V rozhovoru se tento usměvavý kudrnatý porodník rozpovídal o své praxi, aktuálních trendech i svých vizích do budoucnosti. Prozradil dokonce i něco málo ze svého soukromí a na závěr představil úplnou novinku, kterou aktuálně táborská porodnice zavádí.

Jaký je to pocit být primářem?
Je to krásné, ale je to závazek. Ta smršť pozitivních komentářů a gratulací na Facebooku mě samozřejmě potěšila. Dává to vědět, že naše práce má smysl. Ale zároveň máme co zdokonalovat, pořád je prostor pro zlepšení a stále jsou ženy, které o to stojí.

Role duly a porodní asistentky se v některých částech prolínají.
Poradna s dulou: Mezi největší hodnoty patří empatie, podpora a respekt k ženě

Co na to říkají děti a manželka?
Rodina mě neskutečně podporuje, děti to vnímaly moc dobře, držely mi palce při výběrovém řízení. Nechávaly mě i oddechnout, abych se mohl připravovat na výběrovou komisi. Do přihlášky totiž bylo nutné připravit motivační dopis s konceptem vize. Pak jsem se musel připravit na to, jak o tom mluvit a obhájit si to. A ono se to povedlo. Všichni z rodiny mi to přáli a perfektně spolupracovali, jsem jim za to vděčný.

V táborské porodnici pracujete dvanáctým rokem. Jak se za tu dobu změnily trendy v porodnictví?
Určitě se více hledí na autonomii ženy. Rodičky volají po svých právech, chtějí porod podle svých představ a my lékaři máme být ti, kteří jim to umožní a díky kterým se přitom cítí bezpečně. A tak to skutečně funguje. Ten vývoj vidím v tom, že to, co si naprostá většina žen uvádí do porodních přání, je v podstatě již standardem a počítá se s tím, aniž by si to někam psaly. Už si to ani nedokážu představit jinak.

MUDr. Štěpán Hájek (38)

Nový primář táborské porodnice Štěpán Hájek ukazuje vybavení porodních boxů, zejména speciální závěsný systém, na kterém lze volit úlevové polohy během porodu.Nový primář táborské porodnice Štěpán Hájek.Zdroj: Deník/Lenka PospíšilováNarodil se v Mostě v severozápadních Čechách, žil také v Poříčí nad Sázavou na Benešovsku, aktuálně bydlí a pracuje v jihočeském Táboře. Vystudoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Do táborské nemocnice nastupoval v září 2012 jako lékař porodník. Má manželku a dvě malé děti, pětiletou dceru a osmiletého syna, momentálně chystají stěhování do rodinného domu v nedaleké obci, který mu zabírá většinu volného času. Mezi jeho koníčky patří příroda, výlety a procházky s rodinou, především je od dětství vášnivým rybářem.

Chodí s nimi duly, muži, kamarádky, starší děti? Jak vnímáte doprovod u porodu?
Až na ty děti, ty jsem u nás ještě nezažil. Není to ale samozřejmě vyloučené. Standardně a pravidelně se na porodním sále vyskytují tatínci, duly doprovázejí u porodů také poměrně často. Myslím si, že je to dobře, že mají ženy při porodu někoho, o koho se mohou emočně opřít. Mělo by jít o někoho, na koho se spoléhají a nezáleží na tom, kdo to je.

Co nabízíte maminkám v očekávání za doplňkové služby?
Samozřejmě musíme sledovat nabídku okolních porodnic a trendy. Chceme, aby ženy u nás našly to, co chtějí, proto nabízíme různé doplňkové služby a pomůcky. Když se k tomu přidá milý personál a příjemné prostředí, tak si myslím, že můžeme obstát v konkurenci.

Pochvalné recenze a další komentáře si lze přečíst zde.

O jaké konkrétní věci tak může budoucí maminka požádat?
Kromě standardní sprchy, vany, gymballů a porodní žíněnky na každém porodním boxu zařizujeme také aromaterapii nebo vaginální napářku, která pomáhá v první době porodní. Máme speciální závěsný systém, na kterém lze volit úlevové polohy. Nejmodernějším trendem je tzv. porodní gauč, o jehož pořízení aktuálně jednáme. K dispozici máme také dva rodinné pokoje, kde může být s maminkou po porodu i partner či jiný člen rodiny po celou dobu hospitalizace. V řešení je výstavba jídelního koutku v prostorách oddělení šestinedělí, kde si představujeme přípravu snídaní a svačin, s židličkami a stolečky tak, aby tam mohly maminky trávit čas i s návštěvami.

