnuje muž (na jeho žádost redakce neuvádí jméno). Později proto přešel na operační sály. Muži podle něj potřebují akci.
V minulosti ji upřednostňovala i Skorčíková, která léta působila na ARO, kde zdravotníci denně bojují o záchranu životů lidí v kritickém stavu. „Časem se ale preference mění. Matka tří dětí už přemýšlí jinak a časté noční jsou pro ni náročné,“ konstatuje.
Ženy zkrátka láká víc péče a muže adrenalin. „Proto moc mužů nepotkáte na kožním, interně nebo v léčebnách dlouhodobě nemocných. Naopak nás je víc na urgentních příjmech či resuscitačních odděleních,“ vyjmenovává kolega Skorčíkové. Jak ale dodává, kvůli penězům mnoho mužů dává přednost jiným oborům – například právu či IT.
Nadační fond
Lepší finanční ohodnocení sester ve zdravotnictví je podle Skorčíkové velké téma. Stejně jako systém vzdělávání a kompetence. Sestry totiž musí mít nastudováno takřka vše, ale v praxi mnohé z toho nemohou uplatnit. „Nesmíme třeba intubovat pacienta (zavést trubici do vnějšího či vnitřního otvoru v jeho těle – pozn. red.). Přitom třeba ve Spojených státech či Kanadě jsou kompetence sester nastavené úplně jinak. Sestra určité kategorie tam může předepisovat základní léky,“ upozorňuje.
Iva Skorčíková, vrchní sestra na Klinice Canadian Medical v pražských Jinonicích
Důležitá je podle ní i podpora sester, aby nevyhořely. Vedle práce na jinonické klinice proto působí i jako ředitelka Nadačního fondu EUC „Elucidate“, který pomáhá zdravotníkům nejen této největší sítě ambulantních klinik v Česku. Využívá k tomu své dovednosti z praxe i z předchozí manažerské pozice ve farmacii.
Sestry se denně setkávají s lidmi, které něco trápí. „Sestřička to musí zpracovávat. Dlouho si myslí, že je to v pohodě. Časem ale přijde depersonalizace. Tedy že lidé pro ni začnou být diagnózy. Už to není paní Nováková se starostmi, ale paní po infarktu,“ uvádí.
Pacient ale potřebuje i úsměv a laskavé slovo. Nadační fond proto nabízí sestrám a dalším zdravotníkům psychologickou podporu či supervizi spočívající v řešení složitých situací. Potřebu péče o pečující sestry potvrzuje i prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová. „Bez sester by žádné zdravotnické zařízení nemohlo fungovat. Je to však náročná profese. Proto je třeba dbát na psychickou a fyzickou pohodu,“ podotýká.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
