Abbás al-Músáví se narodil v roce 1952 ve vesnici al-Nabi Šajt v libanonském údolí Bikáa. Osm let studoval teologii v šíitské medrese (islámské náboženské škole) v iráckém městě Nadžaf. V té době jej silně ovlivnilo radikální učení íránského ajatolláha Ruholláha Chomejního, vůdce protišáhovské revoluce v Íránu.

Do Libanonu se Músáví vrátil v roce 1978, tedy v době, kdy vrcholily napjaté vztahy mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami, které deset let předtím obsadily jižní část Libanonu a s přílivem dalších tisíců palestinských uprchlíků ji v podstatě přetvořily v palestinské území, odkud podnikaly útoky proti severu Izraele. Ten na to v roce 1978 odpověděl vojenskou operací, při níž obsadil libanonské území až po řeku Lítání. Ta dala akci jméno.

Útok z 11. září 2001 je považován za nejsmrtonosnější teroristický útok v dějinách. Pokud by se však teroristům podařilo provést Operaci Bojinka, vypadal by jen jako chudý příbuzný.
Vražda papeže, zničení 11 letadel. Operace Bojinka měla být horší než 11. září

O čtyři roky později, v červnu 1982, pak izraelské síly v reakci na pokus o vraždu izraelského velvyslance v Británii vojensky napadly jižní Libanon, čímž začala první libanonská válka.

Músáví v té době působil v údolí Bikáa ve východním Libanonu, jež představovalo jednu ze tří hlavních oblastí šíitských muslimů v Libanonu, a ve spolupráci s dalším šíitským vůdcem Subhim al-Tufaylim zformoval novou organizaci Hizballáh. Toto ozbrojené hnutí mělo čelit izraelské armádě a prosazovat v Libanonu zájmy šíitů. Jednou z cest, jak toho docílit, byly teroristické útoky.

Bombové útoky v Bejrútu

V roce 1983 začal Músáví vystupovat jako operační šéf speciálního „bezpečnostního aparátu“ Hizballáhu a od konce roku 1985 do dubna 1988 vedl ozbrojené vojenské křídlo této organizace. 

Ačkoli jakoukoli přímou účast na teroristických akcích vždy popíral, hodně západních pozorovatelů mu přisuzuje organizaci a přímé vedení řady teroristických činů, včetně sebevražedných bombových útoků na kasárny mírových sil v Bejrútu v roce 1983.

Američtí Navy SEALs ve Vietnamu koncem šedesátých let. Ve stejné době do tehdejší jednotky Navy SEAL Two vstoupil Richard Marcinko.
Zemřel Richard Marcinko. Založil jednotku, která zabila Usámu bin Ládina

Mezinárodní mírové jednotky byly poslány do Libanonu záhy po ukončení bojových operací první libanonské války, aby dohlížely na stahování poražených ozbrojenců Organizace pro osvobození Palestiny. Hlavní kontingent poslaly Spojené státy, jejichž vojáci si vytvořili základnu na mezinárodním bejrútském letišti, a Francie, jejíž síly měly své ústředí v západním Bejrútu, asi šest kilometrů od Američanů.

Dne 23. října 1983 prorazil v 6.20 ráno zátarasy u letiště kamion napěchovaný trhavinou a řízený sebevražedným řidičem, který s ním následně najel do budovy velitelství jednotek. Následovala obrovská exploze o síle odpovídající 5400 kilogramů TNT.

Jen o dvě minuty později došlo ke stejnému útoku ve francouzských kasárnách, kde sebevražedný atentátník zajel s kamionem do podzemních garáží pod kasárnami.

Usáma bin Ládin
Bin Ládina prozradil telefon. Dům, kde se skrýval, byl podezřelý z mnoha důvodů

Oba atentáty zabily dohromady celkem 307 vojáků mírových sil, z toho 241 Američanů a 58 Francouzů. Jejich důsledkem bylo mimo jiné urychlené stahování mezinárodních mírových sil z Libanonu - poslední příslušníci těchto misí opustili zemi v dubnu 1984.

Přestože útočníci nebyli nikdy jednoznačně identifikováni (protože z nich prakticky nic nezbylo), americká vláda podezírala z útoku Hizballáh. Músáví nicméně nikdy nepřiznal, že by měl s touto akcí cokoli společného, a když byl v roce 1991 jmenován novým generálním tajemníkem Hizballáhu, oba atentáty veřejně odsoudil a uvedl, že se bude zasazovat o umírněnější politiku.

Únos a vražda plukovníka Higginse

Ještě v roce 1988 však došlo k další teroristické akci spojované s jeho jménem, a sice k únosu plukovníka americké námořní pěchoty Williama R. Higginse. Ten v Libanonu působil z pověření Organizace spojených národů jako velitel Dozorčí organizace OSN pro dodržování příměří.

Higgins byl unesen 17. února 1988, když se vracel sám autem ze schůzky, kterou měl s místním vůdcem libanonského hnutí odporu Amal. Při cestě po dálnici podél libanonského pobřeží ho zablokovalo cizí auto, z něhož vyskákali ozbrojenci, kteří vytáhli plukovníka z vozu a odvezli pryč.

Svět ho pak znovu spatřil až 21. dubna 1988, kdy agentura Reuters obdržela arabsky psané prohlášení teroristů, doplněné černobílými fotografiemi rozcuchaného a ušpiněného Higginse, v němž se psalo, že Higgins je válečný zločinec a bude souzen „tribunálem utlačovaných“.