Pojmenoval po Vás třeba někdo miminko?
Myslím, že ano, že to se skutečně stalo. Je to hezké samozřejmě a myslím, že to zrovna někdo napsal i na Facebook do komentářů.

Máte nějakou veselou historku z praxe?
Veselých příběhů mám spoustu, ale určitě nejsou publikovatelné (smích). To, co mě opravdu odrovnalo bylo, když přišel manželský pár v očekávání čtvrtého potomka, předtím měli samé holčičky a na čtvrtý porod si přáli chlapečka. Nenechali si říct pohlaví a skutečně se jim ten den narodil kluk. Ten pán se asi modlil ke všem svatým, po porodu se rozplakal, kleknul na kolena a děkoval manželce. To byl opravdu silný a hezký okamžik. Naopak jsem zažil i případ tří chlapečků, a i do čtveřice narození hocha, takže takové trochu zklamání pro maminku, které tatínek komentoval jen slovy: „Promiň, lásko.“ Cítím s těmi tatínky. Je krásné, když dají najevo emoce a rozbrečí se na porodním sále. Natahoval jsem téměř s každým a obával jsem se vlastní zkušenosti. Slzy jsem tedy udržel, ale knedlík v krku jsem měl.

Alena Terezie Vítek (vlevo) s Bohumilou Čihákovou
Po porodu dceru nedostala. Nevidomá se o dítě postarat nedokážete, řekl jí lékař

A jak to bylo u Vás? Byl jste u příchodu svých dětí na svět?
Zažil jsem oba porody se svou manželkou. Bylo to silný, bylo to velký. Druhorozenou Vikinku jsem si kompletně odrodil sám. U Kryštůfka jsem byl kompletně u první i druhé doby porodní. Manželka byla ale první žena, které jsem u porodu řekl, teď netlač, i když hlavička byla už na vypadnutí na hrázi. Tenkrát jsem tam nechtěl být sám a přál jsem si, aby přišel lékař. Předal jsem to raději kolegovi, abych si mohl užít tu roli otce. Bylo to krásný, nezapomenutelný, užil jsem si to z obou stránek.

Máte potvrzené nějaké báchorky, například, že se více rodí o úplňku? Nebo vypozoroval jste nějaký jiný jev?
Podle našich statistik se za poslední roky hodně rodí v letních měsících, což může poukazovat na dlouhé podzimní a zimní večery (smích). Další silné měsíce jsou březen a květen, což zase odpovídá na dobu početí v době letních festivalů a dovolených. A mohu ze zkušenosti potvrdit i větu: „Že na lidi přichází jaro.“, čemuž odpovídá v porodnosti silnější závěr roku. Vliv úplňku statisticky asi nikdo nepotvrdí, ale každý z branže řekne, že za úplňku a náhlé bouřky se mu sloužit nechce (smích).

Porodnice Tábor má na webu emiminko perfektní hodnocení 4,3 z 5 hvězdiček.

Prozradíte nějaké zajímavosti z oddělení, průměrné počty porodů, rekordy?
Průměrně míváme kolem 70 porodů měsíčně. Jsou samozřejmě slabší a silnější měsíce. Může být služba i den bez porodu a pak naopak maraton. Můj osobní rekord je 13 dětí za víkend, takový trojboj za pátek, sobotu a neděli. Nevím, jak to mají ostatní kolegové, ale vůbec bych se nedivil, kdyby někdo měl více.

Jak relaxujete po náročné práci?
Na rybách, s dětmi. Ale teď máme takové hektické období. Plánujeme stěhování, už vozíme děti do školy a školky tam, kde budeme bydlet. Střídáme se v dojíždění se ženou, oba pracujeme, tak je to náročnější. Na baráku je dost práce, takže odpočívám pracovně (smích). Ale když můžu, tak si rád zajedu na ryby nebo vyrazím s rodinou na procházku do přírody.

