Na nedávném kongresu věnovaném následné intenzivní péči jste měla přednášku na téma rehabilitace mozkem. Co to znamená?
Pacienti, kteří jsou třeba při plicní ventilaci dlouho v umělém spánku, přijdou o spoustu podnětů z vnějšího prostředí. Ty totiž jako lidé, ať chceme, nebo nechceme, stále vnímáme a náš mozek se jim přizpůsobuje. Pokud se ale podnětů nedostává, přestane přesně vnímat, říkáme tomu naučené nepoužívání. Veškerý pohyb je vázán na nervové řízení vycházející z mozku. U pacientů probuzených z kómatu či umělého spánku se proto objevují i kloubní a svalové poruchy. Snížit důsledky imobility (nepohyblivosti - pozn. red.) je možné včasnou rehabilitací.

Jaroslav Černík při léčbě
S covidem byl v umělém spánku, mysleli, že nevstane. On se ale osudu vzepřel

Při ní se snažíte mozek znovu „rozpohybovat“?
Dáváme mu co nejvíc podnětů. A to jak přímo od mozku, tak z těla k němu. V rámci pilotního projektu následné intenzivní neurorehabilitace, který jsme spustili letos v lednu, pracujeme právě na principu, že mozek musí dostat včas dostatek podnětů, abychom snížili následky imobilizace (omezování pohybu končetin či celého těla - pozn. red.) nejen na imobilitu (nepohyblivost - pozn. red.) člověka.

Jedná se tedy o součást následné intenzivní péče?
Je to následná intenzivní péče, která je ještě intenzivnější právě o neurorehabilitaci. Pracujeme v interdisciplinárním týmu, kde máme fyzioterapeuty, ergoterapeuta či logopeda. Pacient tak má denně až šest hodin rehabilitací od všech těchto odborností. Vstoupit do toho mohou i neuropsycholog či psychiatr. Třeba člověk, který utrpí závažný úraz, na tom totiž nebývá psychicky dobře. Nezřídka spadne do deprese nebo v důsledku úrazu mozku trpí kognitivními (poznávacími - pozn. red.) poruchami.

Helena Zimermanová

Od roku 1998 pracuje jako fyzioterapeutka. Do roku 2021 působila v Rehabilitačním ústavu Kladruby. V roce 2021 nastoupila do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde je od května 2022 na pozici vedoucí fyzioterapeutky. Zabývá se především neurorehabilitací u pacientů se získaným poškozením mozku.

Fyzioterapeutka Helena ZimermanováFyzioterapeutka Helena ZimermanováZdroj: Se svolením Heleny Zimermanové

Přitom vůle uzdravit se hraje při léčbě velkou roli, že?
Klíčovou. Musíte mít vůli uzdravit se. Snažíme se o to a naštěstí jsou i léky, které pacientovi dokážou pomoci k tomu, aby byl k rehabilitaci motivován. Podaří-li se to, je z půli vyhráno. Také platí, že čím kratší dobu je člověk v umělém spánku, tím lépe. Proto jsme rádi, že lékaři na ARO si toho jsou vědomi a snaží se pacienta probudit, jak jen to jde.

A pak se dostává k vám, přičemž cílem je vrátit ho do stavu, v jakém byl před úrazem?
Ano, a to v co největší možné míře. Zatím se nám to daří výborně. Rodina jedné z našich pacientek, která tu letos byla, nám psala, že už se vrátila do zaměstnání. K výraznému zlepšení tedy došlo v poměrně rychlém čase. I nás samotné někdy takový výsledek mile překvapí, byť k němu vědomě směřujeme. Celkově má být pilotní projekt, který funguje i v několika dalších nemocnicích, vyhodnocen příští rok. Už dnes ale vidíme, že práce našeho mladého kolektivu má velký smysl. Přesto bohužel fyzioterapeuti či ergoterapeuti v našem oboru stále chybí. Mnohdy jsou na soukromých klinikách, kde cvičí třeba se sportovci a vydělají si daleko víc než v nemocnici. To je samozřejmě na jejich rozhodnutí. U nás jich je ale opravdu hodně třeba.

Kvůli jediné nákaze covidem je z dříve akční sedmadvacetileté Hanky osoba upoutaná na lůžko.
Talentovaná a akční Hanka nyní leží jako polomrtvá. Může za to covid

Jak velké je vaše oddělení?
Zatím máme tři lůžka. Čekáme, až bude zrekonstruovaná budova a přesuneme se do většího prostoru. Budeme mít i víc přístrojů, kupříkladu robotické. Též virtuální terapii a další možnosti jako transkraniální stimulaci (metoda, která pomocí slabého stejnosměrného proudu podněcuje danou část mozku - pozn. red.), vibrační terapeutické přístroje a podobně.

Lidé si mnohdy o následné péči myslí, že jde o jakési odkladiště. Filozofie je ale zcela opačná - aby se lidé dostali zpět do života…
To jste popsala přesně. Chceme člověka co nejdřív dostat do stavu, aby už nebylo nutné o něj příliš pečovat, ale plno věcí zvládl sám. Vedle humánního hlediska, že to pomůže jemu i jeho rodině, tím ušetří i stát za další péči.

Setkáváte se s tím, že lékaři, kteří působí v akutní péči, někdy na tu následnou hledí s nedůvěrou?
Občas se pereme s předsudky či staršími postupy. My se ale snažíme pracovat na evidence-based medicine (medicína založená na důkazech - pozn. red.). Hledáme nové postupy, inspirujeme se v zahraničí. A náš tým, který zahrnuje různé odbornosti, umožňuje, že péči poskytujeme každému na míru.