Náraz letadla do věže WTC
FBI zveřejnila spis k 11. září. Popisuje kontakt únosců se spolupracovníky

Únosci, kteří se přihlásili k odpovědnosti za jeho zajetí, o sobě prohlašovali, že jsou součástí šíitské muslimské teroristické organizace zvané „Organizace utlačovaných na Zemi“, což bylo ve skutečnosti proíránské křídlo Hizballáhu.

Higgins byl obviněn ze „špionáže pro zločinecké Spojené státy na libanonském a palestinském lidu“ a z „aktivní účasti na amerických spiknutích proti muslimskému lidu“. Jeho věznitelé přitom nijak nebrali v potaz, že v Libanonu vůbec nepůsobil jménem vlády Spojených států, ale že sloužil v mírové misi z pověření OSN.

Dne 31. července 1989 skupina oznámila, že Higginse popravila v odplatě za únos vůdce Hizballáhu šejka Abdula Karima Obeida, jehož se v jižním Libanonu zmocnilo izraelské komando.

Nová éra začátku 90. let

V roce 1991 vstoupil Hizballáh s koncem íránsko-irácké války do nové éry, kterou pomohla odstartovat tzv. Taífská dohoda.

Tato dohoda, uzavřená 22. října v saúdskoarabském Taífu, v podstatě ukončovala libanonskou občanskou válku, probíhající od roku 1975 mezi muslimským a křesťanským obyvatelstvem Libanonu, a měnila v této zemi politický systém. Její součástí bylo politické zrovnoprávnění muslimů s dosud privilegovanými maronitskými křesťany a nastavení časového rámce pro odchod syrské armády.

Chálid Šajch Muhammad na snímku, který při pátrání po něm zveřejnila FBI.
Kauza Chálid Šajch Muhammad: Jak „vůdce 11. září“ proklouzl FBI mezi prsty

Músáví na rozdíl od jiných představitelů Hizballáhu přijetí dohody podporoval, což mohlo přispět k jeho zvolení novým vůdcem této organizace v květnu roku 1991. Hizballáh totiž v té době pozměnil svůj kurs a namísto boje proti západním a křesťanským vlivům v Libanonu se začal soustředit na eskalaci ozbrojeného boje proti Izraeli. Músáví byl vnímán jako pragmatik, který je schopen tohoto cíle dosáhnout.

Po svém zvolení skutečně slíbil, že Hizballáh pod jeho vedením „vymaže všechny stopy přítomnosti Izraele v Palestině“, a také, že „zintenzivní vojenské a politické akce s cílem narušit mírová jednání“. Zastával přitom názor, že by se z hnutí neměla stát regulérní politická síla, ale mělo by působit spíše jako hrozba.

Músávího konec

Začátkem roku 1992 se Izrael rozhodl Músávího definitivně zastavit. Bezprostředním podnětem k útoku se stalo podle některých zdrojů předchozí přepadení izraelského vojenského výcvikového tábora, při němž byli tři rekruti rozsekáni sekerami a ubodáni noži a vidlemi.

Dne 16. února 1992 proto zaútočil izraelský bojový vrtulník Apache raketou na kolonu, která v jižním Libanonu převážela al-Musávího i s jeho rodinou. Při explozi rakety zahynuli také Musávího manželka a šestiletý syn a dále sedm mužů jeho doprovodu.

Německý novinář Dieter Bednarz a izraelský investigativní reportér Ronen Bergman přišli později s odhalením, že původním izraelským záměrem nebylo Musávího zabít, ale pouze unést, aby Izrael získal lepší vyjednávací pozici při jednáních o propuštění zajatých Izraelců držených Hizballáhem, zejména bojového pilota Rona Arada.

Jako operačního šéfa Aliho Hasana Salamího identifikoval tým Mossadu mylně nevinného lillehammerského číšníka Ahmeda Bouchikiho (v novinách na snímku vpravo, žena vlevo ho doprovázela, když agenti začali střílet)
Největší omyl Mossadu. V Lillehammeru se jeho agenti dopustili fatální chyby

Nicméně Músáví byl do té míry chráněn, že se jeho únos ukázal jako nerealizovatelný. Proto tehdejší náčelník generálního štábu izraelské armády Ehud Barak nakonec přesvědčil izraelského premiéra Jicchaka Shamira, aby nařídil jeho atentát.

Hizballáh se za Músávího smrt pomstil pětidenním ostřelováním západní Galileje raketami Kaťuša a teroristickými útoky proti izraelským ambasádám v Ankaře a Buenos Aires. V pozici vůdce Hizballáhu nahradil Músávího Hasan Nasralláh.

Osud izraelského pilota Arada zůstává záhadou. V říjnu 1986 ho zajalo šíitské hnutí Amal poté, co se nad jižním Libanonem katapultoval z poškozené stíhačky. Amal předal Arada Hizballáhu, podle jehož mluvčích Arad v květnu 1988 uprchl a zřejmě zahynul.

Podle izraelské vojenské zpravodajské služby však byl převezen do Íránu, kde jej věznily tamní Revoluční gardy, a zemřel až v roce 1995. Existuje ale i názor, že ještě v roce 2003 byl stále naživu. Írán opakovaně popřel, že by měl o Aradovi jakékoli informace. Izraelská vláda považuje pilota pouze za nezvěstného, neboť chybí důkazy o jeho smrti.