Jak vzpomínáte na první úspěšnou transplantaci srdce ve východní Evropě, kterou 31. ledna 1984 provedli lékaři v československém Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde jste tehdy působil?
Vzpomínám na tatínka, špičkového kardiochirurga a tehdejšího přednostu kliniky Pavla Firta, který při této první úspěšné transplantaci vedl tým operatérů. Léta bylo takřka všude mylně uváděno, že jej vedl profesor Vladimír Kočandrle (kardiovaskulární a transplantační chirurg a pozdější ředitel IKEM – pozn. red.). Jemu patří nesporný dík za to, že program transplantací prosazoval a technicky zajišťoval, hlavním operatérem byl ale můj otec. Profesor Kočandrle, který byl tenkrát řadovým chirurgem, mu z rozhodnutí tehdejšího ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce při operaci dělal prvního asistenta.

Snažíte se tedy vše uvést na pravou míru?
Ano, už dlouho. Rozhodně ale nechci, aby má slova vyzněla jako dehonestace profesora Kočandrleho. Za rozjetí programu transplantací je třeba jej ocenit a i mně jako lékař pomohl. Jsem rád, že IKEM už vše uvádí přesně (v tiskové zprávě k čtyřicátému výročí této transplantace IKEM uvedl, že za prvotním rozvojem programu stál tým vedený Vladimírem Kočandrlem. A že první transplantaci provedli Pavel Firt spolu s chirurgy Vladimírem Kočandrlem, Jaroslavem Hejnalem a Rudolfem Kramářem a kardiology Jurajem Fabiánem a Ivanem Málkem – pozn. red.).

ÚSPĚCH V IKEM: Od první transplantace srdce v tehdejším Československu i celé východní Evropě uplynulo 40 let:

Přístroj na převoz bijícího srdce určeného k transplantaci
Čtyřicet let od první úspěšné transplantace srdce se Češi drží na špici

S tátou jste se tehdy o náročné operaci bavili?
Tatínek nám o tom všem vyprávěl nikoli odborně, ale hlavně o tom, co se děje v zákulisí. Takže to mám vše přímo od něj. Pamatuji si, že přípravy na zákrok byly dlouhé. Čekalo se na vhodného dárce i příjemce srdce. Klíčem k úspěchu byl cyklosporin A (imunosupresivní lék – pozn. red.). Jeho síla je v tom, že může vhodně potlačit imunologickou odpověď pacienta. U předchozích zákroků chyběl a problém byl, že imunologická odpověď se u pacientů potlačila buď málo, anebo naopak příliš, což způsobilo infekci, které se tělo nedokázalo bránit.

Jak se podle vás transplantace srdce od té doby posunuly?
Velmi. Rozdíl je asi jako mezi auty, která se vyráběla tehdy a nyní. Technicky se dnes transplantace srdce dělají zcela jinak. Dřív se zašily komory na síni, dnes se zašívá horní a dolní žila, čímž se zachová integrita srdce. Zlepšil se i systém dárců, byť čekací doba na srdce je pořád dlouhá.

Průběh nebyl bez problémů, vzpomíná kardiolog Málek

Prvním pacientem, jemuž lékaři v IKEM před čtyřiceti lety úspěšně transplantovali srdce, byl tehdy 44letý technik Josef Divina. Na jednotce intenzivní péče a následně na lůžkovém oddělení se o něj tehdy staral 41letý kardiolog Ivan Málek. „Akutní průběh nebyl bez problémů, docházelo k určitému stupni odhojení štěpu, které se muselo léčit. V prvních dnech to pro nás znamenalo neustálé nasazení. Pan profesor Kočandrle organizoval dokonce dvakrát denně porady, kde se sešli všichni, kteří se na transplantaci jakkoli podíleli, včetně imunologů a dalších odborností. Prvního pacienta jsme nakonec po šesti týdnech mohli poslat domů,“ zavzpomínal Málek na úterní tiskové konferenci IKEM k výročí. Josef Divina se ještě tentýž rok na podzim vrátil do zaměstnání a s novým srdcem žil dalších třináct let.