„Vraždění, ke kterému zde došlo, nemá v Evropě obdoby. Za dva měsíce po skončení války tady bylo zabito více lidí, než za čtyři roky, po které zde válka trvala,“ uvedl pro agenturu Reuters slovinský historik Jože Dežman, předseda výboru pro registraci masových hrobů.

Jejich existence byla samozřejmě známá místním lidem, ale o celé věci se veřejně nemluvilo. Příbuzní obětí měli strach. A většinou se ho dosud nezbavili.

Vojáci umírali i po válce


Oběti v masových hrobech jsou především vojáci, kteří kolaborovali s nacisty. Většina z nich byla popravena v lese bez řádného soudu. Stali se terčem řádění partyzánů vedených Josipem Brozem Titem.

„K tak rozsáhlému vraždění došlo zřejmě proto, že právě tady končila válka. Dalo se předpokládat, že tudy povede železná opona. Na konci války zde bylo hodně uprchlíků,“ tvrdí Dežman.

„Úřady nechtěly uznat, že k takovým popravám vůbec docházelo. Odmítaly sdělit příbuzným obětí, kde jsou jejich blízcí pohřbeni,“ dodává historik Mitja Ferenc.

Padesát let mlčení


Téměř 50 let nesměli lidé hroby navštěvovat. Řada byla zničena, zavezena odpadem. Ve městě Celje nedaleko Lublaně, na nich byly dokonce vystavěny budovy.

Občas se tu zastavili studenti medicíny, aby si vyhrabali nějakou kost nebo lebku pro studijní účely.

V srpnu letošního roku informovali slovinští badatelé, že v masovém hrobě u obce Tezno, vzdálené 120 km od Lublaně, objevili nejméně 15 000 mrtvých těl.

Většinou se jedná o chorvatské a černohorské vojáky, kteří zde byli popraveni. Předpokládá se, že v současné době je odhalena zhruba pětina obětí. Žádný z katů však dosud nebyl postaven před soud.