Rajský plyn pomáhá tlumit porodní bolesti. Rodičku navíc neomezuje v pohybu a nástup účinku je rychlý.
Kolik stojí porod? Za rajský plyn necháte v porodnici i tisíce korun

Jaké jsou standardní váhy u miminek, pozorujete nějaké změny?
Průměr je kolem 3,4 kilogramu. Doba se mění a ty děti jsou, řekl bych, čím dál tím větší. Mám takový dojem, že je to tím, že se hodně užívají těhotenské vitamíny a doplňky stravy. Navíc životní styl nahrává chorobám, jako třeba cukrovka, což má vliv na velikost plodu. Největší miminko, u kterého jsem dosud asistoval, mělo porodní váhu 5,4 kilogramu. Přijde mi až neuvěřitelné, že štíhlé drobné maminky zvládnou porodit 4,5 kilogramu prakticky bez poranění. Není třeba mít předem obavy a primárně volit císařský řez.

Rodí se tedy přirozeně například i dvojčata či miminko otočené koncem pánevním?
Ani v těchto případech není třeba brát ženám šanci na spontánní porod. Pokud jsou dvojčata v příhodných pozicích, je možné je rodit spontánně, ačkoliv to má určitá úskalí a rizika, se kterými se musí počítat. Ale už spoustu jsme jich u nás takto odrodili. Konce pánevní také. Pokud splňují podmínky, nemáme žádný důvod řešit je primárně operativně. Vše je na přání, dohodě, vzájemné spolupráci a po náležitém poučení o možných komplikacích. Když vidíme reálnou možnost spontánního porodu bez jizvy na břiše, samozřejmě to nabízíme. Stejně tak naopak, nebráníme se ani plánované sekci, po které většina poučených žen sahá ze strachu dobrovolně. Finální rozhodnutí necháváme na nich.

Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Mají některé ženy přemrštěné požadavky? Jak se stavíte k ambulantním porodům?
Jsou ženy, kterým vadí například identifikační náramek a my si říkáme proč? Můžeme v podstatě povolit cokoliv, i pro nás nesmyslné požadavky, ale musíme vědět, že žena je informovaná a ponese si případné následky. Ambulantní porod není problém, pokud je rodička v dobrém zdravotním stavu a přeje si to. Většinou si to ale naopak rozmyslí a na své přání zůstává v naší péči déle.

Objevují se i netradiční přání, typu vrácení a následné využití placenty?
Vyskytne se čas od času takový požadavek. My umožňujeme odvézt si placentu, ale má to svoje pravidla. Protože jde o biologický materiál, musí opustit porodní sál do určité doby od výkonu. Předem na to musí být připravená nějaká nádoba s ledem. Většinou se o to stará tatínek nebo doprovod. Setkal jsem se s tím, že si z toho ženy vyrábí nějakou kosmetiku, nebo si ji zakopávají na zahradě či si ji berou se záměrem následné konzumace.

Jihočeské nemocnice nabízejí rodičkám také poporodní péči. Třeba písecká nemocnice vysílá za maminkami, v případě, že si požádají, porodní asistentky.
Porodnice dbají na pohodlí a soukromí rodičů. Maminkám nabízejí napářku či masáž

Kde vidíte ještě prostor ke zlepšení? Pochlubíte se závěrem čtenářům Deníku s úplnou novinkou?
Musíme sledovat trendy, které se stále mění. Nesmíme zůstávat pozadu, každé klopýtnutí zpět, je znát více než progres. Mou prioritou je zdokonalování péče, plánuji proškolování personálu v různých technikách, navštěvování workshopů a následné předávání znalostí a zkušeností na interních seminářích. Chceme vylepšovat ale i prostředí, renovovat pokoje i porodní sály. Přejeme si, aby tu nejen ženy byly spokojené a cítily se tu jako doma. Nabízet jim prostředí s minimálními zásahy, být jen oporou v zádech, tak aby nám nerodily rizikově doma. Rádi bychom poskytovali skutečně zajímavé a atraktivní věci, hledáme místa, která lze zlepšit a připravujeme i komentované prohlídky. Úplně nově, a jste první komu to asi říkáme, zavádíme jednorázové nůžky. Tatínek s nimi po porodu sám přestřihne pupečník a pak si je může odnést na památku.